Na některých vsích občas ještě lze vidět tzv. lochy, sklepy v zemi, které u nás, zejména mezi německým obyvatelstvem, fungovaly již od středověku. Dvířka se otvírají do sklepa zahloubeného v zemi, zaklenutého kamennou klenbou, jež pomáhala udržovat chlad a vlhkost. Tam si vesničané ukládali máslo, mléko, sádlo, zeleninu apod.
Ledničky tenkrát ještě nebyly a hospodyně měly zájem uchovat potraviny, aby se brzy nezkazily. Pomáhalo také zavařování, nakládání a konzervování.
Podle knihy A. A. Gajduškové s názvem „Uchováváme potraviny bez elektrické energie, podle receptů našich babiček“ dostaneme osvědčené rady, jak nejlépe skladovat ovoce, zeleninu, brambory, obilniny, mouky, luštěniny, olejniny, rýži, trvanlivé pečivo.
A dokonce také, jak uchovávat máslo a sádlo, konzervovat vejce, sterilovat ovoce, zeleninu a houby, ale i ovocné a zeleninové nápoje, máslo, mléko, ořechy, luštěniny, masné výrobky i hotové pokrmy, a to vše v domácích podmínkách.
Ukázka z knihy Gajduškové
„Není tomu až tak dávno, kdy mnohé elektrospotřebiče nebyly běžnou součástí domácností – dokonce já sama pamatuji, jak jsem rané dětství trávila s babičkou a dědou léto na neelektrifikované chatě. Večer jsme svítili plynovou lampou, na plynu se také vařilo, dokonce i pro vodu jsme chodili „s bandou“ ke studni vzdálené zhruba půl kilometru. Místo ledničky byl pod chatou vybudovaný malý sklípek, kam jsem i já musela lézt sehnutá. Ve sklípku bylo krásně chladno, přesto v něm v létě byla teplota vyšší nežli 10 C, takže systém nakupování a vaření tomu byl zcela podřízený.
Polévka a zbytky od vaření tam vydržely do druhého dne, máslo babička kupovala malé, neboli osminku, aby se stihlo sníst než zežlukne, jogurty a čerstvé sýry se obvykle nekupovaly, jak tenkrát bývalo zvykem. Navíc byla nabídka zboží v obchodech oproti dnešku poměrně omezená.
Na rohlíky jsme si mazali pouze máslo, nebo tavený sýr, kterému trochu vyšší teplota nevadila. Paštikovou konzervu jsme snědli najednou a nanuka jsem dostala, jen když jsem šla s babičkou nakupovat do místního obchodu. Žádné zamrazené polotovary, maso, zmrzliny nebo mražená zelenina.“
Historie uchovávání potravin
V průběhu historie uchovávání potravin bez elektrické energie muselo být důmyslně a prakticky vymyšleno. Ovoce, zelenina a brambory se uchovávaly ve sklepích, mouka, obilí a luštěniny v dřevěných truhlách na půdách a podřadnější ovoce se buď usušilo, uvařila se z něj povidla – nebo se vypálilo. Lidé se vždy snažili mít nějaké zásoby potravin, pro které by mohli sáhnout. Potraviny se uchovávaly často sušené, kvašené nebo v soli. Procesy zachování se neustále zdokonalovaly.
Lidé v historii nikdy neměli takovou hojnost a dostupnost potravin, jakou máme my. S příchodem mrazáků v posledních třiceti letech upadlo zavařování potravin „v nemilost“. Samozřejmě je méně pracné nastrkat potraviny do mrazáku. Avšak letní zpracovávání potravin ženám mnohdy zabralo práci na den i noc – a po takové noci zavařování okurek pilné hospodyňky ještě chodily do práce.
Jestliže vezmeme v potaz nečekané zdražení energií na podzim roku 2022, je hlavní výhodou domácích konzerv jejich energetická nenáročnost. Ale při konzervování potravin energii ušetříme – po jednorázovém energetickém vstupu již do jejich uchovávání, kromě pečlivé kontroly, nemusíme investovat už vůbec nic.
Alena Anežka Gajdušková (*1976) se již přes dvacet let se zabývá tematikou udržitelného života a zahradničením. A nejen teoreticky, poznatky našich předků ověřuje dennodenně na rodinném hospodářství či v malé „bytové restauraci“, kde vaří dle klasických receptur z vlastních či regionálních produktů.
Teoretickou výbavu získala na JČU, kde vystudovala obor Trvale udržitelné systémy hospodaření. Mimoto studovala i průmyslové potravinářství, zabývá se permakulturou, dlouhodobě spolupracuje se spolkem Gengel, vyrábí přírodní kosmetiku.