Neznámo odkdy se traduje, že do Betléma přivedla tři mudrce velká hvězda, která jim ukazovala směr a zůstala stát nad místem, kde nalezli dítě.
Podle toho, co udává Matoušovo evangelium, se za vlády krále Heroda Velikého (Ukrutného) objevili v Jeruzalémě tři mudrci a ptali se po právě narozeném králi Židů, který se tam měl podle proroctví narodit. Dále se v evangeliu vypráví, jak se jich sám král Herodes vyptával na hvězdu a chtěl, aby mu pak sdělili, kde se nachází předpověděné dítě, jež mělo mít tak značné postavení.
Když mudrcové dítě našli, poklonili se mu a předali dary – zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu potom dostali pokyn, aby odcestovali a neoznámili králi místo, kde našli mesiáše.
Herodes se proto rozlítil, a protože se obával svého postavení po narození Mesiáše-krále Židů, nechal usmrtit všechny chlapce do věku dvou let. A pak proběhlo vraždění neviňátek… Mezitím Josef vzal Marii a dítě a uprchli do Egypta.
Když astronomové pátrají po původu hvězdy, podle ing. Miloše Podařila, astronoma, se pouštějí na tenký led. Podle biblického vyprávění se jen těžko dohledává, proč mudrci „přišli od východu (zřejmě z Babylonie), a přitom je vedla hvězda východní, která spolu s nimi putovala až do Betléma“.
Jestliže podle výpočtů exaktní vědy nebyly okolo roku 0 na nebi vidět žádné zvláštní ukazatele, letící komety ani výbuch supernovy, došlo se k hypotéze, že betlémská hvězda je zřejmě pouze symbolem než realitou.
Navíc, do té doby úkazy komety na obloze dlouhodobě věštily spíše zkázu, katastrofu nebo jiné negativní děje.
Aster znamená hvězdu i zázrak. Je možné, že podle toho se později stavěly betlémy (myšleno figurky s jesličkami) se zavěšenou hvězdou, ba dokonce kometou. Hvězda tedy může symbolizovat zázrak, zázrak božího narození, jak lidé věřili.
Hvězdu s ohonem poprvé umístil do obrazu Klanění tří králů italský malíř Giotto di Bondone na fresce chrámu v Padově ve 14. století. Je možné, že poté se tato hvězda symbolicky zadávala do vánočních betlémů.
Když astronomové pátrali po významných nebeských úkazech v historii, nalezli trojitou konjunkci planet Saturnu, Jupitera a Marsu, ovšem ta se odehrála roku 1604. To tedy bylo dávno po narození Krista.
Ale ještě jednu významnou konjunkci planet našel Michael R. Molnar, americký astronom, historik a houslař, a to roku 6 před naším letopočtem. To už bylo blíže narození spasitele. Jenomže na obloze se to asi nijak významně neukázalo. Přistoupil k tomu však astrologickým způsobem. Vypočítal horoskop narození, který se k této konjunkci vztahoval. Vyšlo mu, že horoskop může náležet velmi významné osobě, která se narodí, a že tato konjunkce se už nikdy nezopakuje. Podle těchto výpočtů a horoskopu se mesiáš narodil 17. dubna 6 let př. n. l.
Po dlouhá léta lidé sledovali přírodní cykly, znali období tmy a období slunovratu, a tak se později církev snažila tyto zakořeněné pohanské zvyky zrušit. Je pravděpodobné, že na jarní a zimní období slunovratů umístila přední křesťanské svátky. Takže data náboženských oslav se překrývají s původními pohanskými zvyky.
Astronom Molnar se snažil rozplést mystérium betlémské hvězdy, napsal o tom knihu Betlémská hvězda – Odkaz mudrců. Pátral, co vlastně mudrce nebo krále či mágy, přivedlo do Betléma k jeslím s novorozenětem.
Dnes lidé pravděpodobně sotva přijmou, že by Vánoce, tedy Ježíškovo narození, měli slavit 17. dubna, jak podle horoskopu vypočetl tento americký astronom. Raději si ponecháme léta zavedené zvyky, že kolem zimního slunovratu slavíme narození, a na jaře vzpomínáme na Kristovo vzkříšení.
