Komentář
Mnoho hlavních dopravních tepen spojujících Evropu bylo v posledních dnech zablokováno nebo zastaveno vlnou protestů zemědělců proti podle nich příliš zatěžujícím environmentálním cílům a neudržitelné míře byrokracie spojené s předpisy EU a vnitrostátními zemědělskými předpisy.
Varovné výstřely tohoto střetu mezi politiky a zemědělci zazněly již 1. října 2019, kdy více než 2 000 holandských traktorů způsobilo v Nizozemsku dopravní chaos v reakci na oznámení, že kvůli snížení emisí dusíku bude nutné vykoupit a uzavřít chovy hospodářských zvířat. Začátkem loňského roku polští zemědělci zablokovali hranice s Ukrajinou a požadovali opětovné zavedení cel na ukrajinské obilí.
Protesty v celé EU se však rozhořely až na začátku letošního roku. Německé a francouzské protesty a blokády traktorů se dostaly do mezinárodních zpráv a brzy se začaly opakovat ve Španělsku, Portugalsku, Belgii, Řecku, Nizozemsku a Irsku. Hlavní dálnice a přístavy byly zablokovány a vládní budovy byly zasypány hnojem, protože zemědělci v celé Evropě vyjadřovali svou frustraci z rostoucích nákladů na zemědělství, klesajících cen svých produktů a ochromujících ekologických předpisů, které znemožňovaly konkurenceschopnost jejich produktů na světovém trhu.
Zdá se, že zemědělci evropské elity vyděsili, což není překvapivé, protože volby do EU jsou již za rohem. I když Evropská komise v úterý 6. února oznámila, že je stále odhodlána dosáhnout do roku 2040 snížení emisí skleníkových plynů v Evropě o 90 %, nápadně vynechala jakoukoli zmínku o tom, jak k tomuto ambicióznímu cíli přispěje zemědělský sektor. Ještě výmluvnější je, že Komise ustoupila od svých klíčových klimatických závazků nebo je alespoň dočasně zamlžila.
Podle serveru Politico oznámila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová 6. února, že „stahuje snahu EU omezit používání pesticidů“. Ústup od tohoto a dalších návrhů Komise týkajících se zemědělství byl pro Komisi spíše trapný, ale politicky nevyhnutelný vzhledem k tomu, že se protesty rychle šířily a zemědělci nejevili známky toho, že by se vrátili domů, dokud nebudou jejich požadavky splněny. Jak uvedl server Politico:
„Poznámka o možnosti snížení emisí metanu a oxidů dusíku v zemědělství o 30 %, která byla v dřívějších verzích návrhu Komise do roku 2040, byla v úterý odstraněna. Stejně tak byly vyškrtnuty poznámky o změně chování – včetně možného omezení konzumace masa a mléčných výrobků – a o snížení dotací na fosilní paliva, z nichž mnohé jsou určeny zemědělcům na pomoc s náklady na naftu. Vloženy byly mírnější formulace o nezbytnosti zemědělství pro potravinovou bezpečnost Evropy a o jeho pozitivním přínosu.“
Evropská komise hraje nebezpečnou hru. Na jedné straně se snaží zemědělce uchlácholit tím, že jim dělá účelné krátkodobé ústupky. Na druhé straně se drží svého závazku snížit do roku 2040 emise skleníkových plynů v Evropě o 90 %, přičemž mlží o tom, že snížení emisí o 90 % během 16 let by mělo drastické důsledky pro zemědělství.
Je zjevně politicky účelné, zejména v roce voleb, co nejdříve uhasit požár nespokojenosti zemědělců a vykoupit si klid před červnovými volbami do Evropského parlamentu. Nelze se však vyhnout skutečnosti, že dlouhodobé cíle Komise v oblasti životního prostředí, jak jsou v současné době koncipovány, téměř jistě vyžadují oběti, které zemědělci prostě nejsou ochotni přijmout.
Nezávisle na přínosu politiky EU v oblasti klimatu jsou jasné dvě věci: zaprvé, vedoucí představitelé EU a ekologičtí aktivisté zřejmě značně podcenili odpor, který jejich politika vyvolá v zemědělské komunitě, a zadruhé, zjevný úspěch tohoto dramatického celoevropského protestu představuje velkolepý precedens, který nezůstane bez povšimnutí mezi zemědělci a dopravními společnostmi, jejichž provozní náklady jsou silně ovlivněny environmentálními předpisy, jako jsou uhlíkové daně.
Rozpačité ústupky Komise jsou důkazem, že taktika, která je velmi nápadná a ruší veřejnost, může být účinná. Po červnových volbách do Evropského parlamentu tak můžeme očekávat další podobný postup, pokud Komise opět zdvojnásobí své cíle v oblasti klimatické politiky.
Původně zveřejněno na autorově Substacku, převzato z Brownstone Institute.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory Epoch Times.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
