Aktualizace článku v čase 13:18.
Maďarsko musí zaplatit jednorázovou pokutu 200 milionů eur (4,9 miliardy Kč) a penále ve výši jeden milion eur (24,7 milionu Kč) za každý den prodlení za nedodržení rozsudku Soudního dvora EU. Unijní soud v Lucemburku to dnes oznámil ve svém prohlášení. Případ souvisí s migrací, Budapešť podle soudu nezavedla nezbytná opatření ve své migrační politice, která žádal soud již ve svém verdiktu z prosince 2020. Maďarský premiér rozhodnutí soudu zkritizoval s tím, že je nepřijatelné.
Podle soudu se Maďarsko „úmyslně vyhýbá uplatňování společné unijní politiky jako celku“, což představuje „bezprecedentní a mimořádně závažné porušení unijního práva“.
„Podle dnešního rozhodnutí Soudního dvora EU dostane Maďarsko jednorázovou pokutu 200 milionů plus jeden milion eur denně za to, že nedovolí vstup nelegálním migrantům. Jde o rozhodnutí, které je pobuřující a nepřijatelné,“ reagoval na facebooku maďarský premiér Viktor Orbán. „Finančnímu vydírání bruselských byrokratů neustoupíme! Budeme chránit hranice a budeme chránit maďarský lid!“ dodal.
Soudní dvůr již v prosinci 2020 rozhodl, že Maďarsko nedodrželo pravidla stanovená unijním právem týkající se například postupů při poskytování mezinárodní ochrany a navracení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Pochybení se podle soudu týkala konkrétně třeba nezákonného zadržování žadatelů o mezinárodní ochranu v tranzitních zónách či nedodržení jejich práva zůstat na maďarském území do konečného rozhodnutí o odvolání proti zamítnutí jejich žádosti.
„Vzhledem k tomu, že Maďarsko stále nesplnilo rozsudek z roku 2020 (s výjimkou takzvaných tranzitních zón na maďarsko-srbské hranici, které Maďarsko uzavřelo před vydáním tohoto rozsudku), podala Evropská komise novou žalobu pro nesplnění povinnosti, ve které se domáhala uložení finančních sankcí,“ sdělil dnes soud.
Soud EU ve svém novém verdiktu uvedl, že Maďarsko nepřijalo opatření nezbytná k tomu, aby vyhověl rozsudku z roku 2020. Nesplněním své povinnosti Budapešť přenesla odpovědnost, včetně finanční odpovědnosti, na ostatní členské státy, které se tak musely zabývat přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu, posuzováním jejich žádostí a jejich navracením. To podle soudu „vážně narušilo zásadu solidarity a spravedlivého sdílení odpovědnosti mezi členskými státy“.
