V souvislosti s debatou o klimatu nabývají stále většího významu komunální iniciativy, jako je C40 nebo „Města vhodná k životu“. Kritici se obávají šikany řidičů aut nebo konzumentů masa či mléka.
Stále více národních vlád nebo společenství států, jako je EU, si stanovuje stále ambicióznější klimatické cíle – a naráží na své limity při jejich plnění. V této situaci stále více měst a obcí hledá způsoby, jak přispět na místní úrovni. Jedním z průkopníků je síť takzvaných měst C40, která byla založena v roce 2005.
Podle vlastních informací této iniciativy do ní nyní patří 1 143 měst a místních samospráv po celém světě. Jejich společným cílem je podle nich zahájit „závod k nule“ (Race to Zero), tedy směrem k nulovým emisím prostřednictvím opatření na komunální úrovni.
Nulové emise a přizpůsobení se dopadům změny klimatu
Seznam cílů, k nimž se aliance obcí zavázala, je dlouhý. Ústředním je například zájem snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů členských měst nejméně o 50 procent. Do roku 2050 chtějí dokonce dosáhnout stavu „čistých nulových emisí“. Tímto způsobem mají města přispět k dodržování Pařížské dohody o klimatu.
Kromě toho je cílem přizpůsobit města důsledkům změny klimatu a posílit odolnost městských komunit. Dále je cílem zlepšit „kvalitu života, zdraví a blahobyt městského obyvatelstva“.
Dalším obecným cílem iniciativy C40 je podpora „sociální a ekonomické spravedlnosti“. Jejím cílem je spolupráce, výměna a inovace mezi městy. Dalším cílem je „posílit jejich hlas v globální politice v oblasti klimatu“.
Počet měst C40 se zvyšuje i v Německu
Města C40 tvrdí, že reprezentují více než 700 milionů lidí a čtvrtinu světové ekonomiky. Síť sídlí v Londýně. V Německu se k C40 již připojily Berlín, Essen, Frankfurt nad Mohanem, Hamburk a Gütersloh.
Mezi již realizované iniciativy patří iniciativa za „dobrá, zelená pracovní místa“. Ta má vytvořit miliony „spravedlivých, udržitelných a bezpečných pracovních příležitostí ve městech“. Jejím cílem je také vyškolit pracovníky pro „přechod na nízkouhlíkové hospodářství“.
Mezi další iniciativy patří vytvoření „prosperujících měst“ prostřednictvím „nových nástrojů pro holistické myšlení, správu a politiku“, vytvoření plánů v oblasti změny klimatu (termín 2020) nebo městských potravinových systémů.
Stávají se maso a mléko nepřátelskými obrazy?
Podle názoru osob zapojených do projektu měst C40 jsou právě oblasti, jako je mobilita a výživa, klíčové. Existuje řada možností, jak snížit emise CO2. Zároveň mohou opatření v těchto odvětvích rozhodujícím způsobem zlepšit zdraví a pohodu občanů.
Doporučení pro opatření by měla například zohlednit skutečnost, že výživa obyvatel ovlivňuje „ekologickou stopu“ měst jako celku. Kromě toho existují i následné náklady spojené s nezdravou výživou. Cílem je proto „do roku 2030 podporovat udržitelné a zdravé stravování pro všechny“.
Hlavní směry doporučení strategie C40 proto hovoří o podpoře místních a regionálních výrobců potravin, kteří dodržují ekologické a sociální standardy. Cílem je snížit množství potravinového odpadu a podporovat kompostování a využívání bioplynu.
Města C40 chtějí „snížit potřebu motorizované dopravy“
Veřejnost má být „informována o výhodách rostlinné stravy“. To bude doprovázeno poskytováním „zdravých a cenově dostupných potravin ve veřejných institucích“. Chtějí také zahrnout aspekty výživy „do městského plánování a vytváření městských zahrad, komunitních kuchyní a farmářských trhů“. Proti konzumaci masa a mléka se má bojovat poskytováním alternativ.
V oblasti mobility chtějí snížit „potřebu automobilové dopravy“. Způsoby, jak toho dosáhnout, jsou podpora veřejné dopravy, pěší a cyklistické dopravy, přechod na bezemisní vozidla a zajištění infrastruktury.
Cílem je dosáhnout do roku 2030 „bezemisní a inkluzivní mobility pro všechny“. To by mělo mimo jiné umožnit „kompaktní a smíšený rozvoj měst“, který „přiblíží bydlení, práci, nakupování a volný čas“.
Pod hlavičkou projektu C40 je cílem umožnit od roku 2030 170 milionům lidí žít v tzv. bezemisních zónách (NEZ). Mezi průkopníky mají patřit megaměsta jako Berlín, Londýn, Mexico City a Tokio. Tímto způsobem se má také předejít státním regulacím. Čínská města se zatím nezapojila – chtějí nanejvýš diskutovat o omezení nákladní dopravy.
Podobnosti a rozdíly s „15minutovým městem“
Mnohé prvky politiky C40 připomínají například koncept „15minutového města“. Přestože koncepce měst C40 a „15minutového města“ mají podobné cíle, částečně se liší svými přístupy.
Obě koncepce kladou důraz například na rozšiřování pěších a cyklistických stezek, veřejnou dopravu a omezení automobilové dopravy. Společná je jim také myšlenka dostupnosti zelených ploch, kulturních zařízení, vzdělávacích institucí a služeb v blízkosti bydliště.
Zatímco iniciativa C40 představuje celosvětovou síť velkých měst, která spolupracují na ochraně klimatu, koncept „15minutového města“ je více zaměřen na města a čtvrti.
Více zón s rychlostí 30 km/h
Další iniciativa v komunálním sektoru se nazývá „Města vhodná k životu“ a nedávno se k ní těsnou většinou v městské radě připojilo město Magdeburg. Tato městská iniciativa má ve srovnání s C40 nebo „15minutovým městem“ velmi omezené portfolio cílů.
Iniciativa chce především rozšířit zákonné požadavky na zóny s rychlostí 30 km/h mimo hlavní silnice. Dosud to bylo povoleno pouze v okolí škol či sociálních zařízení nebo v oblastech s rizikem nehod.
Z původního článku německé redakce deníku The Epoch Times přeložila G. K.
