Různé vlády, Evropská unie a Organizace spojených národů jsou stále více otevřeny tomu, aby letadla vypouštěla do atmosféry desítky milionů tun různých chemikálií (navrhují se oxidy síry či hliníku) s cílem snížit globální teploty. Tato strategie má odborný název Řízení solární radiace (SRM).
„Jednohlasně navrhujeme, aby se vypouštění aerosolů do stratosféry začlenilo do systému její regulace,“ napsali ve zprávě z roku 2023 odborníci z Programu OSN pro životní prostředí (UNEP).
Vědci věří, že by aerosoly v rámci SRM byly schopné odrážet zpátky do vesmíru sluneční záření. Podobně jako prach ze sopečných výbuchů by tyto chemikálie mohly způsobit ochlazení planety. Spolu s „nadšením“ k této strategii ale roste i odpor, a to především kvůli možným dopadům na zdraví lidí.
Například známý americký geoinženýr a nyní profesor na Univerzitě v Chicagu, David Keith, před několika lety varoval, že by důsledkem vypouštění miliónů tun oxidů síry či hliníku do atmosféry „mohlo umřít mnoho desetitisíců lidí“.
V amerických státech New Hampshire, Jižní Dakota a Rhode Island už leží na stole návrhy zákonů, které by SRM zakázaly, a to včetně dalšího „záměrného vypouštění znečišťujících emisí do atmosféry, osévání mraků, ovlivňování počasí a používání nebezpečných mikrovlnných a radiových frekvencí… Porušení zákazu by bylo trestné“.
Za vypouštění chemikálií do atmosféry by se šlo do vězení
V návrhu zákona státu New Hampshire se uvádí: „Mnoho atmosférických činností, jako například ovlivňování počasí, vypouštění aerosolů do stratosféry (SAI), řízení solární radiace (SRM) a další formy geoinženýrství, škodí lidskému zdraví, životnímu prostředí, zemědělství a divokým zvířatům. Ohrožují také leteckou dopravu, státní bezpečnost a ekonomiku státu New Hampshire.“
Návrh zákona dále specifikuje a konkretizuje jednotlivé techniky atmosférického znečištění, které by byly trestány odnětím svobody dvou a více let nebo pokutou nejméně 500 000 dolarů, či oběma formami trestu současně.
Metody ovlivňování počasí
V rámci ovlivňování počasí se používají různé metody a technologie – mraky se osévají biologickými a chemickými částicemi nebo ionizují elektrickými impulzy. Některé společnosti jako Climate Global Control Trading aplikují velmi sofistikované technologie, které dokáží směřovat atmosférické řeky na stovkách tisíců km². Podle Světové meteorologické organizace metoda osévání mraků je dnes běžnou záležitostí ve více než padesáti zemích.
Pro ilustraci se podívejme na několik konkrétních příkladů. Čína se dle CNN snaží ovlivňovat počasí na území větším než Indie a dle serveru Popular Science způsobila v listopadu 2009 ovlivňováním počasí v Pekingu sněhovou kalamitu. Velmi intenzivně se ovlivňuje počasí i na Arabském poloostrově.
Například dle serveru denik.cz v Dubaji s cílem vyvolat déšť ionizují mraky pomocí elektrických výbojů. Saúdská Arábie dokonce staví na poušti pomocí ovlivňování počasí nové moderní město, které se jmenuje Neom. Ovlivňování počasí ale není žádnou technologickou novinkou. Jeho začátky sahají do 50. let 20. století.
S ovlivňováním počasí se začalo hned po druhé světové válce
V roce 1947 společnost General Electric, významní američtí vědci a americká armáda zahájili společný projekt osévání mraků a ovlivňování bouří s názvem Project Cirrus. Pravděpodobně inspirován tímto a dalšími projekty americký viceprezident Lyndon Johnson v roce 1962 prohlásil, že „ti, co poroučí počasí, mohou ovládnout svět“.
V sedmdesátých letech americká armáda použila dle serveru Popular Science technologie osévání mraků během války ve Vietnamu v takzvané Operaci Popeye.
I Sovětský svaz údajně experimentoval s technikami ovlivňování počasí. Dle britského Telegraphu použil osévání mraků následně po výbuchu Černobylské elektrárny v roce 1986, kdy nechal radioaktivní mraky směrující na Moskvu vypršet nad Běloruskem.
Podrobný popis ovlivňování počasí od druhé poloviny 20. století po současnost si můžete pročíst v knize amerického profesora a historika meteorologie Jamese Fleminga Hazard s nebesy. Dobře ozdrojované analýzy ovlivňování počasí a klimatu najdete také zde, zde a zde.
Ovlivňování počasí totiž nejenže může škodit lidskému zdraví, ale narušuje přírodní jevy a může vyvolat extrémy počasí. Ty se pak také mohou zneužit ke geopolitickým účelům, jak víme ze zkušeností ve Vietnamské válce.
Letadla emitují miliony tun nebezpečných zplodin ročně a mohou ovlivnit i globální klima
Ony návrhy zákonů ve třech státech USA neřeší vliv letecké dopravy, která patří k jednomu z největších znečišťovatelů atmosféry.
Výzkumy renomovaných institucí, například z univerzity MIT v Bostonu, americké NASA nebo z Vysoké technické školy ETH v Curychu, potvrzují, že letadla emitují nebezpečné oxidy síry, dusíku a saze, které obsahují nanočástice grafenu, barya či hliníku.
O jaké množství zplodin se jedná? Již zmiňovaný profesor David Keith uvedl, že každé komerční letadlo emituje do ovzduší v průměru asi 100 g oxidů síry za minutu. Podle britské stanice BBC emituje letecká doprava něco přes 100 g oxidu uhličitého (CO2) na km a o něco méně množství dalších zplodin. Jen pro představu, dvě největší aerolinky Boeing a Airbus způsobily během 20 let množství emisí CO2 v rozsahu kolem 600 milionů tun. Vzhledem ke globálním odhadům leteckého provozu tak letadla denně emitují tisíce tun nebezpečných zplodin. Ročně to jsou miliony tun.
V tomto kontextu zmíníme zprávu The Guardian, dle které pouhé 1 % světové populace způsobuje polovinu všech leteckých emisí CO2 – a logicky i polovinu všech nebezpečných zplodin. Touto skupinou jsou nejbohatší lidé světa, kteří využívají především malá soukromá letadla.
Vědci již čím dál častěji připouštějí, že letecká doprava ovlivňuje i globální klima a je zodpovědná za takzvané „náhodné“ klimatické inženýrství.
