Je možné, že v průběhu dějin obýval zemi jiný druh lidí – malí lidé, jako jsou elfové nebo trpaslíci z pověstí?
V průběhu let se objevily některé důkazy, které naznačují, že takoví lidé mohli žít v různých částech světa. Často jsou popisováni jako asi metr vysocí tvorové, kteří se raději vyhýbají kontaktu s lidmi.
Keňa, Havaj a Indonésie jsou některá z míst, kde byly takové důkazy nalezeny.
Indonéský „Hobit“
V roce 2003 byly v jeskyni Liang Bua na indonéském ostrově Flores objeveny ostatky metr vysoké ženy ve věku kolem 30 let. Vzhledem k jejímu vzrůstu se jí začalo přezdívat „hobit“.
Byla vykopána spolu s dalšími jedinci, ale její kostra byla jediná kompletní. Spolu s ní bylo ještě osm dalších, ale z jejich kostí byly nalezeny pouze fragmenty. Její druh byl pojmenován Homo floresiensis, menší druh člověka, který je do značné míry považován za vyhynulý.
„Byla nalezena téměř kompletní kostra ženy, které se pro její obzvlášť malé rozměry přezdívalo hobit,“ napsala Selene Cannelliová, archeobioložka z Blue Marble Space Institute.
„Na základě prořezávání zubů a jejich opotřebení se zdá, že LB1 [archivní název kostry] byl v okamžiku smrti dospělý a na základě anatomie pánve je možné konstatovat, že šlo o ženu,“ dodala Cannelliová.
Jak ale víme, že šlo skutečně o jiný živočišný druh, a ne jen o velmi malého člověka? Pokračující výzkumy kostry ukázaly, že její mozek byl asi třetinový ve srovnání s lidským mozkem.
„Nejnovější výzkumy ukazují, že mozek H. floresiensis měl 426 centimetrů krychlových,“ napsala Cannelliová.
„Tento objev poskytuje pádný důkaz o existenci malých lidí, jak o nich informují písemné doklady v průběhu staletí v okcidentálním i orientálním světě,“ uvedl Yok Man Khei, nezávislý výzkumník, v článku publikovaném v časopise International Journal of Comparative Literature & Translation Studies.
Homo floresiensis měl malý mozek a nevýraznou bradu, a přestože ho v poslední době nikdo neviděl, nelze s jistotou říci, že vyhynul.
„Jednoduše nevíme, kdy tento druh vyhynul, a vlastně si troufám říct – ani nevíme, jestli vyhynul, takže existuje určitá možnost, že stále žije,“ řekl Gregory Forth, profesor antropologie v důchodu, v rozhovoru pro Live Science v roce 2022.
Keňská Agumba
Další důkazy o malých lidech byly objeveny v africké Keni. Říkalo se jim Agumba a v posledních letech není známo, kam se poděli. Víme pouze, že již nebyla hlášena žádná jejich pozorování.
„Protože žili v pralese, jen málo cizinců mělo možnost setkat se s lidmi malého vzrůstu osobně a otázka jejich velikosti je stále předmětem sporů,“ napsala Angela W. Kabiru, výzkumná pracovnice Britského institutu ve východní Africe, v článku publikovaném Keňskou muzejní společností.
„Odhady jejich výšky se pohybovaly od 61 do asi 130 centimetrů výšky,“ uvedla a dále citovala různé prameny, které Agumby označovaly za „zavalité a chytré“, „bohaté, divoké a háklivé“, s „ohavnými rysy“, mající „velké hlavy, světle hnědou pleť“ a udržující si dlouhé vousy. Mluvili prý jazykem „podobným ptačímu štěbetání“.
Většina historie malých lidí se předávala ústně, ale o jejich existenci existují konkrétní doklady ve zbytcích jejich obydlí. Agumbové prý žili v jamách vyhloubených na náhorních plošinách. Mnohé z těchto jam byly zničeny zemědělskou expanzí. Další jámy se nacházejí v Aberdeenském lese, který je v současnosti chráněnou rezervací.
Uvnitř těchto podzemních obydlí bylo možné nalézt keramiku a různé nástroje. Hloubka jam je vesměs menší než 150 centimetrů, přičemž některé jsou hluboké pouze 30 centimetrů.
„Jámy vykazovaly známky toho, že měly nějakou formu vchodu, přičemž všechny vchody směřovaly k hoře Keňa, a ty mohly mít charakter tunelu. … objevily se náznaky, že jámy mohly být využívány k jiným účelům, například k odchytu zvěře, existující důkazy podporovaly tradici, že byly skutečně obydleny,“ napsala Kabiru.
Každý kmen na hoře Keňa má o nich své folklorní pověsti, uvádí Jeffrey Fadiman ve své knize „Když jsme začínali, byli tu čarodějové: Ústní historie z hory Keňa“.
V pověstech jsou popisováni jako „malí lidé“ nebo „plaší, chlupatí trpaslíci“. Fadiman však poznamenal, že některé rozporuplné pověsti uvádějí vysoké, štíhlé, dobytek chovající lidi, kteří v oblasti přebývají v jámách nebo jeskyních.
Známí Pygmejové, kteří dodnes žijí v Africe, mají průměrnou výšku mužů asi 150 centimetrů. To se sice může podobat některým zprávám o výšce Agumby, ale jiné, trpasličí popisy Agumby se na Pygmeje nevztahují.
Havajští Menehune
I když mnozí znají jméno havajských malých lidí, Menehune, zůstávají zahaleni tajemstvím.
V roce 1853 se na Havaj přistěhoval Australan Thomas George Thrum. Shromáždil ústní svědectví o lidech Menehune z ostrovů Kauai a Oahu.
Legendy vyprávějí, že Menehune byli asi metr vysocí a byli aktivní v noci, za úsvitu rychle odcházeli do úkrytu. Jsou známí úžasnými pracovními výkony, zvláště na tak malé lidi.
Encyklopedie World History uvádí, že Menehune „byli považováni za zručné kameníky, kteří se po soumraku odvažovali stavět kánoe, cesty, rybníky a zdi nebo zpívat a hrát na hudební nástroje. Vyhýbali se slunečnímu světlu a jejich herkulovské stavební úsilí, ať už bylo dokončeno, nebo ne, vždy skončilo před svítáním, kdy se vytráceli“.
Připisuje se jim stavba Kīkīaoly, historického zavlažovacího kanálu vysokého 7,3 metru.
„Je považován za inženýrský zázrak díky 120 čistě opracovaným čedičovým blokům, které by vyžadovaly přesné nástroje a techniku řezání, které lemují asi 61 m dlouhý kanál, přivádějící vodu k zavlažování rybníků pro pěstování taro. Také se liší od typických havajských skalních stěn, přestože Havajci byli plně zběhlí v kamenickém řemesle,“ uvádí encyklopedie.
Islandští Elfové
Na Islandu jsou elfové a jejich stanoviště chráněni zákonem. V roce 2014 soudce rozhodl o zrušení výstavby dálnice, protože v oblasti mohou žít elfové (skřítci), informovala místní redakce Ice News.
Průvodce Islandem také vypráví o tom, jak elfové nebo „skrytí lidé“ údajně zasahovali do výstavby na jejich pozemcích.
„Po mnoha neúspěšných pokusech, kdy se těžké stroje bez zjevné příčiny neustále porouchávaly a mnoho dělníků utrpělo podivné nehody, byla stavební společnost nucena silnici posunout tak, aby elfí společenství zcela obešla,“ uvádí průvodce.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
