Je skutečně škodlivé jíst příliš mnoho soli? Tradiční zdravotnická doporučení a běžné návštěvy lékaře vás možná přesvědčily, že jde o jasnou odpověď: ANO. Ovšem vědecké poznatky jsou poněkud odlišné. Proč se to tedy neodráží v běžné lékařské praxi?
Diskuse o soli přináší více než jen otázky, jaké množství soli je příliš vysoké. Poukazuje na samotné jádro málo diskutovaného problému – většina zdravotních informací, které dostáváme, není založena na vědeckém konsenzu, a to navzdory tónu definitivnosti a jistoty ve vyjádřeních významných odborníků, včetně našich lékařů.
Všem se nám dostalo poučení, že máme tendenci jíst „příliš mnoho“ soli a že příliš mnoho soli škodí. Lékaři, dietologové a zdravotnická sdružení již dlouho upozorňují, že nadměrná konzumace soli může zhoršovat funkci ledvin, zvyšovat krevní tlak, zvyšovat riziko kardiovaskulárních onemocnění a také poškozovat kvalitu spánku.
Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) uznal, že průmyslově zpracované potraviny jsou pro většinu lidí hlavním zdrojem soli, a proto v říjnu 2021 oznámil nový plán, jehož cílem je povzbudit výrobce balených potravin, aby snížili množství přidané soli ve svých výrobcích. Úřad FDA stanovil nový cíl pro průměrný příjem soli ve výši 3 000 miligramů denně, což představuje 12% pokles oproti americkému průměru, který činí přibližně 3 400 miligramů denně.
Výživová doporučení pro Američany, která vypracovalo americké ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí a ministerstvo zemědělství, však doporučují dospělým omezit příjem soli ještě více, a to na méně než 2 300 miligramů denně, což je přibližně jedna čajová lžička kuchyňské soli.
Nejnovější studie na zvířatech ukazují, že nadměrné množství soli může mít vliv nejen na tělo, ale i na mysl. Podle některých studií může nadměrné množství soli zvyšovat hladinu stresu a následně ovlivňovat chování (alespoň u myší).
Nové výzkumy
Nedávná studie provedená na univerzitě ve skotském Edinburghu zveřejněná tento měsíc v časopise Cardiovascular Research zjistila, že strava s nadměrným množstvím soli zvýšila myším hladinu stresového hormonu glukokortikoidu v těle o 75 %. Kromě toho se u myší zvýšila nejen klidová hladina stresových hormonů, ale jejich hormonální reakce na stres z prostředí byla také dvakrát vyšší než u myší, které se stravovaly normálně.
„Víme, že nadměrná konzumace soli nám poškozuje srdce, cévy a ledviny. Tato studie nám nyní říká, že vysoké množství soli v potravě mění také způsob, jakým náš mozek zvládá stres,“ uvedl ve svém prohlášení spoluautor studie Matthew A. Bailey, profesor fyziologie ledvin v Centru pro kardiovaskulární vědu na Edinburské univerzitě.
Odborný článek publikovaný letos v časopise Neuroscience & Biobehavioral Reviews zkoumal řadu studií s cílem vyhodnotit, jaké jsou dosavadní poznatky o vlivu soli na chování zvířat. Autoři studie z Kentské státní univerzity v americkém státě Ohio napsali, že ačkoli nadměrný příjem soli je obecně známým rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnění, dosud bylo „poměrně málo prozkoumáno, jak ovlivňuje chování, a to navzdory všudypřítomnosti soli v moderní stravě“.
V rámci výzkumu byly u myší testovány změny chování, jako je například úzkost a agrese. Bylo zjištěno, že nadměrný příjem soli v dospělosti u zvířat ovlivnil jejich prostorovou paměť a „vyvolávání strachu“. Ukázalo se, že vysoký příjem soli v raném věku zvyšuje jejich pohyblivost a brání sociálnímu a prostorovému chování.
Je sůl skutečně tak nebezpečná?
James DiNicolantonio, doktor farmacie, nesouhlasí s tím, co nazývá „dogmatem nízkého obsahu soli“, a domnívá se, že sůl je démonizována neprávem. Tvrdí, že naše tělo nás nutí přijímat přibližně 3 000 až 4 000 miligramů soli denně, abychom se udrželi v homeostáze, „optimálním stavu, kdy tělo co nejméně zatěžujeme“.
DiNicolantonio řekl deníku The Epoch Times, že mezi studiemi o příjmu soli prováděnými na lidech má každá „nějakou vrozenou vadu“. „Téměř žádná studie neobsahuje přesně stejnou stravu, přičemž jediný rozdíl spočívá v úrovni příjmu soli,“ řekl. „Obvykle [vědci] podávají více ovoce a zeleniny, [tedy stravu], která má zpravidla nižší obsah soli, a pak tak nějak extrapolují přínosy … a z toho nemusíte být nutně schopni extrapolovat.“
Ve své knize „Sůl to napraví: Proč se odborníci mýlí a jak vám vyšší konzumace soli může zachránit život“ DiNicolantonio, který je vědeckým pracovníkem v oblasti kardiovaskulárního výzkumu v kardiologickém ústavu St. Luke’s Mid America Heart Institute v Kansas City tvrdí, že naprostá většina z nás si nepotřebuje hlídat příjem soli. Omezování spotřeby soli je podle něj škodlivé a příliš málo soli v nás může vyvolat chuť na cukr, což vede k přibývání na váze a cukrovce 2. typu.
Ve skutečnosti diety s nízkým obsahem soli možná v Americe způsobily epidemii vysokého krevního tlaku, píše DiNicolantonio. V Jižní Koreji a dalších částech světa lidé běžně konzumují více než 4 000 miligramů soli denně, a přesto mají velmi nízký výskyt srdečních onemocnění a hypertenze.
DiNicolantonio tvrdí, že u většiny lidí může konzumace většího množství soli zlepšit energii, spánek, kondici, a dokonce i plodnost a sexuální funkce. Tvrdí, že „dokud se nepodaří úspěšně zpochybnit dogma o nízkém obsahu soli, budeme trčet ve stejné nekonečné smyčce, která udržuje naše těla v nedostatku soli, cukru a nakonec i v nedostatku mnoha důležitých živin“.
S výjimkou osob s určitými zdravotními potížemi se nemusíme obávat, že bychom „dosáhli přehlcení solí“, protože naše tělo se o případný nadbytek postará samo, konstatoval DiNicolantonio. Strava s nízkým obsahem soli „znamená pro tělo krizi, nikoliv recept na optimální zdraví“, napsal.
Přetrvávající rozpory
Vědci z Kolumbijské univerzity a Bostonské univerzity provedli v roce 2016 metaanalýzu toho, co nazvali „sporem o sůl“. Analýza publikovaná v časopise International Journal of Epidemiology zkoumala 269 vědeckých textů v odborné literatuře publikovanými v letech 1978–2014, které zkoumaly vliv příjmu soli na cerebrokardiovaskulární onemocnění nebo úmrtnost.
Vědci zjistili, že 54 % textů podporuje hypotézu, že snížení obsahu soli ve stravě vede ke zlepšení zdraví, jedna třetina (33 %) tuto hypotézu nepotvrdila a 13 % nebylo zcela jednoznačných.
Ačkoli se tedy vědci dlouhodobě neshodují v názoru na prospěšnost snižování příjmu soli, zdá se, že sdělení týkající se veřejného zdraví v souvislosti se solí tuto nejistotu neodráží, poznamenali výzkumníci. „Rozdíl mezi nejistotou ve vědecké literatuře ohledně možných přínosů snížení příjmu soli v populaci a jistotou, kterou vyjadřují rozhodovací orgány podílející se na tvorbě politiky veřejného zdraví v této oblasti, je zarážející,“ napsali.
Vědci také zjistili, že autoři odborných textů o 50 % častěji citují publikace, které odrážejí jejich názor, ať už věří, že snížení obsahu soli je prospěšné, nebo ne. Navíc většinu prací na toto téma vypracovala hrstka produktivních vědců, kteří se zdánlivě nenechali ovlivnit pracemi kolegů, kteří dospěli k jiným závěrům.
„Zjistili jsme, že publikovaná literatura nese jen malý otisk probíhajícího sporu, ale spíše obsahuje dvě téměř odlišné a nesourodé linie vědeckých prací, z nichž jedna podporuje a druhá popírá hypotézu, že snížení soli v populaci zlepší klinické výsledky,“ napsali autoři.
Praktické rady
DiNicolantonio nabízí praktické rady pro ty, kdo řeší množství přijímané soli. „Pokud jste tím, kdo konzumuje plnohodnotnou stravu složenou převážně z průmyslově nezpracovaných potravin – masa, zeleniny, ovoce – budete mít velmi nízký příjem soli a pravděpodobně budete muset nějakou přidat, abyste se dostali na běžný denní příjem, zatímco pokud jste osoba, která konzumuje převážně zpracované potraviny … pravděpodobně už přijímáte soli dostatek,“ míní vědec.
„Sůl je základní minerál. Stejně jako u každého jiného minerálu bude existovat množství, které bude nedostatečné. Stejně jako u jiných minerálů bude existovat množství, které je nadměrné, a bude existovat optimální příjem. Zdá se, že optimální příjem je normální příjem soli, tedy ani vysoký, ani nízký,“ říká DiNicolantonio.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložila K. K.
