Geologové objevili v hlubinách země záhadnou vrstvu plnou krystalů. Ke vzniku tohoto jiskřivého jevu je však zapotřebí jedna důležitá podmínka: nevodotěsný (zemský) plášť.
„Země připomíná cibuli se slupkou – velmi velkou a tvrdou cibuli.“ Toto vtipné přirovnání použil náš učitel zeměpisu před mnoha lety, když se v učebních osnovách probírala struktura naší planety.
Tehdy se žáci učili velmi jednoduchou strukturu: Vnější vrstvy tvořily zemskou kůru, svrchní plášť, přechodnou zónu a spodní plášť, po nich následovaly vnitřní vrstvy vnějšího a vnitřního jádra Země. Z vědeckého hlediska však lze tyto velké vrstvy rozdělit ještě jemněji:
Před několika desetiletími objevili geologové v hlubinách naší planety novou vrstvu, která je na planetární poměry „tenká“ jen několik set kilometrů. Od jejího objevu byl původ této tzv. e-prime vrstvy záhadou – až doposud.
Země není „zcela těsná“
Mezinárodní tým vědců pod vedením Dana Shima z Arizonské státní univerzity (USA) nyní zjistil, že voda ze zemského povrchu proniká hluboko do nitra planety. Tím se mění složení kovového tekutého vnějšího jádra a vytváří se tenká vrstva e-prime.
Podle geologů se povrchová voda dostává do nitra Země po miliardy let prostřednictvím tektonických desek, které se noří hluboko do Země. Když voda dosáhne hranice mezi jádrem a pláštěm v hloubce přibližně 2 900 km, vyvolá hlubokou chemickou interakci, která změní strukturu jádra.
Shim a jeho jihokorejští kolegové dospěli k tomuto závěru pomocí vysokotlakého experimentu. Geologům se poprvé podařilo prokázat, že při spojení vody a jaderných materiálů vzniká vrstva bohatá na vodík a s nízkým obsahem křemíku. Ta nakonec leží jako film na nejsvrchnější vnější oblasti jádra. Při této reakci vznikají také krystaly oxidu křemičitého, které nakonec stoupají vzhůru do zemského pláště.
„Dlouhá léta se věřilo, že výměna materiálu mezi zemským jádrem a pláštěm je nízká. Naše nedávné experimenty však ukazují něco jiného,“ říká Shim. „Tento objev a naše dřívější pozorování, že diamanty vznikají reakcí vody s uhlíkem v železné kapalině za extrémního tlaku, naznačují mnohem dynamičtější interakci mezi jádrem a pláštěm. To zase naznačuje významnou výměnu materiálu.“
Podle vědců to také souvisí s rozsáhlejším globálním koloběhem vody, než se dosud předpokládalo.
Studie byla zveřejněna 13. listopadu 2023 v časopise Nature Geoscience.
Článek původně vyšel na stránkách německé redakce Epoch Times.
