Válečným veteránům nestačí vyjadřovat vděčnost, je důležité proměnit slova ve skutky a skutečnou pomoc. Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) to uvedla při dnešním pietním aktu na Vítkově. Válečné hrdiny si tam při slavnostním nástupu tradičně připomněli zástupci armády a veteránských organizací, politici i diváci z řad veřejnosti. Černochová při té příležitosti vyznamenala záslužným křížem tři vojáky za záchranu života. Ocenění za válečnou žurnalistiku převzal i někdejší politik Jaromír Štětina.
Ministryně řekla shromážděným vojákům, že dnešní vzpomínka patří i jejich 30 kamarádům, kteří se nevrátili z nasazení na Balkáně nebo na Středním a Blízkém východě. Připomněla, že československých veteránů z druhé světové války žije už jen osm desítek. „Čas je bohužel v tomto směru neúprosný. Je to proto pro nás mnohem větší výzva, abychom jejich odkaz předávali dalším generacím. Jsem proto moc ráda, že se této pomyslné štafety chopili novodobí váleční veteráni,“ uvedla.
Novodobých účastníků zahraničních misí je přes 16.000 a jejich počet každým rokem narůstá. „Chci poděkovat všem, kteří našim veteránům pomáhají,“ zdůraznila Černochová. Poukázala na to, že mnoho veteránů se po odchodu do civilu dostává do složitých životních situací – musí se vypořádat s následky zranění utrpěných ve službě či s psychickými traumaty a často se mohou dostat do existenčních problémů nejen oni sami, ale i jejich rodiny.
„Tito lidé častokrát, a musím říci oprávněně, kritizovali náš resort za to, že přestože nasazovali svůj život i v zahraničních operacích, tak vysvlečením uniformy o ně přestal být zájem,“ poznamenala ministryně. Její úřad chce proto nyní změnit pravidla poskytované pomoci tak, aby byla dosažitelná pro více vojáků. „Naráželi jsme i na to, že vojáci jsou velmi hrdí lidé a žádné pomoci se nedožadují. Musíte najít šetrný způsob, abyste je neurazil, že jim něco nabízíte, a zároveň aby ta pomoc byla dostatečně důstojná,“ popsala novinářům.
Od ledna proto budou ve všech krajích pomáhat kontaktní pracovníci Agentury pro podporu válečných veteránů. Vojáci do pěti let od ukončení činné služby, veteráni, jejich blízcí a pozůstalí také mohou nově žádat o finanční pomoc z Vojenského fondu solidarity. Fond získává příspěvky mimo jiné i ze sbírky pořádané ke Dni válečných veteránů, lidé tak mohou přispět nákupem symbolu vlčího máku. Ministerstvo uvažuje rovněž o vytvoření mobilní aplikace, která by veterány informovala o jejich nárocích.
„Když se dnes rozhodne mladý člověk vstoupit do armády a vydrží tam nějakou dobu, s dost velkou pravděpodobností se stane válečným veteránem. Veteráni nejsou jen nějaké obrázky v muzeu – jsou to lidi, které potkávám každý den,“ upozornil náčelník generálního štábu Karel Řehka. Doplnil, že ve světě aktuálně slouží zhruba 750 vojáků české armády. V rámci posilování východního křídla NATO kvůli ruské agresi jich je nejvíce na Slovensku, v Litvě či Lotyšsku, jednotlivci nadále působí v Mali, v Iráku, v Bosně a Hercegovině a v Kosovu nebo jako pozorovatelé například na Golanských výšinách.
Záslužný kříž, který je nejvyšším vojenským resortním vyznamenáním pro vojáky v činné službě, dnes Černochová udělila Pavlu Gebrovi. Ten včasným zahájením resuscitace zachránil studenta vojenské školy, jemuž se na internátu zastavilo srdce kvůli epileptickému záchvatu. Stejné vyznamenání získali Michal Tomeš a František Vicenda, kteří společně pomohli muži, jenž zkolaboval. Medaili ministra obrany ČR za službu v zahraničí dostal plukovník generálního štábu Josef Přerovský. Osmdesátiletý Štětina pak získal ocenění jako nevoják. „Je sice civilistou, ale také pro náš resort a pro naši zemi hodně vykonal. Jako válečný reportér se s vojáky účastnil řady operací,“ řekla o něm ministryně.
Na veterány se ve světě vzpomíná v den, kdy v roce 1918 vstoupilo v platnost příměří, kterým byly ukončeny boje první světové války. Zatímco v cizině, především v některých anglicky mluvících zemích nebo ve Francii, má svátek široký společenský ohlas, v Česku tolik připomínán není. Oficiálně se zde slaví od listopadu 2001.
Květ vlčího máku, který je symbolem Dne válečných veteránů, odkazuje na báseň kanadského lékaře, podplukovníka Johna McCrae. Ten v ní v roce 1915 vyjádřil smutek nad spolubojovníky zabitými ve Flandrech. „Do vašich rukou dáme my teď svou hořící pochodeň a vy ji neste dál. Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal, že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou na polích flanderských,“ zapsal si chirurg, který se konce války rovněž nedožil – zemřel na zápal plic v lednu 1918.
