Země s omezeným potenciálem pro obnovitelné zdroje (OZE) by mohly ušetřit téměř 20 procent nákladů na zelenou ocel a až 40 procent na chemikálie ze zeleného vodíku, pokud by přemístily svou energeticky náročnou výrobu do zemí, kde je obnovitelná energie levnější, tvrdí nová studie Postupimského institutu pro výzkum dopadu klimatu (PIK).
Vědci z institutu se domnívají, že dotování nekonkurenceschopných odvětví je dlouhodobě neudržitelné a vlády by proto měly akceptovat částečnou deindustrializaci. Vycházejí z toho, že řada států Evropské unie poskytuje svému průmyslu při dekarbonizaci štědré dotace, a že OZE a vodík by měly sloužit jako náhrada fosilních paliv, zejména plynu.
Výzkumníci poznamenávají, že zelený vodík a elektřinu z obnovitelných zdrojů, které jsou klíčové pro snižování emisí uhlíku, nejde v některých oblastech světa vyrábět za konkurenceschopné ceny vzhledem k nepříznivým klimatickým podmínkám, proto by bylo vhodnější přesunout alespoň část procesu výroby do zemí, kde tomu tak není.
„Pokud se tyto země zaměří na domácí produkci zeleného vodíku nebo jeho dovoz, bude to nákladné jak pro průmysl, tak pro společnost. Může se to dokonce stát slepou uličkou, protože to povede k nedostatečné dlouhodobé konkurenceschopnosti na globálních trzích,“ uvedl v tiskové zprávě Philipp Verpoort z PIK.
Studie institutu se zaměřila na tři komodity – ocel, močovinu (urea) a etylen, a zkoumaly, jak by přesun jejich výroby do zemí bohatých na obnovitelné zdroje ovlivnil jejich cenu. V souvislosti s tím hovoří o regionech jako Austrálie, USA, Jihoafrická republika nebo Chile.
Podle zjištění vědců by se relokací výroby oceli do optimálních lokalit ušetřilo 18 % nákladů, zatímco náklady na močovinu by klesly o 32 % a na etylen o 38 %. Močovina je důležité chemické hnojivo, zatímco etylen má řadu uplatnění napříč průmyslem. Výroba těchto komodit v zahraničí by byla dle studie levnější ze dvou důvodů: za prvé, přeprava hotových výrobků stojí méně než přeprava energie – zejména přeprava vodíku, která je teprve v plenkách, a za druhé, některé země mají takové větrné a solární zdroje, které umožní výrobu bezprecedentně levné energie.
Studie zjistila, že v některých zemích, kde kombinace větrné a solární energie funguje optimálně, budou ceny elektřiny trvale o 40 EUR za MWh levnější než v Evropě, díky čemuž budou některé ekologické průmyslové procesy levnější až o 38 %.
„Předpokládáme globální rekonfiguraci obchodu a výroby v energeticky náročných průmyslových odvětvích. Výroba se pravděpodobně přesune do zemí bohatých na obnovitelné zdroje a zároveň se bude vzdalovat od regionů, které v tomto ohledu čelí omezením,“ vysvětil Falko Ueckerdt, vedoucí vědecký pracovník PIK a spoluautor studie.
Země s nedostatkem obnovitelných zdrojů by se mohly podle doporučení výzkumníků soustředit na navazující výrobu a rafinaci jako inteligentní způsob, jak zajistit průmyslovou konkurenceschopnost. „Průmyslové země se mohou zaměřit na své ekonomické silné stránky tím, že se budou specializovat na ty průmyslové činnosti, které vytvářejí největší ekonomickou hodnotu,“ konstatuje Ueckerdt.
Podle Filipa Hájka, manažera pro ekologii z Ocelářské unie nejsou podmínky pro ocelářství v EU aktuálně vůbec růžové. Firmy musí investovat obrovské finanční prostředky do zelené transformace, resp. na plnění legislativních požadavků, které jsou v EU zdaleka nejpřísnější. Zároveň ale nedochází k potřebné úrovni ochrany konkurenceschopnosti těchto firem. V Evropě je investován „obrovský politický i finanční kapitál do zelené transformace průmyslu, a to v takové intenzitě, která nemá jinde ve světě obdoby“, zatímco výroba má klesající trend. Relokace průmyslu z EU by podle něj „měla velmi vážné následky pro místní ekonomiku, zaměstnanost, ale i na samotné životní prostředí.“
