Vládnoucí Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana utrpěla úder v místních volbách v Turecku, v nichž zvítězila opoziční Republikánská lidová strana (CHP), a to v klíčových obcích po celé zemi. Opoziční deník Cumhuriyet označil výsledek za „historické vítězství“ CHP, která se hlásí k západním principům sekulární demokracie.
V Istanbulu si starosta města Ekrem Imamoglu, který se hlásí k CHP, snadno udržel své křeslo a porazil svého soupeře spojeného s AKP o více než 10 procentních bodů.
CHP si rovněž udržela kontrolu nad hlavním městem Ankarou a zároveň získala nová křesla starostů v několika městech, která byla dříve považována za baštu AKP. Celkem CHP zvítězila v 35 z 81 provincií, včetně těch, v nichž se nachází pět největších městských center Turecka.
AKP deklarovala vítězství pouze ve 24 provinciích, zatímco Strana nacionalistického hnutí (MHP) spojená s AKP zvítězila v osmi provinciích.
Na jihovýchodě Turecka zvítězila prokurdská Strana rovnosti a demokracie v deseti provinciích, zatímco Strana IYI a Strana velké jednoty získaly po jedné provincii.
Nejvýznamnější je však skutečnost, že podle konečného sčítání hlasů poprvé po 35 letech zvítězila v lidovém hlasování CHP, i když s malým náskokem.
Volební účast činila 78 procent, což je méně než 85 procent v předchozích komunálních volbách v roce 2019.
V povolebním projevu Erdogan, který stojí v čele AKP – a celé země – již více než 20 let, připustil, že výsledky signalizují obrat. V projevu ke svým příznivcům v Ankaře Erdogan připustil, že vládnoucí koalice vedená AKP, jejíž součástí je i nacionalistická MHP, ztratila dynamiku.
„Pokud jsme udělali chyby, napravíme je,“ řekl a ujistil, že jeho strana „vyslyšela poselství“, které jí voliči předali. Sedmdesátiletý Erdogan loni získal nové pětileté funkční období, když v poměrně těsném prezidentském souboji porazil kandidáta CHP Kemala Kilicdaroglua. Krátce poté 75letý Kilicdaroglu odstoupil z čela CHP a na jeho místo nastoupil 49letý Ozgur Ozel.
Ozel se zavázal, že oživí 100 let starou stranu, která byla poprvé založena – stejně jako moderní Turecká republika – v roce 1923. Erdogan a jeho AKP čelí rostoucímu nesouhlasu veřejnosti, který je z velké části způsoben neustálou inflací a klesající hodnotou turecké liry.
Podle Davida Eraye, vedoucího volební monitorovací mise Rady Evropy, byly volby provedeny bez problému. „Volební den byl klidný a organizovaný … s vysokou volební účastí, která ukazuje silné odhodlání občanů k demokratickým procesům,“ řekl Eray 1. dubna novinářům v Istanbulu.
Opozice nabitá energií
Výsledky voleb, které byly považovány za největší volební porážku AKP v historii, překvapily mnoho pozorovatelů. „Dnes večer poslalo 16 milionů obyvatel Istanbulu vzkaz našim soupeřům i prezidentovi,“ řekl 53letý Imamoglu jásajícím davům v Istanbulu. „Ti, kteří poselství národa nevyslyší, nevyhnutelně prohrají.“
Imamoglu, o němž se hojně mluví jako o potenciálním uchazeči o prezidentský úřad, získal v roce 2019 křeslo starosty Istanbulu, čímž ukončil dvě desetiletí vlády AKP ve městě, kde žije přibližně 20 % z celkového počtu obyvatel Turecka.
Volby starosty Istanbulu jsou dlouhodobě považovány za předzvěst nálad obyvatelstva. V 90. letech byl Erdogan čtyři roky starostou Istanbulu, v roce 2003 se stal premiérem a v roce 2014 (po změně ústavy) prezidentem.
V komunálních volbách v roce 2019 AKP rovněž prohrála v Ankaře – druhém největším tureckém městě – s kandidátem CHP, který si tentokrát mandát snadno udržel. V loňských prezidentských volbách Erdogan porazil opoziční alianci vedenou CHP a se svými nacionalistickými spojenci získal většinu v parlamentu.
Od té doby však AKP ztratila část své podpory ve prospěch Nové strany blahobytu, která ve volbách tento týden získala 6 % hlasů. Ta se proslavila tím, že zaujala tvrdší postoj než Erdogan vůči izraelské válce v pásmu Gazy.
Významný obrat v politice
Turecko pod Erdoganovým vedením provádí aktivní zahraniční politiku, která se často střetává se zahraniční politikou spojenců země v NATO.
Například udržuje dobré vztahy s Ruskem, s nímž Turecko sdílí rozsáhlé obchodní vazby a dlouhou námořní hranici.
Před loňskými prezidentskými volbami se AKP zavázala udržovat „politické a ekonomické vztahy“ s Ruskem, zejména v oblasti energetiky.
Kritici AKP zase stranu obviňují z potlačování disentu a monopolizace státních institucí, což představitelé AKP odmítají.
Obviňují také Erdogana, že řídí zemi jako diktátor. V případě, že se CHP dostane k moci, slíbila nahradit Erdoganův „osobní“ přístup k zahraniční politice přístupem, který nazývá „institucionálním“.
Zavázala se také obnovit dlouhodobou snahu Turecka o vstup do Evropské unie, vrátit zemi parlamentní (nikoli prezidentský) systém a změnit neortodoxní měnovou politiku AKP.
Stejně jako Erdogan i Seda Demiralp, profesorka politologie na istanbulské Isikově univerzitě, označil výsledky místních voleb za bod obratu. „CHP již není opoziční stranou v místní samosprávě,“ řekla agentuře Associated Press. „[Erdogan] si je jasně vědom, že […] voliči vyslali jasný vzkaz, a to i v konzervativních městech,“ řekla Demiralpová.
Na této zprávě se podílela agentura Associated Press.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
