Přesně před 73 lety, 21. září 1950, se v Praze narodil římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský Václav Malý.
Po dokončení střední školy Na Zatlance se rozhodl studovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Tato volba ho nakonec přivedla k tomu, že byl 26. června 1976 vysvěcen na kněze. Jeho kněžská dráha byla brzy narušena politickými událostmi.
Václav Malý se stal jedním ze signatářů Charty 77, což bylo odvážné rozhodnutí v době, kdy podepsání Charty znamenalo ztrátu státního souhlasu k výkonu kněžského povolání. Navzdory odrazování ze strany přátel se postavil na stranu Charty jako vyjádření nesouhlasu s tehdejším režimem.
V roce 1978 se Václav Malý stal spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který poskytoval praktickou pomoc nespravedlivě vězněným. Za svou činnost byl v roce 1979 zatčen a strávil sedm měsíců ve vězení kvůli podezření z podvracení republiky. Po propuštění mu bylo zakázáno veřejně vykonávat kněžskou službu, a tak se stal topičem. Nicméně tajně pokračoval v kněžské práci, navštěvoval věřící, sloužil mše a pomáhal disidentům mimo Prahu.
V roce 1981 se stal i mluvčím Charty 77, což představovalo další riziko pro jeho svobodu. Václav Malý se účastnil listopadových událostí v roce 1989, kde působil jako moderátor mítinků a demonstrací. Byl také jedním ze zakladatelů Občanského fóra a stal se jeho prvním mluvčím.
Po pádu komunistického režimu se Václav Malý vrátil k duchovní službě. V roce 1996 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta a následně se stal titulárním biskupem marcelliánským a pomocným biskupem pražským, jmenovaným tehdejším papežem Janem Pavlem II.
V rámci České biskupské konference zastává Václav Malý pozici předsedy Rady Iustitia et Pax (Spravedlnost a mír) a věnuje se především duchovní péči o české krajany v zahraničí. Je rovněž zakládajícím členem Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové.
Václav Malý je nositelem Čestné medaile Tomáše Garrigua Masaryka za svou věrnost odkazu prezidenta Masaryka a prvním laureátem Ceny Arnošta Lustiga, která je udělována těm, kdo přispěli k udržení a rozvoji hodnot jako odvaha, stav, lidskost a spravedlnost.
Mimo svou duchovenskou práci se Václav Malý věnuje i publicistické tvorbě a úzce spolupracuje s Českým rozhlasem. Ve svých projevech a přednáškách apeluje na solidaritu a pomáhá lidem v tísni, postiženým a těm, kteří trpí nesvobodou.
Jeho biskupské motto „Pokora a pravda“ odráží jeho celoživotní závazek k hodnotám, které jsou založeny na víře v lidskou důstojnost a svobodu. Václav Malý zůstává postavou české historie a bojovníkem za lidská práva a pravdu.
