Evropský parlament minulý týden definitivně schválil nový návrh směrnice o energetické náročnosti budov. Do roku 2050 by měla mít celá EU klimaticky neutrální budovy. Za tím účelem zavádí směrnice několik cílů: zvýšit rozsah renovací budov, zlepšit informace o energetické náročnosti budov a zajistit, aby nová výstavba byla bezemisní. Součástí směrnice je i zákaz používání kotlů na fosilní paliva, včetně plynu, do roku 2040.
Každý stát bude muset splnit povinné kvóty počtu zateplených a renovovaných budov, z nichž většina musí být objekty s nejvyšší spotřebou energií a veřejné budovy, přičemž skupiny obyvatel s nízkými příjmy budou moci získat dotace na obnovu budov.
Novostavby, kromě toho, že budou muset být od roku 2030 bezemisní, budou muset mít také předpřipravenou kabeláž pro instalace střešních solárních panelů a nabíjecí stanice pro elektromobily. Směrnici v plném znění naleznete zde.
S europoslancem Ondřejem Kovaříkem (ANO), který hlasoval proti přijetí směrnice, jsme si povídali o úskalích této nové evropské legislativy, o jejích požadavcích a dopadech, i proč se mohou podobné zelené politiky obrátit proti těm, kteří je slepě protlačují.
Proč jste se zněním směrnice nesouhlasil? V čem je podle vás špatná a v čem dobrá ?
Dojednané znění je dle mého názoru příliš ambiciózní. Stanovuje striktní cíle v krátkém čase, bez ohledu na finanční možnosti různých majitelů a provozovatelů budov a bez ohledu na možné sociální dopady. Požadavky obsažené ve směrnici povedou ke zdražení nejen nové výstavby, ale také výraznějších renovací. Povedou k vyšším cenám nemovitostí i nájmů.
Aktuální návrh je bohužel dalším příkladem nepromyšlené zelené politiky. Všichni chceme, aby budovy, které využíváme, měly nízkou energetickou spotřebu. Na druhou stranu, každá úprava něco stojí a veřejné peníze na to stačit nebudou. Stručný výčet požadavků jako omezení kotlů na fosilní paliva, příprava pro solární panely či povinná dobíjecí místa pro elektromobily a elektrokola se dotkne kancelářských budov i budov na bydlení, ale také se to dotkne měst a obcí. Financování veřejných budov jako tělocvičen, škol či knihoven, které mají naplnit striktně bezemisní cíl, je podle mého názoru aktuálně nereálný.
Drobné pozitivum spatřuji v tom, že směrnice rozlišuje požadavky pro rezidenční bydlení a kancelářské budovy a přichází s výjimkou pro takové budovy, které využívají mikro, malé a střední podniky.
Znamená směrnice o energetické náročnosti budov, že certifikát o energetické náročnosti bude muset mít každá budova?
Certifikát energetické náročnosti budov budou muset mít všechny veřejné budovy, budovy, které procházejí větší renovací, budovy, u nichž se obnovuje nájemní smlouva a budovy, které jsou nabízeny k prodeji nebo pronájmu. Nejedná se tedy o celoplošný okamžitý požadavek pro všechny budovy.
Kdo bude vykonávat hodnocení energetické náročnosti budov? Soukromí revizoři? Úředníci státu či samosprávy? Budou to oni, kdo bude určovat, jakým způsobem si mají domácnosti či majitelé budov snižovat uhlíkovou stopu?
Hodnocení bude prováděno nezávislými odborníky, kteří mají potřebné kvalifikace a certifikaci. Mohou to být například lidé pracující jako OSVČ nebo zaměstnanci veřejných nebo soukromých podniků. Bude to další byznys pro různé konzultanty a poradce. Členské státy budou muset podle metodiky směrnice stanovit minimální požadavky na energetickou účinnost budov, aby pomohly snižovat uhlíkovou stopu.
Jakým způsobem budou lidé motivováni či nuceni k renovacím budov? Co když někdo odmítne dát si dům zateplit nebo vyměnit zdroj vytápění a ani dotace ho nepřesvědčí? Spousta starších lidí svolná nebude, to vidíme již teď, kdy mají od 1. září 2024 končit staré kotle a přesto jich je v provozu až 250 tisíc.
Situace s kotli je nešťastná, ostatně je to jeden z hlavních důvodů, proč jsem návrh nepodpořil. Od roku 2025 by neměly být poskytovány finanční pobídky pro instalaci samostatných kotlů na fosilní paliva, členské státy by měly usilovat o postupné ukončení využívání těchto kotlů. Nicméně cílem úplného ukončení jejich používání je do roku 2040.
Směrnice uvádí, že mohou existovat různé motivace jako finanční pobídky, dotace, daňové úlevy a dokonce zavádí sankce při nedodržení. Podle mě je to ale iluzorní. Na dotace zdaleka nedosáhne každý, lidé často nemají úspory, kterými by toto mohli financovat a hlavně ani na trhu není dostatek firem, lidí, případně materiálu a zařízení, aby mohlo dojít k masivním úpravám v tak krátkém čase. Spíše se stane, že vznikne velká poptávka po těchto službách a zboží, což ještě dále zvýší ceny.
Vidíte prostor pro změnu směrnice? Pokud ano, bylo by to podle vás už v rámci projednávání s Radou EU nebo až volbách do EP?
Hlasováním na plénu Evropský parlament směrnici definitivně schválil. Pokud totéž učiní ministři zemí EU, tak bude formálně platná. Státy pak budou mít povinnost podle této směrnice upravit národní zákony. Takže pole pro případné změny v nejbližší době je poněkud zúžené.
Po volbách do EP bych uvítal, kdyby se aktuální zelená politika razantně proměnila a například začala brát ohled na finanční nákladnost a možnosti těch, na které nejvíce dopadá, to jest domácností, samospráv, ale i malých firem Proto doufám, že nové složení EP bude nahrávat hlubším změnám legislativy jako je například tato směrnice.
Podobné kroky jako tato směrnice jen zvyšují nechuť veřejnosti vůči klimatické politice Evropské komise a v širším ohledu i vůči EU samotné. Nestřílí se tím komise a zelená politika sama do nohy? Nevymstí se jí to při nadcházejících volbách podle vás?
Jednoznačně střílí a veřejnosti se nedivím. Hovoříme o tom již několik měsíců. Spolu s kolegy jsme vyzvali v dopise předsedkyni Evropské komise Ursulu Von der Leyen k odložení navrhovaných klimatických cílů na rok 2040. Evropa postupně ztrácí konkurenceschopnost a zůstává silně přeregulovaná. Současná Komise slepě tlačí klimatické ambice na úkor sociálních a ekonomických aspektů, čímž ubližuje Evropě i v globálním postavení.
Jak si vysvětlujete, že většina europoslanců hlasovala pro? Samozřejmě, vedly se emotivní debaty se silnými výroky odpůrců, ale převaha byla na straně zastánců směrnice. Nejsou někteří europoslanci odtrženi od reality života běžného občana?
Bohužel je v současném složení Evropského parlamentu celá řada kolegů, kteří jsou od reality odtrženi. Důvodů podpory této směrnice může být několik. Samozřejmě v Parlamentu naleznete zelené ideology, kteří za každou cenu chtějí naplnit klimatické cíle a neohlížejí se na negativní dopady pro ekonomiku a společnost. Také může záležet na tom, z jaké země pocházejí. Pro některé státy je jednodušší naplnit stanovené cíle, mají třeba jiné klimatické podmínky, nepotřebují tolik zateplovat budovy, mají jiné energetické zdroje nebo již mají předpřipravenou dobíjecí infrastrukturu a tím mají výhodnější startovní pozici.
