Podle bezpečnostních expertů se Spojené státy a komunistická Čína ocitají v situaci, kdy dochází k rostoucí vojenské eskalaci, která by mohla vyústit v otevřený konflikt.

Podle Seana Monaghana, vedoucího pracovníka Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS), by navzdory zastřešujícímu cíli Spojených států, jímž je odvrácení vojenského konfliktu, mohly čínské komunistické úřady usilovat o dosažení vojenské rovnocennosti se Spojenými státy. Jejich přesvědčení, že Spojené státy jsou v terminálním úpadku, může navíc tlačit obě strany do protiútoku.

Monaghan uvedl, že rostoucí odhodlání obou stran zbrojit proti té druhé by mohlo vyvolat nový konflikt o budoucnost demokratického Tchaj-wanu, který čínský komunistický režim prohlašuje za své území.

„Nejnebezpečnějším scénářem je cyklus závazků, kdy obě strany mají pocit, že musí prokázat svou důvěryhodnost. Když to zkombinujete se zdánlivou vírou [Číny] ve vojenskou paritu a oslabování politiky odstrašování, pak je přesvědčení, že americká politika odstrašování je ve skutečnosti spíše o nátlaku a snaze vynutit si v určitém okamžiku řešení problému, znepokojujícím koktejlem,“ řekl Monaghan během panelu CSIS 6. března.

Monaghan přirovnal situaci ke třetí krizi v Tchajwanském průlivu, která se odehrála v letech 1995 a 1996. Tento incident skončil tím, že čínský režim vypálil několik raket do tchajwanských vod v rámci širší snahy zastrašit Tchaj-wan, aby neudržoval vztahy se Spojenými státy.

„Zastrašování není samo o sobě řešením,“ prohlásil Monaghan a dodal, že USA musejí udělat víc než jen investovat do vojenských odstrašujících kapacit a zaměřit se také na dlouhodobou diplomatickou spolupráci s Komunistickou stranou Číny (KS Číny), která v Číně aplikuje vládu jedné strany.

„Literatura o zastrašování… nám říká, že zastrašování, pokud něčeho dosáhne, dosáhne krátkodobých řešení, která pak vyžadují dlouhodobější diplomacii k vyřešení základních problémů a napětí za nimi,“ míní Monaghan.

Čínský režim se blíží k dilematu

Podle Mikea Mazarra, vedoucího politologa z RAND Corporation, přilévá KS Číny olej do ohně potenciální krize tím, že se zavázala rozšiřovat a modernizovat své vojenské síly pro zahraniční operace.

Odhodlání režimu rozšiřovat svůj jaderný arzenál by jen povzbudilo další vojenské investice Spojených států, což by se fakticky rovnalo závodům ve zbrojení. „Čína buduje svůj vojenský potenciál, takže se cítíme v pasti, kdy je jakákoli jiná akce než rychlé vojenské posílení a rozvoj vojenských vztahů s Tchaj-wanem považována za slabou,“ pronesl během debaty Mazarr a dodal, že „dokud bude tato dynamika přetrvávat, myslím, že bude nadále podkopávat základy míru“.

Situaci podle něj nepomáhá ani vojenské vedení režimu, jehož spisy se často zabývají tím, co nazývá „pokračující téma strategické povýšenosti“, které spojuje protiamerickou propagandu s vojenskou doktrínou.

Mazarr zároveň nastínil, že Peking nemusí během příští tchajwanské krize objektivně vyhodnotit pozici a cíle Spojených států a mohl by se rozhodnout pro vojenskou akci kvůli předpokladu nepřátelství USA.

„V případě krize by například nešlo o kalkulaci toho, jaká je vojenská rovnováha. Čínští představitelé by prostě věřili, že jsou v právu,“ říká Mazarr.

Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký. Článek byl redakčně zkrácen.