Po divadelních prknech proplouvá mnoho osobností hereckého talentu. Některé jsou obzvlášť nezapomenutelné.
„Myslím, že je to veliký dar, mít cíl a vůli jít za ním za každou cenu. A zvlášť když je to brzo v mládí…“ Těmito slovy začíná kniha Vaše Dana Medřická, kterou pokřtili její kolegové a syn spolu s autorkou Bohumilou Spisarovou v divadle Viola 5. 10. 2017.
„Velkorysá láskyplná žena a úžasná herečka,“ vyjádřila se o ní na tomto křtu Hana Maciuchová.
„Bez ní bych tu dneska takhle nestál,“ hodnotí Jiří Štěpnička.
11. července 2024 uplyne 104 let od narození holčičky Dany, svými rodiči i bratrem velmi milované. Svůj herecký talent projevovala od dětství, její maminka ji v tom podporovala. Tatínek byl konzervativní, o herecké dráze dcery nechtěl ani slyšet. Doporučil jí nejprve odmaturovat. Až když mu předložila maturitní vysvědčení z gymnázia, otázal se: „Co dál?“ A když mu řekla, že jde na konzervatoř, jen pokývl hlavou se slovy: „Ano, tak jsme si to domluvili.“
Kniha B. Spisarové zmiňuje její šťastné dětství a její maminku jako vzácný pilíř opory.
Když jako dítě Dana viděla první divadelní představení, hned se rozhodla. Maminka jí s pochopením umožnila každou neděli hrát v bubenečské sokolovně ochotnické divadlo.
„Dana byla prostě fantastická, spontánní,“ vzpomíná na herecké začátky Medřické Antonie Hegerlíková v pořadu TV Prima.
Kupodivu na konzervatoři vydržela pouze rok, odešla hrát divadlo pod pseudonymem Dáňa Čechová.
„Ta škola ji nemohla naučit vůbec nic, ona byla hotová herečka, báječná, a dostala angažmá do Brna,“ pokračuje Hegerlíková.
Ovšem stalo se, že Anna Suchánková, emeritní členka Národního divadla, profesorka z konzervatoře, potkala D. Medřickou a nabídla jí soukromé hodiny herectví. Medřická tu dobu hodnotí s vděčností. Suchánková jí předala mnoho ze svých zkušeností a díky ní se i mnohému vyvarovala.
Nástup do Brna byl pro začínající herečku velkou výhrou. Zatímco v divadle se Medřické v roli Slávky Hlubinové nedařilo, ve filmové adaptaci Měsíce nad řekou ve stejné roli zazářila. Na to vzpomíná i mnoho jejích hereckých kolegů. Ředitel divadla Jiříkovský k jejím nezdarům podotkl, že „je potřeba někdy – zvlášť na začátku – si ten čumáček rozbít“. Vzala si z toho velké ponaučení.
Ovšem brněnské divadlo za války uzavřeli nacisté, jeho ředitel Jiříkovský poté zemřel v koncentračním táboře. Medřická musela opustit Brno a odešla hrát do Plzně.
V Plzni se opět dobře uplatnila a po roce angažmá nastalo dojemné rozloučení ve zhasnutém Protektorátu. „Nikde nesvítilo jediné světlo – byl rok 1943, neviděli jsme si do tváře, jen jsme si tiskli ruce, zpívali, smáli se a já brečela,“ vzpomíná na odchod z poslední role v plzeňském divadle v knize Vaše Dana Medřická.
Vrátila se do rodné Prahy. V Praze na ni čekala její osudová láska, herec Václav Vydra ml., o 18 let starší pán, který jí imponoval. Vzali se po půlroční známosti.
Světlé dny bohužel vystřídaly i černé, jejich prvorozený syn v necelém roce zemřel na záškrt a zdrcení manželé se pak dlouho zdráhali mít další dítě. Po deseti letech se jim narodil Václav Vydra (nejml.), milovaný syn. Tomu jeho maminka věnovala největší láskyplnou péči, jak dnes on sám vzpomíná.
Přestože se mluvilo o tom, že V. Vydra starší je doma tak trochu uzurpátorem, jeho žena vše přijímala tak, jak je, a zvládla i tuto roli. Manželství Daně Medřické vyšlo.
Po válce začala dostávat filmové role. Tehdy se učila, že před kamerou se hraje jinak než na jevišti, a nakonec film přijala, třebaže původně dychtila hrát jen divadlo a o filmu neuvažovala. Po první roli ve filmu Skalní plemeno se poučila z chyb a další film Měsíc nad řekou, filmová adaptace podle Fráni Šrámka, ji vynesl nehynoucí slávu, která trvá dodnes.
Medřickou pro film objevil režisér Václav Krška – odvážně jí nechal roli jednu z nejkrásnějších – paní Marinu Alšovou. Další role následovaly.
Ohromně ji inspirovala krátká návštěva Paříže roku 1951, kde v nočních podnicích měla možnost zaslechnout projevy řady znamenitých herců a zpěváků.
„Byla jsem hluboce vzrušena těmito důkazy velkého kumštu, který – když opravdu je – dokáže i na tak malé ploše a v tak krátké chvíli skutečně zazářit,“ vzpomínala Medřická.
Této inspirace využila natolik, že i o ní pak bylo řečeno, že „dokázala na malé ploše v jednom okamžiku zazářit“.
Pro film nebyla Medřická zase až tak žádaná, hodně se však objevovala v televizi – v inscenacích a televizních seriálech.
Titulní role v Brechtově Matce Kuráži tehdy nějak popudila komunistické pohlaváry, proto poté obsadila jen vedlejší roli Erži Orbánové v Kočičí hře maďarského autora Istvána Örkényho. Co s touto rolí Medřická udělala, bylo neuvěřitelné: Kočičí hra se díky jejímu mistrovskému výkonu stala jednou z divácky nejúspěšnějších inscenací v historii Národního divadla a dosáhla 403 repríz.
Přestože se Medřická vždy cítila více pro divadelní role, vytvořila na pět desítek filmových rolí.
Typicky výrazně se projevila ve filmech Počestné paní pardubické, Radúz a Mahulena, Návrat ztraceného syna, Kdo chce zabít Jessii?, Tramvaj do stanice Touha a dalších.
Dobře si sedli s Karlem Högerem – televizní diváci nikdy nezapomenou komorní inscenaci Romeo a Julie na konci listopadu o lásce dvou starších lidí. Skvěle zahrála i v seriálu Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města aj.
Zdeněk Řehoř vzpomíná: „V jedné scéně jsem jí přinesl růže a měli jsme pak dlouhý dialog. Říkám tomu – herecké hvězdné okamžiky, setkáte se s partnerem a pojednou vznikne takový vzájemný kontakt, že se stačí už jen dívat, poslouchat a odpovídat. A to je pro mě dodneška něco nezapomenutelného. Nezapomenutelného jako Dana sama.“
Po úmrtí svého manžela V. Vydry ml. zůstala Medřická pár let sama. Na klonku života se jí dvořil jistý Španěl, který nakonec získal její srdce, a prožili spolu necelý rok manželství. Vztah byl krátký, protože Dana Medřická v jejích 63 letech zemřela na infarkt.
Medřická nadále zůstává v povědomí nejen diváků, ale i kolegů herců, kteří k ní vzhlíželi s úctou a láskou.
Článek čerpá z knihy B. Spisarové a Václava Vydry nejml. „Vaše Dana Medřická“ a z dokumentu „Božská Dana Medřická: První syn zemřel, pak ji uštvala láska!“ z cyklu TopStar Extra.
