„Tlak se s blížící tiskovou konferencí stupňoval a situace místy nabývala až absurdních rozměrů.“
Článek, který nedávno vydal bývalý zaměstnanec tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky, objasňuje pozadí tvrdých sporů o akreditaci členů redakce deníku Epoch Times na summit EU-Čína, který probíhal na Pražském hradě v roce 2009. Prezidentská kancelář tehdy akreditaci nezrušila navzdory silnému nátlaku čínské strany.
„Sám nikdy nezapomenu na neurotičnost hraničící s šílenstvím, které předváděla čínská reprezentace a její vysocí diplomaté kvůli novinářským akreditacím při summitu Evropská unie – Čína, jemuž za EU v květnu 2009 předsedal prezident Václav Klaus,“ píše Petr Macinka, který pracoval na tiskovém odboru v letech 2008 – 2013. (zdroj)
Kancelář prezidenta republiky byla podle Macinky tehdy „několik dnů pod silným diplomatickým tlakem čínské strany, která protestovala“, že na seznamu akreditovaných novinářů je několik osob spojených s duchovním hnutím Falun Gong (Fa-lun-kung), „jehož příslušníci jsou v Číně pronásledováni, perzekvováni, často i brutálně likvidováni“.
Tlak se s blížící tiskovou konferencí „stupňoval a situace místy nabývala až absurdních rozměrů“, píše Macinka. „Vybavuji si vzpomínku na jednoho čínského generála, který afektovaně požadoval, aby dotčeným lidem byla akreditace okamžitě zrušena a nebyli do blízkosti premiéra Wen-Ťia-paa vpuštěni“.
Generál odešel z kanceláře prezidenta s nepořízenou a dle Petra Macinky „značně rozhořčen s kyselou poznámkou na rtech: „vy tady vlastně máte tu demokracii…“.
Akreditace nikomu zrušena nebyla a Číňané „to prostě museli přežít“, vzpomíná bývalý člen tiskového oddělení v článku vydaném 12. července na stránkách Knihovny Václava Klause.
A jak se chovali reportéři Epoch Times na summitu? To mohu říci zcela přesně protože jsem tam byl já a kolegou Petrem Švábem, který teď píše pro newyorskou redakci. Petr fotografoval a já jsem pořizoval zvukový záznam projevů.
Jediné, co nám tehdy přišlo divné, bylo to, že vedle nás po celou dobu stáli tři členové ochranky a bylo vidět, že nás pozorně sledují. Tehdy jsme neměli tušení o zákulisních sporech, které na Hradě probíhaly.
A jak píše Petr Macinka „ambasádou démonizovaní ,teroristé´ z Fa-lun-kungu, kteří měli házet po čínském premiérovi boty (nebo bomby), se chovali důstojně. Tiše stáli za svými kamerami a po akci spořádaně odešli společně s ostatními. Nestalo se nic.“
V „podhradí“ se ale něco odehrávalo a my jsme byli u toho. V té době byly v ulicích i dobrovolníci z mezinárodní lidskoprávní organizace Amnesty International, kteří upozorňovali na represe v Tibetu a obhájců lidských práv v Číně (více…). Tehdejší ministr pro lidská práva Michael Kocáb před úřadem vlády přebíral petici podepsanou 50 000 občany České republiky, kteří požadovali ukončení represí meditační praxe Falun Gong v Číně.
Vyhledal jsem v archivu náš krátký článek o summitu z května 2009 (zdroj), kde s kolegou Švábem píšeme, že čínský premiér Wen Ťia-pao nechtěl, aby mu novináři kladli otázky, a ve svém vyčerpávajícím monologu několikrát zopakoval řečnickou mantru tehdejšího čínského vedení: „rozvoj“, „stabilita“ a „vzájemně prospěšné vztahy“.
Poté, co Wen zdůraznil rostoucí objem obchodů mezi Čínou a EU, vyjádřil nespokojenost s trvajícím zbrojním embargem, uvaleném na Čínu po masakru studentského hnutí vládními vojsky na náměstí Nebeského klidu v roce 1989.
Nezapomněl také zdůraznit, že čínský režim klade důraz na tabu „vzájemného nevměšování do vnitřních záležitostí“, které od mezinárodního společenství požaduje, když je kritizován v oblasti lidských práv. Závěrem ještě poděkoval české straně za „ohromné úsilí“, které vyvinula při organizaci summitu.
Někteří čtenáři možná uvažují nad tím, o jakém spojení mezi Falun Gongem a deníkem The Epoch Times to onen čínský generál hovořil? Pro ně nabízím přepis nedávného proslovu kongresmana Ralpha Normana na půdě amerického Kongresu, kde hovořil o historii založení deníku. Více zde…
