Znak 瓦 (wǎ) představuje pálenou tašku, keramický výrobek pro zakrytí střechy. Střecha z těchto tašek je hlavním charakteristickým rysem tradiční čínské architektury. Podle historických záznamů začali lidé v Číně tuto krytinu vyrábět již před čtyřmi tisíci lety za dynastie Sia. Nejstarší tašky nalezené archeology pocházejí ze Západní dynastie Čou (1046 – 771 př.n.l.).
Nejstarší výskyt znaku 瓦 byl objeven v odvětví pečetního písma. Znak 瓦 však nebyl nalezen na kostěných rytinách nebo bronzových deskách, což by mohlo podpořit domněnku, že se tašky začaly používat až za dynastie Čou.
Tašky jsou položeny v překrývajících se řadách a poškození jednotlivých kousků může způsobit zhroucení velké části nebo i celé střechy. Proto se čínské slovo 瓦解 (wǎ jiě), v doslovném překladu „rozpadající se taška“, také používá k popisu úplného rozpadu nějaké struktury.
Výroba střešních tašek byla v Číně na velmi vysoké úrovni. Tašky se vyráběly v různých uměleckých formách a zdobily se barevnou glazurou. Staly se živou částí čínské architektury.
瓦 se vztahuje také k hrnčířství a keramice jako například 瓦盆, hliněný hrnec. Keramika a porcelán se v Číně nazývá 瓷 (cí). Původní čínská keramika se vyvinula do skvostného umění a cení si ji sběratelé z celého světa.
V západních zemích byla tak uznávaná, že slovo „Čína“ ve skutečnosti nejdříve znamenalo porcelán a až poté byla po něm pojmenovaná celá země.
Vysvětlení 瓷 : Kombinace symbolů 瓦 a 次
Ve znaku 瓷 určuje vrchní symbol 次 (cì) výslovnost, zatímco 瓦 označuje smysl.
Jiná forma 瓷 je 珁, kde 玉 znamená nefrit a 瓦 je hrnčířství.
Zatímco 瓷 odráží výslovnost slova, 珁 je spojený se vzhledem předmětu, tedy popisuje keramiku, která vypadá jako nefrit.
Tato kombinace výstižně popisuje keramiku jako jemnou, s hladkou glazurou a matným povrchem, jaký má nefrit. V moderní čínštině se už ale znak 珁 nepoužívá.
Znak 次 je však v čínštině velmi běžný. V dalším článku si jej představíme podrobněji.
