Analytický komentář
Během lednového setkání Světového ekonomického fóra v Davosu v roce 2022 přistálo ve švýcarském městečku 1 040 malých soukromých letadel. Podle nizozemské konzultační firmy CE Delft to způsobilo v okolí Davosu čtyřnásobné zvýšení emisí CO2 oproti běžnému týdennímu průměru.
Něco podobného tento týden asi zažili občané Rijádu v Saúdské Arábii. Několik tisíc miliardářů tam totiž před pár dny přiletělo, aby se svými kolegy diskutovali budoucnost svých financí.
Každoroční konference v Davosu i tato v Rijádu, přezdívaná „Davos v poušti“, ukazují na nevyváženost emisí CO2 z letecké dopravy mezi globální elitou a zbytkem populace ve světě.
Pouhé 1 % populace ve světě způsobuje 50 % emisí oidu uhličitého v komerční letecké dopravě, tvrdí studie Stefana Gosslinga z Univerzity v Lundu a Andrease Humpeho z Univerzity v Mnichově, kterou zveřejnil The Guardian.
Podlé této studie využilo v roce 2018 leteckou dopravu jen 11 % z celkové světové populace a pouze 4 % globální populace cestovalo letadlem do zahraničí. Statistiky tedy mluví jasně. Pokud chceme v rámci letecké dopravy snížit globální emise CO2, musí jít globální elity příkladem. Nicméně létání soukromými letadly neustále narůstá.
Podle britské stanice BBC se v roce 2021 uskutečnilo 3,3 milionu letů malými soukromými letadly, což byl 7% nárůst oproti roku 2019. Důvodem tohoto růstu byla i pandemická opatření, která zpřísnila podmínky letecké dopravy. Pokud totiž někdo letí soukromým letadlem, vyhne se mnoha povinnostem při odbavování na letišti a nemusí spěchat z gatu na gate.
Je to ale za cenu negativního dopadu pro životní prostředí. Soukromá letadla vyprodukují na jednoho cestujícího 14krát více zplodin než běžná komerční letadla, tvrdí analýza publikovaná na webu Transport & Environment.
Ačkoliv tedy fakta ukazují, že jsou to především globální elity, které způsobují letecké emise CO2 a další zplodiny z letadel, narůstají ve světě tlaky, aby omezení cestování letadlem padlo na hlavu široké veřejnosti.
Příkladem může být hnutí s názvem „létání je ostuda“ (anglicky „flight shame“), které vzniklo v roce 2018 ve Švédsku. Představitelé tohoto hnutí se snaží různými aktivitami odradit veřejnost v používání letecké dopravy. Mezi jeho podporovatele patři i mezinárodní radikální hnutí Rebelie proti vyhynutí (anglicky „Extinction Rebellion“), které navrhuje použít k narušení letecké komerční dopravy i drony.
„Měli bychom létat mnohem méně, je v sázce budoucnost naší planety,“ řekla americká herečka Dame Emma Thompsonová na jedné londýnské demonstraci hnutí Rebelie proti vyhynutí. Podle amerického časopisu Forbes její zaoceánský let v úsilí podpořit myšlenky tohoto hnutí „vyprodukoval emise CO2 o množství několika tun, ale pro klíčovou bitvu za záchranu planety jsou tyto neblahé náklady nutné“.
Podobné aktivity však začínají mít na veřejnost pravděpodobně vliv. Podle nedávného průzkumu francouzského spotřebitelského Institutu Consumer and Science Analytics je 41 % Francouzů ochotných omezit létání pouze na čtyřikrát za život. S tímto limitem souhlasilo dokonce 59 % mladých lidí ve věku 18-24 let. Bez velkého odporu veřejnosti tak francouzská vláda v květnu tohoto roku zrušila mnohé vnitrostátní lety. Nutno však dodat, že za podmínky existence alternativní vlakové dopravy, která dopraví cestující do finální destinace nejpozději do 2,5 h.
Všichni cestující v letecké dopravě, nejen Francouzi, však budou muset brzy počítat i s dalšími omezeními. Například si budou muset hlídat své uhlíkové body, aby nepřekročili povolené emise oxidu uhličitého.
Britský The Independent analyzuje dokument strategické konzultační firmy The Future Laboratory s názvem Udržitelná budoucnost cestování (Od krize k transformaci). Tato organizace v dokumentu uvádí, že se v blízké budoucnosti zavedou takzvané uhlíkové pasy, a že se stanou „novým normálem“. Uhlíkové pasy poslouží jako jakési povolenky pro cestování.
Odborníci v dokumentu navrhují omezit roční cestování v rozsahu 2,3 tun CO2 na osobu, což je ekvivalent cesty letadlem tam a zpět mezi Brazílií a Saúdskou Arábií. Podle této analýzy má v současnosti průměrný občan Spojených států roční uhlíkovou stopu 16 tun CO2 za rok, občan Velké Británie o něco menší a to 11,7 tun za rok.
Zkušenosti s emisními povolenkami CO2 během poslední dekády ukazují, že největší znečišťovatelé tento systém různým způsobem obcházejí. A mnozí považují tento systém, který měl vést ke snížení emisí CO2, za neúspěšný. Čeká něco podobného i uhlíkové pasy? Nicméně ani ony pravděpodobně nebudou brzy dostačující a podle analýzy konzultační firmy si budeme muset zvyknout na takzvané virtuální cestování.
Podle zmíněné analýzy The Future Laboratory „bude Metaverse jedinou možností, jak ‚navštívit‘ místa, která nebudou kvůli klimatickým změnám přístupná“. To znamená, že si nasadíte na oči headset pro rozšířenou realitu a do skutečného světa si promítnete objekty, možnosti a funkce ze světa elektronického. Budete tedy sedět doma v místnosti, přitom virtuálně procestujete safari, vykoupete se v moři nebo v Alpách zdoláte obtížnou horu. Tento způsob cestování již získává na popularitě. V tomto videu německá stanice Deutsche Welle popisuje benefity virtuálního cestování.
Opravdové zkušenosti z cestování to však asi nenahradí. Profesor Adam Galinsky z Columbia Business School tvrdí: „Zkušenosti z cestování v zahraničí zvyšují kognitivní flexibilitu a hloubku myšlení. Prohlubují schopnost integrovat myšlenky a různě je propojovat.“
Mark Twain konstatoval, že cestování „je fatální pro předsudky, fanatismus a omezenost“.
Pokud se budeme v praxi řídit těmito moudrými myšlenkami, virtuální cestování či uhlíkové pasy se pravděpodobně neujmou a budeme muset hledat jiná řešení.
