Derrick Cammpana je odborník na zvířecí protézy, který dává zvířatům s omezenou pohyblivostí druhou šanci na život tím, že jim vyrábí vlastní umělé končetiny – a dává jim tak možnost opět chodit.

43letý Američan z Virginie změnil prostřednictvím své firmy Bionic Pets život téměř 35 tisícům zvířat včetně psů, koz, krav, velbloudů, mývalů a slonů.

„Každé zvíře si zaslouží chodit a mít super život, stejně jako lidé,“ řekl deníku The Epoch Times Campana, který figuruje v televizním pořadu „Tlapkový čaroděj“.

Campanova mise pomáhat zvířatům v nouzi začala asi před 18 lety. Jednoho dne přišla do jeho kanceláře, kde vyrábí protézy pro lidi, majitelka černého labradora a řekla, že pro něj potřebuje protézu. V té době Campana ještě neviděl zvíře s protézou, takže mu to přišlo vtipné.

Nicméně místo toho, aby se Campana myšlenky zcela zřekl, vzal si týden na realizaci a postavil svou první zvířecí protézu úplně od základů.

„Než jsem vytvořil své první zařízení, trvalo mi docela dlouho, protože mi to bylo velmi cizí, nevěděl jsem, co dělám. I když jsem měl všechny dovednosti pro výrobu lidských protéz, tohle bylo o hodně jiné,“ vzpomíná muž a dodává: „Musel jsem celý proces tak říkajíc vymyslet a přijít na to, co by dobře fungovalo pro zvíře.“

Přestože to bylo něco, co předtím nedělal, vyrobit labradorovi protézu udělalo Campanovi nesmírnou radost, obzvláště, když na psovi skvěle fungovala.

Po úspěchu prvního zařízení začal Campana více pátrat po tom, zda to dělá ještě někdo na světě, a zjistil, že v té době nikdo jiný zvířecí protézy nevyrábí. Okamžitě s tím tedy začal podnikat a jak projekt rostl, jeho pole působení se rozšířilo na celý svět.

„Všechno, co jsem se naučil na lidech, jsem chtěl zavést na poli veterinárním, a byl to prostě úplně otevřený trh. Jsem také srdcem podnikatel a rád buduji věci vlastníma rukama,“ vysvětluje Američan.

Když si Campana uvědomil, že na to má talent, začal více spolupracovat s majitelkou svého prvního klienta – labradora Charlese, a dostal se do kontaktu s nejrůznějšími typy zranění u psů. Díky tomu mohl pomalu rozvíjet své dovednosti. Nebylo to však úplně snadné a v některých případech mu to přišlo hodně těžké a musel zařízení nebo protézu vyrábět znovu a znovu.

Campana například vzpomíná na psa jménem Evany, který měl amputaci přední nohy dost vysoko. Protože neměl žádné předchozí zkušenosti s výrobou takové protézy, zkoušel to snad desetkrát.

„Když se mi konečně podařilo, aby to fungovalo, aby to drželo a pes chodil, byl jsem ohromně šťastný, protože jsem věděl, že na světě je mnohem více psů, kteří potřebují přesně stejný typ léčby. Uvědomil jsem si, že jsem právě rozšířil svou základnu pacientů,“ říká Campana.

Za všechny ty roky se mu podařilo přijít na to, jak protézy vyrábět efektivně a teď mu podnikání běží jako na drátku. Vše se vyrábí přímo na místě ve Sterlingu ve Virginii. Majitelé, kteří žijí v blízkosti, přivážejí svá zvířata k odlití, a pokud jsou z větší dálky, společnost jim zašle odlévací soupravu. Odlitek se pak pořizuje pomocí instruktážních videí nebo s pomocí veterináře.

Campana, který rád používá své ruce, vyřezává každou formu sám. Zvířatům je protéza nasazena buď přímo v obchodě, nebo je jim poslána kurýrem. Podle Campany panuje mezi lidmi mylná představa, že protézy jsou pro bohaté. Zdůrazňuje, že opak je pravdou.

„Ve skutečnosti může nahradit operaci a zvířata se tak mohou léčit jinak, aniž by musela podstoupit operaci nebo jít pod nůž. Například pes si natrhne křížový vaz a musí mu operovat koleno za 5 tisíc dolarů. To není vždy nutné – můžeme psovi nasadit kolenní ortézu. A během několika měsíců můžete kolenní ortézu sundat a oni se uzdraví i bez operace,“ podotýká Campana.

Zdůrazňuje, že proces je také mnohem jednodušší a z dlouhodobého hlediska jsou lidé schopni ušetřit více peněz.

„Nejvíc chci, aby si lidé uvědomili, že ve srovnání s operací jsou náklady na naše protézy a ortézy mnohem levnější, a přitom jsou stejně účinné, ne-li ještě lepší,“ chválí se.

Zatím největším zvířetem, kterému Campana pomohl nasadit protézu nohy, je slon. Od této chvíle pomohl mnoha slonům, nedávno se totiž vrátil z Thajska, kam jel těmto mohutným tvorům pomáhat.

Zázraky na počkání?

Campana zdůrazňuje jednu velmi důležitou otázku. Podle něj si většina lidí myslí, že se pokaždé stane okamžitý zázrak, ale není tomu tak vždy. „Stejně jako lidem i zvířatům chvíli trvá, než si na ortézy a protézy zvyknou. Jakmile to konečně pochopí a zvyknou si, nastane zázrak.

Pokud vše funguje, jak má, není nad to být svědkem reakcí zvířete, ošetřovatele a rodiny, říká Campana. „Miluju to. [Je to] ta nejkrásnější věc, jakou kdy uvidíte.“

„Tlapkový čaroděj“ se mezitím stal legendou, protože lidé po celém světě mají možnost sledovat, jak Campana v doprovodu svého psa Henryho cestuje po celé Americe v pojízdné „laboratoři na končetiny“ a pomáhá zvířatům v nouzi. Také pro Campanova nejstaršího syna je to velká zábava.

„Je mu devět let a rád se mnou jezdí do všech různých útulků. Nejmladšímu synovi jsou teprve tři roky, takže ještě všemu úplně nerozumí, ale rád se dívá na můj pořad. Vždycky se dívá na televizi a říká: ,Jé, tatínek pomáhá zvířatům. On staví zvířátkům nohy.‘“

A co čeká tohoto zaneprázdněného podnikatele dál? V současné době pracuje na otevření neziskové organizace s názvem Bionic Barn: místa, které umožní majitelům domácích zvířat vycestovat se svými zvířaty, ať už velkými nebo malými, a zůstat na místě, než se jim vyrobí protézy.

Chce také založit akreditační orgán, který by toto odvětví standardizoval, protože v tuto chvíli podle něj neexistuje mnoho norem. „Spousta lidí to prostě chce dělat, ale neexistuje žádný standard, a tak nakonec ubližujete zvířatům, a to nechci, aby se stalo,“ svěřuje se Campana.

Pomáhat zvířatům a sledovat, jak opět chodí, je podle něj úžasný pocit, který může být dokonce návykový. Pocit z pomoci je podle něj tak nepopsatelný, že to chce dělat znovu a znovu. „Proto to dělám dál a proto to budu dělat do konce života,“ řekl Campana.

„Tlapkový čaroděj“ je k dispozici ke zhlédnutí zdarma v aplikaci BYUtv a na BYUtv.org.

Přeloženo z původního článku newyorské redakce.