Chceme-li být připraveni na veškeré nástrahy, které rok 2024 přinese, musíme si zocelit mysl.
Se vstupem do nového roku se stále více komentátorů vyjadřuje spíše varovně než přívětivě.
Charakteristickým článkem – i když obsažnějším než většina – je článek Jeffrey Tuckera „Apocalypse in the Air“. Upozorňuje na znepokojivé prognózy pro rok 2024, o nichž se dnes diskutuje v „uzavřených kruzích“. Mezi nimi se hovoří o tzv. opatřeních kvůli klimatických a teroristických hrozbám, vyčerpání zdrojů v důsledku nelegální migrace a nepokoje související s nadcházejícími volbami. Autor rozsáhle popisuje poškození důvěry, kterou jsme kdysi měli v naše instituce – vládu, školy, korporátní média a právní systém. Tucker dále píše:
„Přestáváme věřit v to, co bylo, a ve vzduchu panuje všudypřítomná obava z toho, co bude. A co hůř, narůstá také pocit, že tak jako tak s tím nemůžeme nic udělat. Samozřejmě, můžeme chodit volit, ale není však jasné, zdali na tom sejde. Kromě toho existuje jen málo, ne-li žádné, mechanismy, jež by nám umožnily převzít kontrolu do svých rukou a napravit tuto loď, kterou jsme kdysi nazývali civilizací.“
Sice drsné, ale Tucker má pravdu. Jako jednotlivci nemáme dostatečné prostředky k ovlivnění směru, kterým pluje loď. Ještě horší je, abychom se zachránili před ztroskotáním. Ačkoliv existuje jedna dobrá zpráva. Tento státní koráb nese dostatečné zásoby záchranných člunů, a kapitáni těchto menších plavidel jsou všude kolem nás. Pokud chcete poznat jednoho z těchto potenciálních velitelů, přestaňte zde číst a podívejte se doma do nejbližšího zrcadla.
Přehlížené nutnosti
Při přírodní katastrofě či jiné pohromě si pevní přiznivcí přežití plní sklepy zásobami potravin, léků, střeliva a dalších nezbytností. Ačkoliv většina z nás nezachází tak do extrémů, měli bychom vždy mít po ruce nějaké základní zásoby, abychom přečkali krátkodobou krizi. Tipy na sestavení nouzového kitu nebo jeho zakoupení lze jednoduše najít na internetu.
Nicméně v těchto kitech postrádáme některé předměty, jež jsou nezbytné pro naše blahobytí, jako např. svítilny, kapesní nože a polévkové konzervy. Na prahu bitvy, v přesile francouzské armády, Shakespearův Jindřich V. prohlásil: „Všechno je připraveno, je-li to v naší mysli.“ Jako ostatní velcí velitelé si král uvědomuje zásadní význam morálky pro vítězství, což je komodita, kterou v sadě pro přežití nenajdete.
Takže jaký je stav naší morálky a vnitřní odolnosti? Přinese-li rok 2024 pohromy, z nichž má dnes mnoho pozorovatelů obavy, budeme ve vlastních srdcích a myslích připraveni čelit těmto výzvám?
Esprit de Corps
Chceme-li být připraveni na veškeré nástrahy, které nám rok 2024 přinese, musíme si zocelit svoji mysl. Vezměme si například výcvikový tábor námořní pěchoty v minulých dobách. Instruktoři na Parris Islandu se nesnažili jen o to, aby nováčci byli fyzicky zdatní. Neustálým usměrňováním vštěpovali těmto mladým mužům hrdost a cílevědomost. Na bojištích jako Belleau Wood, Iwo Jima a Chosin Reservoir hledali mariňáky, kteří by dokázali obstát v náročných bojích, a muži, které z nich vychovali, zvládli vše a ještě víc.
Stejně jako tito mariňáci i my potřebujeme způsob myšlení, jenž nás udrží na nohou a umožní nám kráčet vpřed, přestože se nám nedaří. Je třeba sebevýchovy, mentální a duchovního odolnosti, jakési prevence proti beznaději a porážce. Naštěstí jsou tyto „léky“ snadno dostupné a není třeba žádného lékařského předpisu.
Přečtěte si s romány o lidech, kteří se potýkali s těžkými časy, jako např. „Mladí průkopníci“ od Rose Wilder Lane. A podělte se o ně se svými dětmi. Studujte příběhy mužů a žen, kteří v minulosti bojovali proti tyranii, například „John Adams“ od Davida McCullougha. Poučte své děti o činech Theodora Roosevelta, Amelie Earhartové, Bookera T. Washingtona a kteréhokoli ze stovek dalších velkých amerických hrdinů a sami si osvojte jejich ponaučení. Zhlédněte filmy, ve kterých hrdinové vítězí proti velké přesile. Naslouchejte podcastům vyzdvihujícím odvahu, statečnost a ctnost. Když toto uděláte, stavíte si pevný hrad vlastní odvahy a odolnosti.
V neštěstí se nachází společnost
Kvůli sněhové bouři vám spadne proud a na dveře zaklepe soused. Nabídne vám teplé útočiště doma u svých kamen. Starší kamarádka ošklivě upadne a vy se nabídnete, že jí vyzvednete a donesete nákup, dokud se neuzdraví. Vláda opět uzavře školy a pošle vaše děti domů, ať se učí přes počítač. Vy a několik přátel se postavíte proti tomuto opatření, otevřete kooperativu pro vzdělávání vašich dětí.
„Sauve qui peut“ ve volném překladu z francouzštiny znamená „zachraň se, pokud můžeš“. V angličtině se používá k popisu ústupu, všeobecné paniky, útěku do bezpečí. A v případě katastrofy je to zaručený recept pro neúspěch a utrpení.
Bez druhých bychom se neobešli, a oni bez nás taky ne. Nebojte se požádat o pomoc, když je to nutné, a nestyďte se nabídnout pomoc, když vidíte, že se někdo potýká s problémy. Tyto společné příležitosti nejen posilují naše vztahy s druhými, ale také udržují naši vlastní integritu a lidskost.
Vnitřní síla
Ve filmu „Ohnivé vozy“ skotský běžec Eric Liddell, zbožný křesťan a pozdější misionář, promlouvá po vítězném závodě k davu. Na konci svého krátkého projevu přirovnává víru k běhu a povídá: „Nemám žádný recept na to, jak vyhrát závod. Každý běží svým vlastním způsobem či svou vlastní cestou. Ale odkud se bere síla dotáhnout závod do konce? Zevnitř.“
Naše vlastní síla dotáhnout věci do konce a překonat překážky pocházejí ze stejného místa.
Víra v něco hodnotného a dobrého, co nás přesahuje, bude spolu s přáteli, rodinou a skutečnými i fiktivními vzory klíčová, pokud se na Route 2024 snesou těžké časy a nepřízeň osudu. Třeba jsme věřící s pevným srdcem jako Liddell. Možná jsme vyznavači nějaké filozofie, jako je třeba stoicismus, jenž je dnes obzvlášť populární. Anebo žijeme podle kodexu cti a dobroty, jsme akolyté takových klasických ctností, jako je rozvážnost, střídmost, statečnost a spravedlnost.
Když svou víru a naději vložíme do něčeho, co si zaslouží obdiv, jiskra v našich srdcích nám rozsvítí cestu kupředu.
Především v nadcházejícím volebním roce je třeba si dát pozor na jednu věc. Můžeme vkládat důvěru do lidí, které známe a máme rádi, ale nikdy nesmíme stejnou míru oddanosti vkládat do politiků nebo stran. Dnes všude kolem sebe vidíme strašlivou zkázu, kterou páchají věrní příznivci, již si z politiky udělali svého boha.
Ke konci „Apocalypse in The Air“ píše Tucker: „Tím vším chci říct, že zoufalství nic nepřináší, zatímco naděje nás motivuje k tomu, abychom našli a uskutečnili pravý smysl svého života.“
Ať už rok 2024 přinese jakékoliv útrapy, ať už osobní ztrátu či veřejnou katastrofu, naděje, o níž mluví Tucker, je spolu s vírou a láskou k druhým plamenem, který nám může osvětlit cestu do budoucnosti, jakkoliv je temná a nepředvídatelná.
Článek původně vyšel na stránkách americké Epoch Times. Článek byl redakčně upraven.
