Nejvyšší soud USA rozhodl v poměru 6 : 3, že prezidenti požívají imunitu před trestním stíháním za oficiální, nikoli však neoficiální činy. Jde o rozhodnutí, které zřejmě oddálí soudní proces s bývalým prezidentem Donaldem Trumpem v kauze federálních voleb v hlavním městě USA.
Nejvyšší soud rozhodl, že Trump má z funkce prezidenta „nárok přinejmenším na presumpční imunitu vůči trestnímu stíhání za všechny své úřední úkony“, ale také, že „na neoficiální činy se imunita nevztahuje“.
Rozhodnutí z 1. července vrací věc federálnímu soudu k dalšímu projednání.
Bývalý prezident Trump na rozhodnutí reagoval na serveru TruthSocial: „VELKÉ VÍTĚZSTVÍ PRO NAŠI ÚSTAVU A DEMOKRACII, JSEM HRDÝ NA TO, ŽE JSEM AMERIČAN!“
Rozhodnutí je částečným vítězstvím bývalého prezidenta Trumpa, který žádal o širší formu imunity, než jakou mu soudci nakonec přiznali. Exprezident žádal soud, aby rozhodl, že požívá imunity proti trestnímu stíhání za své činy v úřadě, pokud ho Kongres za tyto činy neobžaluje a neusvědčí (tzv. Impeachment).
Nejvyššímu soudu předcházel nesouhlas soudkyně federálního soudu ve Washingtonu, D. C., Tanyi Chutkanové, že by prezidenti požívali imunity proti trestnímu stíhání, stejně jako u odvolacího federálního soudu pro obvod Washingtonu, D. C.
Během dubnového ústního jednání se zdálo, že konzervativní soudci Nejvyššího soudu jsou připraveni vrátit případ zpět soudu v D. C. s pokyny, co se rozumí úředními a soukromými činy, k dalšímu zjišťování skutečností.
„Píšeme pravidlo na věky věků,“ řekl soudce Neil Gorsuch během ústního jednání.
Naposledy vydal Nejvyšší soud zásadní rozhodnutí o prezidentské imunitě v roce 1982 ve věci Nixon v. Fitzgerald. Soud rozhodl, že prezidenti požívají absolutní imunitu vůči občanskoprávní odpovědnosti za jednání spadající do vnějšího rámce jejich úředních povinností.
Co se bude dít dál
Nejvyšší soud vrátil případ zpět federálnímu soudu ve Washingtonu, D. C., s pokynem, aby „v první řadě posoudil, zda by trestní stíhání týkající se obvinění Trumpa z pokusů ovlivnit dohled viceprezidenta nad certifikačním řízením představovalo nebezpečí zásahu do pravomocí a funkcí výkonné moci“.
V dalším bodě pak nařídil soudu nižší instance, aby zvážil, zda různé aspekty obvinění žalobcem představují úřední nebo neúřední jednání. To zahrnovalo obvinění, že se bývalý prezident Trump pokoušel ovlivňovat státní úředníky a používat podvodné volební lístky, a jeho komunikaci během 6. ledna 2021.
„Prezident má ‚mimořádnou moc mluvit ke svým spoluobčanům a jejich jménem‘,“ citoval Nejvyšší soud v přehledu rozsudku stanovisko ve věci Trump v. Hawaii a dodal: „Většina prezidentových veřejných sdělení tedy pravděpodobně pohodlně spadá do vnějšího rámce jeho úředních povinností.“
Toto rozhodnutí přichází jen několik dní po jiném výnosu Nejvyššího soudu ve věci Fischer v. Spojené státy, který zrušil výklad zákona – 18 U.S. Code Section 1512(c) – provedený federálním soudem v D. C., který ministerstvo spravedlnosti použilo ke stíhání obviněných z 6. ledna a prezidenta Trumpa.
–ete– (zkráceno)
