Zdeněk Pernica, dvojnásobný český šampion v kickboxu, trojnásobný český šampion v Muay thai bojovém umění a bronzový medailista z mistrovství Evropy v Muay thai, v dnešní době pořádá zápasy v boxu bez rukavic a cítí, že našel konečně vyrovnané souboje.
Po dlouholetých zkušenostech a uskutečněných 80 profesionálních zápasech za svou kariéru ve všech bojových plnokontaktních sportech se pustil do tvrdého boje soubojů bez rukavic. V nich si odbyl premiéru při absolvování prestižního zápasu v rámci britské organizace Bare Knuckle Boxing v londýnské O2 aréně s 20 tisíci diváky se zdatným soupeřem Lukem Nevinem.
Po absolvování tohoto zápasu se rozhodl přenést tento tvrdý kontaktní sport i do České republiky a díky jeho odhodlání se již česká jména začínají objevovat na světových soutěžích. Nečekejte ovšem pouliční rvačku, tento sport má přísná pravidla a na zápasy chodí tisíce diváků.
Kde jste hlavně zápasil v rámci profesionální kariéry?
Hodně mých zápasu se konalo na velkých akcích v zahraničí. Zápasil jsem i za jeden slavný amsterdamský gym. Ale soupeřil jsem hodně i na domácí scéně v rámci šampionátů. Vyzkoušel jsem různé bojové styly od klasického boxu, přes Muay thai po souboje dle pravidel MMA. Posledních pár let se věnuji boxu bez rukavic.
Jak jste se dostal k soubojům bez rukavic?
Odcestoval jsem do Anglie na jednu menší undergroundovou akci, kde se takovéto zápasy odehrávají, a na poslední chvíli mi nenastoupil soupeř do ringu kvůli zdravotním potížím. Domluvil jsem se s organizátory této akce a ti mi domluvili zápas v klasickém boxu v rukavicích, ale o váhu výš. Svého soupeře jsem porazil KO ve druhém kole.
Po tomto zápase se mi ozvali organizátoři z nejstarší londýnské organizace boxu bez rukavic Bare Knuckle Boxing. Její zástupci se dívají po světě, berou boxery z různých zemí i třeba z Mexika, aby získali víc národností. Zkontaktoval jsem se s hlavním manažerem, který chtěl, ať pošlu fotky ze zápasů, videa, můj rekord. Líbily si mu mé zkušenosti. Kdybych měl deset ušmudlaných duelů, nedomluvíme se na spolupráci. Tak jsem s nimi podepsal smlouvu a pozvali mě na zápas do londýnské O2 arény.
U nás tato organizace není moc známá, co je to za organizaci?
Je to největší a nejstarší organizace Bare-knuckle boxu (boxu bez rukavic), má dlouhou tradici, berou jen zkušené borce, žádné amatéry. Kdybych dělal MMA, přirovnám to k podpisu s UFC, která má nejlepší zápasníky.
(Britská organizace Bare-Knuckle Boxing má více než 100 profesionálních zápasníků z více než 100 zemí světa, své zápasy pořádá v londýnské O2 aréně a sledovanost jejích zápasů má dosah více než 150 milionů impresí po celém světě, pozn. red.)
Jak proběhl váš prémiový zápas v tomto sportu?
Nastoupil jsem proti zatím neporaženému soupeři, který byl také o váhu výš a předvedl jsem vyrovnaný souboj. Můj soupeř měl sice čtyři jizvy v obličeji a já jen bouli na hlavě, nicméně rozhodčí dali výhru na body domácímu zápasníkovi.
Jak byste vlastně popsal box bez rukavic, není to už dost tvrdý sport?
Je to fakt syrový boj, nejsou tam rukavice, připomíná to začátky boxu, kdy je borci taky neměli. Tohle je návrat zpátky, je to tvrdé a pro lidi zajímavé. Myslím, že za pár let se ve sledovanosti vyrovná MMA.
(Box bez rukavic je plnokontaktní bojový sport založený na úderech bez jakéhokoli chránění rukou. Rozdíl mezi pouličním bojem a boxem bez rukavic spočívá v tom, že box bez rukavic se řídí přijatými pravidly. Sport byl populární v 18. a 19. století a dnes slaví svou renesanci, pozn. red.)
Co bylo dál po vaší premiéře v Londýně?
Po tomto boji se mně ozvala největší organizace na světě, americká BKFC, a pozvali mě na svůj turnaj, který se konal opět v Anglii. Původně jsem měl bojovat s jiným soupeřem, ale nakonec proti mně postavili mladou neporaženou hvězdu a musel jsem zhubnout 10 kg, abych mohl vůbec tento zápas vzít. Byl to splněný sen, nejvyšší meta, kam jsem si myslel, že se ani nedostanu.
Měl jsem jeden z hlavních zápasů této akce. Boj byl dvě kola hodně vyrovnaný, způsobil jsem mému soupeři dvě tržné rány v obličeji a já měl od jeho úderu nateklý nos a teklo mi dost krve. Držel jsem se své taktiky, která mně vycházela, můj soupeř byl rychlejší než já, a já jsem čekal, až zaútočí, a okamžitě jsem ho kontroval údery. Tohle se mi dvě kola dařilo, soupeř nevěděl, jak na mě, ale po druhém kole mu v rohu jeho tým poradil, že má zkusit zaútočit na břicho. To se mu bohužel ve třetím kole povedlo, dostal jsem silný úder na solar a nestihl jsem se do osmi vteřin dát dohromady. Tak jsem prohrál.
(Bare Knuckle Fighting Championship, BKFC, je americký boxerský klub se sídlem ve Filadelfii. BKFC je první promotérskou organizací, která ve Spojených státech od roku 1889 pořádá oficiální státem schválené a povolené akce v boxu bez rukavic. Její první akce se konala v roce 2018 a do srpna 2023 se uskutečnilo 49 „očíslovaných“ akcí, pozn. red.)
Zápas se ale líbil a organizátoři mě chtějí vidět na další velké akci. Jsem první zápasník v České republice, který zápasí v největších světových organizacích boxu bez rukavic na světě.
Jak se vyvíjí tato sportovní disciplína v České republice?
Boj bez rukavic jsem si tak oblíbil, že jsem začal tyhle zápasy pořádat i u nás v Brně na akci Redneck Fight, kde se konají souboje všeho druhu mezi balíky slámy.
V ČR jsou jen dvě organizace, ve kterých se takovéto souboje konají. Jedna je Redneck Fight a druhá Valhalla Fighting. Na Slovensku je pak jen jedna organizace s názvem Králové ulice, která pořádá velice atraktivní souboje holými klouby.
Jaké máte zatím úspěchy v rámci české organizace?
Právě bojovník z organizace Valhalla Fighting Dominik Herold zápasil tuhle sobotu v Liverpoolu na akci BKFC Prospect, kde předvedl krásný boj a zvítězil. Stal se tak dalším bojovníkem z našich končin, který bojoval na takovéto světové akci a předvedl parádní výkon.
Bojovník ze slovenské organizace Králové ulice Tomáš Vojtela bude zase první na Slovensku, kdo má domluvený zápas na BKFC Bulgaria v Sofii. (Ten se odehraje 17. listopadu letošního roku, pozn. red.)
Takže do soubojů holými klouby na světové úrovni se pomalu začínají dostávat i borci z našich končin. Jsem rád, že můžu reprezentovat Brno a Českou republiku na těchto světových akcích.
Pane Pernico, děkujeme vám za rozhovor.
