Aktualizováno 5. 8. 2024. 16:15 o vyjádření ředitelky KMO
Když jsme v březnu informovali o tom, že ikonická ostravská Čajovna U Sýkorova mostu dostala nejkratší možnou výpověď z prostor, které obývala více než dvacet let, byly ve hře dva (možná tři) scénáře. Buď by se provozovatel Michal Juřina, kterému do důchodového věku moc nezbývá, na „kšeft vykašlal“, nebo by za předpokladu příznivých podmínek pokračoval jinde (anebo by „nějakým zázrakem“ zůstal na původním místě).
Jak již napověděl titulek, napínat čtenáře až do posledního řádku nebudu a rovnou avizuji, že čajovna byla svým způsobem zachráněna.
Krátké připomenutí
Ještě před lety, po postavení „shoppingů“ v Ostravě, se centrum moravskoslezské metropole začalo vylidňovat a místní politici léta slibovali jeho oživení. Čajovna U Sýkorova mostu byla jedním z několika podniků, které se celou tu dobu udržely a funguje tam (nyní) už přes 26 let.
K tomu určitě dopomohlo to, že jako jedna z mála nesází na ekonomický přínos alkoholu či vodních dýmek, má velmi širokou nabídku čajů a keramiky a skvělou atmosféru, kterou dotváří sám provozovatel, jeho osobitý humor a vztah k zákazníkům typu „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“.
Poslední den v únoru obdržel Michal Juřina bez jakéhokoliv předchozího upozornění nejkratší možnou, tj. tříměsíční výpověď z prostor Knihovny města Ostravy, ve kterých čajovna pobývala velkou většinu své historie. Knihovna měla v úmyslu použít tyto prostory pro výdej knih v době nadcházející rekonstrukce. Byť výpověď z prostor dostal koncem února, je potřeba zmínit, že o chystané rekonstrukci bylo rozhodnuto již koncem roku 2023.
Záchranná akce
Tři měsíce na přesun zavedeného podniku byly dle do té doby nicnetušícího provozovatele velmi těžko možné. Město aktivně s nabídkou alternativních prostor nepřišlo, což jeho povinností sice nebylo, ale vzhledem k onomu „oživování centra“ či vůbec přístupu k hospodaření města by šlo mluvit o povinnosti zdravého rozumu či dokonce plnění povinnosti „řádného hospodáře“. Dle úřadů určitá snaha z jejich strany byla. Vůči tomu tvrzení byl však Juřina skeptický, neboť dle něj mu ve finále pouze umožnili jednu prohlídku prostor, které si sám v inzerátech vytipoval a město oslovil.
V mezičase se začali proti potenciálnímu zrušení čajovny bouřit její zákazníci a na sociálních sítích vznikla skupina „Neberte nám Čajovnu U Sýkorova mostu“, ve které se začali organizovat, aby zatlačili na město a knihovnu či nabídli svou pomoc při případném přesunu jinam. 7. dubna iniciovali také petici za zachování čajovny, kterou online podepsalo přes 400 lidí, a dalších 401 údajně pak její tištěnou verzi.
V polovině dubna přichází zpráva, že se našel alternativní prostor a k odevzdání petic tak nakonec nedošlo. Provozovatel čajovny sdělil pro Epoch Times, že prostory mu nabídli sami jejich majitelé, když se o situaci dozvěděli. S ředitelkou knihovny se ještě domluvil na jednom měsíci provozu navíc, tj. na červnu.
Jde se na to
Nabídku „srdcařů“ Michal Juřina brzy s vděkem přijal, když počátkem května na Facebooku oznámil: „Reinkarnace začíná… Konečně máme klíče od nového prostoru, nové čajovny, nové naděje. Pandořina skříňka však není ideální, díky extrémně krátkému času jsme museli vybrat nejméně bolestivé řešení ze všech špatných. Čajový inkubátor se nachází na adrese Dr. Šmerala 11, necelých 300 metrů od maminky na Sýkoráku.“
„Co teď potřebujeme? Armádu dobrovolníků, kteří resuscitačně vdechnou život 6 let spící krasavici. Vše je zahaleno prachem a únavou, smutek čiší ze všech rohů. Ten snad půjde odstranit, hořkost ze stěn na Sýkoráku nesetře a nepřemaluje nikdo. Nedejte nám zahynouti pod těmi nánosy, kolikrát máte za život šanci ovlivnit, jak bude budoucí čajovna vypadat? Budou se hodit ruce i dobré nápady,“ stojí dále ve výzvě.
„Obzvláštní potěšení způsobí kutilové instalatéři (zapojení myčky, sifonu pod umyvadlo, vyřešení kapavky všeho druhu, radiátoroví přidržovači), elektrikáři (světlonoši do temných zákoutí, revidenti kabelových záhad), dřevotepci – brusiči dřevěných podlah ruku v ruce s těmi, co to všem natřou, dřevoranhojiči, zedničtí oklepávači a omítači, ventilační a internetoví ožívači, kachličkoví výměníci zastřelených kusů a další šikovníci. Ale i Hadramašmátrá je vítána v neomezeném počtu, protože prachy, to je chléb náš vezdejší dnes. Ono když se umyjí okna, bude možná uvnitř i vidět.“
O několik dní později čajovna píše: „Už se ledy hnuly… To byl tedy fičák včera! Debordelizační tým nastoupil s takovou razancí, že prach raději utekl okny (umytými!). Uklidit hektar špíny se zdálo nemožné, ale jde to, když se soukolí prolívá čajem. Čardáš nebyl bez překvapení – některá světla nejdou rožnout, některá zhasnout, podobně dveře stávkují, kraví kůže děsí, márnice udivuje, mastnota digestoře odolává, elektroinstalace zamotává zkušené mistry. Nakonec se dalo i sednout a pošmakovat si na donesených laskominách. Děkujeme všem přítomným, byl to koncert pro dva šroubující sólisty a sbor kyblíkářů. Nelze opomenout sóla na smeták, vysavač a vodovodní trubku, celkově úspěšné byly i tetrisové přesuny. Chlívek povýšen na světnici během jednoho dne, to by i nejeden svatý hleděl.“
„Stará“ čajovna zavřela své dveře zákazníkům 26. června a týden na to informuje: „Dokonáno jest! S vypětím sil v největším vedru jsme vše vyklidili… Pohled pro silné povahy… Teď čistá pravda bez básnění – když jsme s Romanem jako poslední večer opouštěli studený, již zcela vyprázdněný, prostor, tetelil se na okně bílý motýlek. Už se mu tam asi nelíbilo. Otevřeli jsme okno a on odletěl směrem k Vesmíru, Šmeralce, na lepší… Tak takhle vypadá genius loci? Nebo co to bylo?“
Jak je v novém?
„Nová“ čajovna otevřela 8. července. Michal Juřina je po třech týdnech provozu s novými prostory spokojený. Jsou zhruba stejně velké jak v původní čajovně s možností rozšíření o polovinu, kterou využije.
„Nájem máme paradoxně menší na metr, než jsme měli,“ pochvaluje si. Další plus vnímá u teplot, které jsou na novém místě v létě přijatelnější než na starém, byť otázkou je, co to bude znamenat v zimě. A mouchy? Ještě se vychytávají… jen smůlu budou mít vozíčkáři, kteří byli za bezbariérový vstup na starém místě vděčni.
Na závěr pro zajímavost zmíním, že po tlaku knihovny na rychlé vyklizení původní čajovny se s předaným prostorem téměř nic neděje, jak se sarkasmem okomentoval minulý týden jeden z uživatelů Facebooku přiloženou fotkou. Deník Epoch Times tento stav ověřil 2. srpna – viditelné práce nezačaly, byť v prostoru od jeho předání přibyly dva menší mobilní regály.
Ředitelka knihovny Irena Šťastná v reakci na to sdělila Epoch Times: „Nikdo nedeklaroval jeho rekonstrukci do té míry, že zde budou řváti sbíječky, oklepávat se omítka, bourat se nové průchody a míchat beton v míchačkách, to je iluzorní a naivní představa o tom, jak probíhají procesy, jež jsou aktuálně samozřejmě v plném proudu, ať už jsou jimi revize elektroinstalací, schvalování hygienických norem pro nový prostor a nový účel, příprava podlah na rekonstrukci, apod.“
