Světová zdravotnická organizace (WHO) připravuje pandemickou úmluvu, která má umožnit lepší reakci v případě další celosvětové zdravotní hrozby. Podle ministerstva zdravotnictví (MZd) ale WHO nebude Česku nic nařizovat. Pravidla, jak její obecná ustanovení dodržovat, si podle zástupců ministerstva ČR stanoví sama v národním plánu. Většinu věcí podle ministrova náměstka Jakuba Dvořáčka navíc už Česká republika od covidu-19 zavedla. Zástupci ministerstva to dnes řekli novinářům.
„Úmluva má vést k tomu, abychom se všichni řídili nějakými danými postupy a spolupráce byla plynulejší,“ uvedla ředitelka odboru mezinárodních věcí a EU ministerstva Kateřina Baťhová. Formulace dokumentu, jehož současné znění ještě není definitivní, podle ní musí umožnit, aby ho mohly přijmout a dodržovat jak bohaté západní země, tak státy rozvojové.
Je proto podle ní v dokumentu, jehož oficiální název je Mezinárodní dohoda o připravenosti a reakci na pandemie, kladený velký důraz na vzájemnou solidaritu mezi zeměmi, které mají sdílet informace i zdroje, například vakcíny nebo ochranné pomůcky. Dodala, že současná pozice ČR, kterou na jednáních WHO její zástupci prosazují, je souhlas s takovou dohodou.
„ČR již značnou část plní i nyní, velmi pravděpodobně dojde pouze k navýšení reportovacích povinností vůči WHO a formalizování některých procesů, které již probíhají neformálně,“ uvedlo MZd v tiskových materiálech.
Stávající návrh dohody například uvádí, že země musí spolupracovat a sdílet laboratorní kapacity nebo vývoj nových léčiv. Na celosvětová rizika by se měla zaměřit i při personálním zabezpečení zdravotnictví a krizového řízení. Tématem je také například účinnost antibiotik.
Konkrétní postup, jak ustanovení dohody naplňovat, si ale každá země stanoví sama. „Státy budou muset připravit plány prevence a reakce na národní hrozby,“ doplnila Baťhová. Tyto dokumenty, takzvané Národní plány připravenosti, pak předloží WHO, jejíž experti je zhodnotí a případně přidají nějaká doporučení.
„Záměrem dohody v žádném případě není kontrola nad zdravotními systémy jednotlivých členských států WHO. Naopak, princip spolupráce je založen na národní suverenitě členských států, které mají svrchované právo vydávat a implementovat legislativní předpisy s cílem poskytování zdravotních služeb,“ řekl ředitel odboru ochrany veřejného zdraví Matyáš Fošum.
„Ani po ratifikaci dohody nebude moci WHO jakkoliv přímo zasahovat do poskytování a řízení zdravotní péče v ČR nebo klást požadavky na zdravotní stav či léčbu obyvatel. Toto bude vždy rozhodnutí České republiky,“ doplnila Baťhová.
Aby byla úmluva platná, musí ji příští rok v květnu odhlasovat dvě třetiny členských zemí WHO a poté ratifikovat alespoň 40 z těchto zemí. Aby byla závazná přímo pro ČR, musí ji podobně jako například takzvanou Istanbulskou úmluvu, která řeší násilí na ženách, schválit vláda a Sněmovna.
Spolu s úmluvou se mění také Mezinárodní zdravotnické předpisy z roku 2005, což je sada technických předpisů pro veřejné zdraví. Stanoví například pravidla pro monitoring přenosných nemocí a sdílení informací. Přijalo je 196 zemí.
Podle Fošuma na spoustu změn ČR už zareagovala po epidemii covidu-19 a neštovic mpox, změnila například krizový zákon nebo zákon o ochraně veřejného zdraví. Další, jako proces hodnocení a řízení rizik, musí ČR podle něj teprve zapracovat. „Dá se ale říct, že v rámci standardního moderního přístupu k epidemiologii bychom se k nim stejně dostali,“ dodal na dotaz ČTK. Součástí jsou podle něj i změny v organizaci hygienické služby, které mají přinést více centrálního řízení na úkor autonomie krajských hygienických stanic.
Realizace úmluvy si podle zástupců ministerstva vyžádá i vyšší výdaje jednotlivých zemí. Nebudou se ale posílat WHO obecně, ale přímo na plnění úmluvy. Podle Dvořáčka podobně státy platí například plnění úmluvy o regulaci tabáku. „EU i my apelujeme na to, aby byly v co největší možné míře byly využívané peníze, které už jsou zdroje WHO,“ doplnil.
