Každý to dnes vidí a každý to cítí – zejména ve svých peněženkách. Je stále zřejmější, že přechod na novou energetiku je fiaskem a obrovským neúspěchem. Stále častěji se tím zabývají politici z jiných zemí, odborníci i firmy. Ale nikdo v německé politice to (zatím) nechce přiznat.
Místo slibovaného „zeleného hospodářského zázraku“ zažíváme skutečný modrý zázrak. Zelení to hlasitě a sebevědomě oznámili před parlamentními volbami. V současné době však po hospodářském zázraku, natož po „zeleném hospodářském zázraku“, není ani památky.
Právě naopak. Německo se místo toho propadlo do recese, deindustrializace je v plném proudu, bankroty podniků dosahují sedmiletého maxima a vyhlídky jsou stále chmurnější. Klesající ceny elektřiny, které se podle Katrin Göring-Eckhardtové měly projevit po ukončení jaderné energetiky, se rovněž nedostavily.
Stejně jako v případě mnoha jiných problémů je však skutečný svět venku jiný než ten v berlínské politické bublině. Místo toho se nyní přemýšlí o dotované průmyslové elektřině. Sami si vytvoříte problém, pak máte připravené řešení a prezentujete se jako vykonavatel.
Elektřina je stále dražší
Čísla nyní jasně ukazují, že elektřina je stále dražší, přestože byl zrušen odvod EEG (tj. daňové zatížení). Jen v letošním roce se Německo z jednoho z největších vývozců elektřiny stalo jejím čistým dovozcem.
Podle Spolkového statistického úřadu bylo ve druhém čtvrtletí roku 2023 nutné do Německa dovézt 7,1 miliardy kilowatthodin elektřiny. Jedná se o nejvyšší přebytek dovozu za čtvrtletí od počátku statistik v roce 1991.
Nebo řečeno slovy spolkového ministra hospodářství Roberta Habecka: „V současné době máme problém s plynem, nikoliv s elektřinou.“ V srpnu a září došlo rovněž k významnému čistému dovozu elektřiny (viz obrázek). V minulém měsíci bylo dovezeno čistých 4,543 milionu MWh elektřiny. V prvních devíti měsících roku 2023 je na kontě již 12,893 milionu MWh čistého dovozu.
Od ukončení jaderné energetiky neuplynul ani jeden týden bez čistého dovozu elektřiny. Klimatická aktivistka Luisa Neubauerová, která v talk show Maischberger tvrdila, že Německo je čistým vývozcem elektřiny a že z Francie se žádná jaderná energie nedováží, je však jiného názoru. Obojí tvrzení je samozřejmě nepravdivé.
Mnohem výmluvnější však je, že interní kontrola faktů v redakci Maischberger potřebovala celé čtyři pokusy, aby potvrdila, že výrok paní Neubauerové není pravdivý. Nezbývá než doufat, že protagonistům postupně dojde, že odstavení jaderných elektráren bylo vážnou chybou.
Zdroj: Querschuesse.de
Faktem je, že zatímco Německo vypnulo, všichni ostatní zapínají. Polsko se chystá postavit jadernou elektrárnu, Itálie se chce vrátit k jaderné energetice a jen v Číně se v současné době staví 14 jaderných elektráren a dalších 56 bude následovat.
Vize versus realita: rozšiřování větrné energie se zadrhává
Je také otázkou, jak bude v budoucnu dosaženo cílů, které si země sama stanovila pro rozšíření větrné energie. Pro dokreslení tohoto dramatu uveďme několik příkladů: Německo by v současné době muselo instalovat 350 nových větrných turbín každý měsíc, aby dosáhlo svých vlastních cílů.
Jak však jasně ukazuje následující graf, expanze se masivně zastavila. V roce 2021 bylo instalováno pouze 484 nových větrných turbín. V roce 2022 přibylo 555 nových větrných turbín (čistý instalovaný výkon 2139 MW).
Za prvních pět měsíců roku 2023 přibylo 224 nových větrných turbín, což představuje čistý přírůstek pouhých 115 větrných turbín s čistým instalovaným výkonem 978,7 MW.
Zdroj: Německé sdružení pro větrnou energii (Querschuesse.de)
To je vtip, protože oficiální postulát pro rok 2030 je 115 GW instalovaného výkonu z větrné energie. Současný údaj činí pouze 58,5 GW. A nesmíme zapomínat: mluvíme o větrné energii, která není schopna základního zatížení. To proto, že v současné době neexistují žádná skladovací zařízení, která by byla schopna vyrobenou elektřinu v případě potřeby vyrobenou elektřinu přivolat. EU chce také do roku 2030 postavit 20 GW větrných elektráren na moři ročně, ale průmysl tvrdí, že je možné postavit maximálně 7 GW.
To však zdaleka nejsou jediné problémy, kterým větrná energie čelí. Lze se ptát, jak má být expanze dosaženo při přetrvávajícím nedostatku kvalifikované pracovní síly a při stále napjatých dodavatelských řetězcích.
K tomu se přidává obrovské množství materiálu potřebného pro obnovitelné zdroje energie. Jen na základy větrné turbíny je potřeba až 1 000 tun betonu. Listy rotoru, které váží tuny, se po skončení životnosti stávají nebezpečným odpadem. Kromě toho jsou větrné turbíny, zejména větrné elektrárny na moři, obecně závislé na vzácných zeminách, jako je neodym, který se těží a zpracovává hlavně v Číně. To znamená, že nové závislosti jsou již nevyhnutelné. Jako by se z posledních let nikdo nepoučil.
Kromě toho si však musíme jednoduše uvědomit, že Německo je z velké části charakterizováno nedostatkem větru a slunce. I když se ve větrných oblastech severního Německa vyrábí hodně elektřiny, stále chybí elektrické vedení, které by ji dopravilo na jih.
To je a zůstává pouhou pohádkou, a tak není bez jisté ironie, že největší větrná farma v Hesensku se nyní staví právě v Rheinhardswaldu, pohádkovém lese bratří Grimmů.
Společnost Siemens Energy je symbolem této neúspěšné energetické transformace. Firma nedávno vykázala čtvrtletní ztrátu ve výši nejméně tří miliard eur. Jen náklady na opravy větrných elektráren na pevnině a na moři činí jednu miliardu eur.
Problém energie duchů
Nedostatek skladovacích kapacit nás vede přímo k dalšímu problému, o kterém politici prakticky nechtějí vědět. Mluvíme o takzvané „energii duchů“.
Protože i když fouká silný vítr, může se stát, že větrné turbíny vyrobí příliš mnoho elektřiny, takže musí být kvůli nedostatku skladovacích kapacit a možností přepravy vypnuty. I zde hovoří fakta a čísla sama za sebe.
Jak odhaduje Německý svaz energetického a vodního průmyslu, jen v roce 2022 byly omezeny přibližně tři miliardy kilowatthodin větrné energie, které mohly být vyrobeny pevninskými turbínami. To s sebou samozřejmě nese obrovské náklady. Spolková agentura pro sítě uvádí, že tyto náklady činily v roce 2021 více než 800 milionů eur.
Jde skutečně o ochranu klimatu?
Otázkou je, zda německé vládě skutečně jde o ochranu klimatu. Protože kdyby tomu tak bylo, jaderné elektrárny by byly ponechány v síti.
V roce 2021 to potvrdil i vědecký program WDR „Quarks“. Kdyby všech šest tehdy aktivních jaderných elektráren zůstalo v provozu, ušetřilo by se 69 milionů tun CO₂ (přibližně 10 % ročních emisí Německa). Bylo však rozhodnuto touto cestou nejít a nyní na to doplácejí koneční spotřebitelé a podniky.
Stále více podniků se ke své zemi obrací zády. Čísla jsou alarmující. Podle průzkumu německého svazu malých a středních podniků nyní každý čtvrtý malý a střední podnik (26 %) uvažuje o tom, že se vzdá vlastního podnikání.
Každý čtvrtý (22 %) dokonce uvažuje o přesunu do zahraničí. I to je způsob, jak dosáhnout cílů v oblasti ochrany klimatu. Protože tam, kde se již nevyrábí, nevznikají žádné emise CO₂. Osudné však je, že výroba v zahraničí – například v Číně – probíhá za horších ekologických standardů.
Navrhovaná řešení
Řešení však existují. Jak jsem nastínil v jednom ze svých nedávných článků, politici by měli přehodnotit svou současnou energetickou politiku. Měla by být okamžitě zavedena následující opatření:
- Obrat v energetické politice o 180 stupňů. To zahrnuje zejména návrat k jaderné energii. Osm jaderných elektráren by mohlo být znovu spuštěno.
- Přehodnotit postupné ukončování těžby uhlí. Obnovit přechodnou těžbu uhlí a plynu.
- Masivní investice do výzkumu, zejména do technologií skladování.
Nakonec bychom měli dokonce oboustranně výhodnou situaci, protože nižší náklady na energii by zabránily odchodu průmyslu, stát by měl vyšší příjmy a mohl by více investovat do výzkumu nových technologií skladování, které by nakonec byly připraveny pro trh.
Především by se tím zabránilo stěhování průmyslu do míst, kde jsou náklady na energii nejnižší (např. Čína) a kde výroba probíhá s výrazně vyššími emisemi CO₂.
Závěr: Nejhloupější energetická politika na světě
Německo již léta provádí nejhloupější energetickou politiku na světě. Tak zněl titulek deníku Wall Street Journal ještě v roce 2019. V těchto dnech se nám opět bolestně připomíná, že autoři měli stoprocentní pravdu. I já již delší dobu varuji před důsledky energetické politiky zaslepené ideologií, jejíž důsledky jsou nyní stále zřejmější.
Nebezpečí pokračující deindustrializace je akutní, ale než si politici všimnou varovných signálů, bude už pravděpodobně pozdě.
O autorovi
Marc Friedrich je šestinásobný autor bestsellerů časopisu SPIEGEL, finanční expert, vyhledávaný řečník, myšlenkový vůdce, svobodný duch a placený konzultant. Jeho posledním bestsellerem se stala nejúspěšnější obchodní kniha roku 2021: „Die größte Chance aller Zeiten“. Jeho nová kniha vyjde 21. listopadu 2023: „Die größte Revolution aller Zeiten – wieso unser Geld stirbt und wie Sie davon profitieren“. Více informací: www.friedrich-partner.de, www.marc-friedrich.de nebo @marcfriedrich7.
Článek původně vyšel na stránkách německé redakce Epoch Times.
