Starší termín psychopatie se v určitém období vyčlenil jako podtyp psychického onemocnění – dokonce někteří psychiatři dodnes mluví o mixu různých poruch osobnosti jako o psychopatii. Jenomže termín psychopat se stal bezmála nadávkou či označením člověka, který klame nebo lže anebo se dokonce dopouští zločinů. Termín má hluboké kořeny v minulosti a dosud jej používají psychiatři ze „staré školy“. V současné diagnostice nacházíme termíny: emočně nestabilní typ a hraniční porucha osobnosti impulzivního typu.
Dalším z Hovorů o duši Jeronýma Janíčka bylo téma hraniční porucha (HPO). Jako host podcastu Hovorů o duši přišla psychoterapeutka Mgr. Eliška Hrbková. Kromě své privátní praxe vede Denní stacionář pro klienty s poruchou osobnosti v Psychiatrické nemocnici Bohnice.
Mgr. Hrbková ocenila změnu terminologie – termín psychopat se v psychiatrii přestává používat, a že současní mladí psychiatři již mají jiný přístup a mají i chuť s takovými klienty pracovat.
„Lidé s HPO zažívají obrovskou vnitřní bolest,“ říká terapeutka. „Nezpůsobili si to sami, a sami ho musí řešit.“
Podle výzkumů je u HPO emoční utrpení a bolest ze všech psychiatrických diagnóz nejčastější. Někteří z nás možná vlastní hraniční poruchu sami zažili, jenom si to neuměli pojmenovat. Podobně jako u hypersenzitivních lidí hraniční poruchu vyvolávají silné emoce, které dotyčná osoba prožívá několikanásobně zesílené.
Zažíváte návaly horka, hlava bolí k prasknutí, buší vám srdce, vyvstává studený pot na čele – zažíváte nápor silných emocí, se kterými si nevíte rady. Může to vyvolat zkratovité jednání, které okolí jen těžko chápe.
Svého času lékaři dokázali diagnostikovat neurózu, psychotické onemocnění a projevy nestabilní emoční poruchy ve své největší síle přinášely některé symptomy těžké neurózy. Zároveň u některých nestabilních emočních diagnóz se mohou objevovat jevy jako halucinace.
Hraniční porucha může být založena v dětství a jak se člověk vyvíjí k dospělosti, mohlo v průběhu vývoje dojít k narušení toho vývoje. Potom v psychice a osobnosti toho člověka něco probíhá jinak než u druhých, uvádí terapeutka.
Anebo dítě v rodině „není viděno“ – emoce nejsou viděny. Dítě se nenaučí s emocemi zacházet, později se „odpojuje“ a desocializuje – a tam je již založeno na problémy.
Těžký osud navíc
Kromě této poruchy lidé k tomu většinou „vyfasují i těžký osud“, rodinné podmínky, vztahy, rodinné události, šikana ve škole – něco, co zasadilo křehké nervové soustavě obrovské šrámy, vysvětluje Mgr. Hrbková.
Připomíná ještě jednu okolnost, která je pro děti naprosto devastující: když rodiče říkají dětem – To sis asi nějak zavinil sám / sama, za to si můžeš…
Emoce jsou také i reakcemi našeho emočního mozku na situace, které nám připadají podobné, které už někdy bolely. Jakákoliv mezilidská interakce – hrozí nebezpečí a přichází ta silná emoce, která zase zpětně může ovlivnit chování člověka, jenž tou emocí trpí.
Nesmírné utrpení vede někdy ke ztrátě naděje, že by to mohlo skončit, a vyvolává sebevražedné myšlenky.
Hraniční typ – jak mu říkáme hraničář, HPO, hraniční porucha osobnosti – název pochází z historie, jak se posouvalo poznání – nebo zpočátku nepoznání toho, o čem ta porucha je.
Protože nebyly další poznatky o tom, došlo ke zvážení, že se jedná o jakýsi „hraniční stav“, kdy člověk stojí na hranici něčeho – a ukáže se, jestli se z toho hraničního stavu vyvine neuróza nebo psychóza. Časem se ukázalo, že se z toho nemusí nutně něco vyvinout, ale název už historicky zůstává.
Existují stránky „Nejsem psychopat“, které založili lidé, kteří hraniční poruchou trpí, kteří se navzájem podporují a dělají obrovskou práci směrem k edukaci o této poruše.
Lidé se silnými emocemi se déle než ostatní nedokážou z této situace dostat. V běžném životě to, co druzí dokáží brát zlehka, tak tito lidé vnímají daleko ostřeji, zranitelněji a několikanásobně těžce.
Odkazy:
Stacionář pro klienty s poruchou osobnosti v PN Bohnice
Kaleidoskop – centrum terapie a vzdělávání, z.ú.
DBT program pro klienty s hraniční poruchou osobnosti při Psychiatrické klinice FN Brno
