Učitelka, která se pustila do hubnutí a shodila neuvěřitelných 115 kilogramů. „Připadala jsem si jako pokrytec, když jsem svým studentům říkala, aby žili zdravě,“ řekla.
Třiačtyřicetiletá Kelly Barkerová, která žije se svým patnáctiletým synem Joshem ve městě St Helens ve Velké Británii, kdysi vážila přes 180 kg.
„Svou práci učitelky jsem vždycky milovala, ale často jsem si připadala jako pokrytec – zejména když jsem děti učila o zdravé výživě a aktivitě,“ řekla. „Po celodenním vyučování mě bolely klouby a záda, a i když jsem se usmívala, připadala jsem si jako podvodník.“
Když vzpomínala paní Barkerová na své dětství, přiznala, že se svou váhou bojovala celý život.
„Jako dítě jsem měla speciální dietu a musela jsem se ve škole nechávat vážit,“ řekla. „Zatímco ostatní děti jedly rybu s hranolky, já jsem musela jíst samostatné jídlo – obvykle něco nevýrazného, jako je vařená ryba s bramborem.“
To však její situaci jen zhoršilo.
„Přesvědčilo mě to, že hubnutí je utrpení, ostuda a hanba, a vůbec to nepomohlo – přibírala jsem každý rok až do dospělosti,“ řekla.
Paní Barkerová přiznala, že na vysoké škole ještě více přibrala a dostala se do začarovaného kruhu pohodlného stravování, který trval několik let.
Její cestu za hubnutím však odstartoval důležitý varovný signál, a to když jí praktický lékař doporučil operaci.
„Zjišťovala jsem si informace o zákroku a věděla jsem, že kvůli své váze nesu obrovské riziko anestezie,“ řekla. „Nemohla jsem se zbavit pocitu, že na operačním stole zemřu.“
Poté kontaktovala svou sestřenici, která pracuje jako konzultantka Slimming World, a rozhodla se do programu zapojit.
Od chvíle, kdy se připojila ke skupině, byla „obklopena vřelostí, laskavostí a soucitem“. Přestože ji nový proces trochu děsil, byla to pro ni podpora, kterou potřebovala.
„Nebudu lhát, poprvé jsem se na váhu postavila s hrůzou – i proto, že jsem se bála, že budu příliš těžká, než aby mě mohli zvážit (naštěstí mohli),“ řekla. „I když to číslo bylo děsivé, byl to zároveň pocit, že je to začátek něčeho nového.“
Paní Barkerová je vděčná za podporu, které se jí dostalo od její sestřenice a od skupiny po celou dobu její cesty.
Začala vařit a budovat si zdravé stravovací návyky. Její jídelníček se drasticky změnil od něčeho na zub na cestách, jako je pečivo s sebou, k přípravě ovesných vloček přes noc s přírodním jogurtem bez tuku a spoustou ovoce k snídani.
Vyměnila sendviče, chipsy a koláče z pekárny za domácí polévku, těstovinové saláty nebo quiche bez kůrky.
Místo donáškové pizzy k večeři si paní Barkerová začala připravovat kari s rýží nebo domácí kebab s hranolkami připravovanými ve fritéze.
Také její svačiny vypadaly mnohem zdravěji, protože se vzdala brambůrků, čokolády, sušenek, dortů a koláčů. Paní Barkerová uvedla, že se nyní cítí hrdá na to, že může ostatním ukázat čerstvé potraviny, které jí chutnají, protože jí to dodalo větší sebevědomí. Dokonce se zlepšil i její vztah se synem.
„Už nemám pocit, že bych mu dělala ostudu, a on mi říká, že je hrdý na to, čeho jsem dosáhla,“ dodává. „Je plavcem na okresní a krajské úrovni, takže to, že jsem se více přizpůsobila úrovni své vlastní aktivity a výživy, nás hodně sblížilo.“
Výrazně se jí také zlepšila hladina energie.
„Jak šla má cesta kupředu, zjistila jsem, že mám mnohem více energie, takže když Josh navrhne, že bych mohla jít na procházku, lézt po skalách nebo jezdit na kajaku, jsem nadšená, že se do toho můžu zapojit, místo abych se bála, že překročím svůj hmotnostní limit,“ řekla.
Při nedávném výletu do Lake District se dojala k slzám nad krásou jezera a uvědomila si, o kolik zážitků a krásných výhledů přišla kvůli svým problémům s váhou.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
