Kyle Bass varuje, že problémy Číny v nemovitostním sektoru by mohly vyústit v krach, který by byl horší než finanční krize v roce 2008, která vznikla ve Spojených státech.
Podle významného manažera hedgeových fondů se čínská ekonomika ocitla v problémech kvůli rozsáhlým investicím do sektoru nemovitostí, což by mohlo nakonec vyústit v krach horší než byla finanční krize v USA v roce 2008.
Kyle Bass, zakladatel a investiční ředitel společnosti Hayman Capital Management, v rozhovoru pro CNBC 5. února upozornil, že čínský hospodářský „zázrak“ se opírá především o nemovitosti, které jsou motorem růstu.
„Základní architektura čínské ekonomiky je rozbitá,“ řekl. „Je rozbitá, protože byla velmi soustředěna na nemovitosti.“
„Podstatnou většinu růstu čínského HDP tvořily nemovitosti a návazné kruhy, které sektor nemovitostí obklopují. A nyní dochází k obratu v rámci neregulovaného a nezpomaleného vzestupu v oblasti nemovitostí.“
Podle časopisu The Economist tvoří sektor nemovitostí 70 % hrubého bohatství čínských domácností a přibližně 25 % hrubého domácího produktu (HDP).
Během rozhovoru se Bass zmínil o obrovských dluzích čínských realitních společností Evergrande a Country Garden, dvou největších čínských developerů, které dosahují výše 500 miliard dolarů. Minulý týden hongkongský soud nařídil společnosti Evergrande likvidaci a společnost Country Garden opakovaně nesplácí své dluhy.
Evergrande je s dluhem 340 miliard dolarů nejzadluženější firmou na světě. Společnost je v samém centru pokračující krize nemovitostí, která podle odborníků poškozuje čínský hospodářský růst. V červenci 2023 vykázala společnost za roky 2021 a 2022 kombinovanou ztrátu 81 miliard dolarů.
V loňském roce podal tento problémový realitní gigant v New Yorku žádost o bankrotovou ochranu podle kapitoly 15, aby se ochránil před případnými právními kroky věřitelů, kteří by chtěli společnost žalovat nebo zabavit její majetek ve Spojených státech.
Bass poznamenal, že během finanční krize v USA v roce 2008 přišel americký bankovní systém o přibližně 800 miliard dolarů. Pro srovnání, možné ztráty těchto dvou čínských realitních společností dosahují 500 miliard dolarů.
„Mluvíme o 500 miliardách dolarů, přičemž ztráty ve dvou společnostech dosahují téměř této výše, a zbytek jsou ostatní developeři a bankrotáři,“ řekl a varoval před zničujícími vyhlídkami pro druhou největší ekonomiku světa.
„Nyní vidíte, jak se nemovitosti hroutí,“ poznamenal Bass. „Takže je to jako americká finanční krize na steroidech. Mají třiapůlkrát větší bankovní páku než my, když jsme vstupovali do krize. A to jsou v bankovnictví teprve pár desetiletí.“
„V Číně bude mnohem hůř bez ohledu na to, jak moc jejich regulační orgány říkají, že budou chránit jednotlivce před nezákonným krátkým prodejem,“ řekl.
Bass také varoval před zadlužením čínských místních vlád, které loni vzrostlo na zhruba 13 bilionů dolarů, což představuje 76 % ekonomického výkonu země v roce 2022, oproti 62,2 % v roce 2019.
Část z toho tvoří dluh emitovaný místními vládními finančními institucemi (LGFV), které města využívají k získávání peněz na infrastrukturní projekty, často podporované ústřední vládou s cílem podpořit hospodářský růst.
Bass uvedl, že tento trh v hodnotě 13 bilionů dolarů se také potýká se značným zadlužením a nesplácením.
„Ani nevíme, kde je dno tohoto trhu,“ řekl minulý měsíc v rozhovoru pro sesterské médium Epoch Times NTD.
Podle agentury Bloomberg musí čínské LGFV letos splatit dluhopisy v rekordní výši 651 miliard dolarů.
„V Číně žonglují s 20 talíři na tyči a všechny se právě teď rozbíjejí,“ prohlásil Bass.
Problémy na čínském trhu s nemovitostmi táhnou ekonomiku dolů, což přimělo režim v Pekingu k zavedení „dočasných opatření“, včetně 16 opatření na podporu tohoto sektoru, uvádí zpráva Atlantic Council, GeoEconomics Center, Rhodium Group a Washington-based think tank.
Podle zprávy však tento přístup neřeší hlavní problém. Zaměřil se pouze „více na stabilitu než na liberalizaci trhu“, protože regulační orgány nabídly prodloužení splatnosti bankovních úvěrů a uvolnily úvěrová omezení pro developery.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
