Do svého pořadu Dialog 21 si Karel Janeček, matematik a prezidentský kandidát, pozval předního českého egyptologa, archeologa prof. Miroslava Bártu, autora publikací o kolapsech civilizací. Prof. Bárta založil Komplexní společnost, která se zabývá srovnávacím studiem civilizací.
Kromě toho od roku 2011 profesor vede výzkum archeologické lokality Abúsír v Egyptě. V letech 2013–2019 byl ředitelem Českého egyptologického ústavu. Získal řady ocenění jako například Cenu Bedřicha Hrozného Univerzity Karlovy v Praze za archeologické objevy v Abúsíru a rozvoj multidisciplinárních výzkumů. Je také autorem několika knih, tou zřejmě nejzásadnější z nich je Sedm zákonů: Jak civilizace vznikají, dosahují vrcholu a upadají.
První otázka na prof. Miroslava Bártu míří na dnešní dobu: co se to vlastně děje? Jsme skutečně na hranici kolapsu?
Dnešní doba? Kdyby někdo věděl, kudy dál, tak asi dostane nobelovku, odpovídá egyptolog a pokračuje: „Oba víme o mikro- a makro-, že můžeme měnit svět a můžeme začínat od sebe. O tom je náš film s názvem Civilizace, který půjde do kin 13. října. Podtitulkem filmu je „Dobrá zpráva o konci světa“. Mýtický kolaps civilizace jsme nezažili, ale máme tady Atlantidu od Platóna, ale… Když se díváme po světě, tak spíše než kolaps vidíme transformaci.
Jeden ze sedmi zákonů – civilizaci determinuje množství zdrojů energie. Létání na operu do Milána a podobně, využívání levných energií – to skončilo letos 24. února. Máme krizi energií, ale můžeme to brát jako příležitost začít odznova,
Karel Janeček se dále ptá:
Jak to je s těmi zákony? Pro diváka to může být velmi obohacující si uvědomit, že civilizace se nevyvíjí lineárně, že nám neustále roste k lepšímu. Tak to vůbec není. Zákonitě nastává krize – lidé jsou stále více chamtiví, rozdělují se. Instituce, které nám pomáhaly v růstu, najednou začnou být překážkou. Nastane větší spotřeba energie, než ji vyprodukujeme.
Podle M. Bárty, z jeho perspektivy – ty změny se dějí skokově – jeden příklad za všechny – 24. únor letošního roku. Skokově se proměnila geopolitika nejen Evropy, ale celého světa.
Případný kolaps nespočívá v zániku lidstva, ale ve transformaci. Dochází k nefungování elit, vyčerpání nebo nedostatku zdrojů energie, k rozpadu společenské smlouvy. ´Demokracie pro svou existenci potřebuje vize´, cituje profesor známého italského politologa Giovanni Santoriho. Podle těchto zákonů ty civilizace řeší vždy to samé.
Někdo říká: demokracie nefunguje. Demokracie funguje, ale potřebuje mít většinu společnosti na určité úrovni. Např. větší část populace u nás ani nešla k volbám, takže je jim to asi jedno, což je odraz toho, co se tady děje a jakým způsobem se provádí politika.
Vytvořili jsme narativ: čím více zákonů, tím více práva. V praxi je tomu však naopak – čím více zákonů, tím méně práva.
Je tu Hérakleitův zákon – to, co vyneslo tuto civilizaci nahoru, ji současně zároveň ničí. A zákon adaptační – zda se civilizace dokáže adaptovat na proměny přírody a prostředí. Pak zákon technické a technologické determinace – což od 24. února není třeba vysvětlovat, všem to je jasné.
Tyto faktory se odehrávaly ve všech civilizacích.
Hérakleitos z Efezu (jeden z nejznámějších výroků Hérakleita vystihuje myšlenku:
„Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky.“) byl zřejmě první, kdo se tímto efektem zabýval.
Máme znalosti o předchozích civilizacích, takže bychom mohli vědět, jak kolapsům předcházet,. Což se na základě určitých ukazatelů nechá předvídat, uvažuje Bárta.
„Měli bychom mít ambici být jiní. Ale tu ambici zatím moc nevidím,“ hodnotí Bárta současnou civilizaci.
Podle Janečka má technologie stránku negativní i pozitivní. Technologie – ohledně sledování lidí, jak je tomu v Číně: zde nemůže být žádný argument pro to, abychom byli kontrolovaní, manipulovatelní, a nemůže to být ani ochrana lidského zdraví, ani další věci, které se objevily.
Pozitivní díky technologii je, že každý z nás může mít pokryty základní hodnoty Maslowovy pyramidy.
Bárta připomíná jeden z negativních jevů, jak sociální sítě dnes manipulují s účastníky: jejich bubliny místo toho, aby lidi spojovaly, tak je rozdělují, antagonizují. Každý kdo tohle dělá, ničí život sobě i všem ostatním.
„Člověk s jiným názorem je automaticky považován za nepřítele. Kdyby se statisticky podařilo snížit procento takových, bylo by tady o dost líp.“
Janeček vidí budoucnost v kvalitním vzdělání, samostatném myšlení, aby se lidé nedali snadno zmást, jako je tomu dneska. Naučit své děti samostatně myslet, probouzet v nich intuici a emoce.
„Vnímám, že my lidé jsme úžasné výtvory vesmíru. Racionální myšlení je dobrým prvkem současné společnosti.“
Bárta hodnotí, že ohledně vzdělání u nás posuny vpřed za 30 let nejsou takové, jak bychom chtěli.
Janeček: „Lidé by se neměli nenávidět za to, že mají rozdílné názory, stačilo by se respektovat. Kritická hodnota dnešní doby je nenechat se rozdělovat, jako to bylo třeba na očkované a neočkované. A pak je tu zodpovědnost každého z nás.“
Bárta by k tomu přidal ještě pokoru.
„A vyrůst z módu nárokovosti. Odmala jsem zvyklí na to, že máme svá práva a své nároky. Přichází doba, kdy je třeba to otočit – a začít povinností. Množina povinností pak definuje práva a nároky.“
Janeček se snaží nahlédnout do budoucnosti: „Když překonáme krizi, zamysleme se nad tím, co dál. Pokud dokážeme lidi inspirovat k pozitivním změnám, jejich číslo se bude zvyšovat. Pak je tu potenciál obrovské ekonomické prosperity.“ Velkou důležitost přikládá ke svobodě.
Janeček jmenuje jeden z důvodů, proč se rozhodl kandidovat ve volbě prezidenta: „Prezident sice nemá pravomoci, ve funkci, ale má vliv. Může jít příkladem, může společnost inspirovat k lepšímu.
A cituje antický výrok:
„Velká společnost je taková, ve které muži sázejí stromy, o nichž vědí, že v jejich stínu nebudou odpočívat.“
