Školní psycholožka Eliška Jandová komentuje současné vztahy mezi učiteli a rodiči. Podle ní se náročnost komunikace mezi nimi zvětšuje. Na jedné straně stojí představa učitelů o způsobech výuky a náplni výuky, a na druhé straně postoj rodičů, kteří ke škole přistupují jako zákazníci.
Podle školní psycholožky Jandové z brněnské základní školy na Náměstí Svornosti není pedagogický sbor na přístup – rodič jako zákazník – „vždy úplně připravený“.
„Mám za to, že rodiče školu často považují za službu, kterou si svým způsobem kupují nebo vybírají, a od učitelů očekávají, že budou dostávat službu jako zákazníci v podobě vzdělávání a péči o děti,“ říká Jandová v rozhovoru pro ČTK.
„Zároveň se dokážu vžít do role učitelů, ke kterým přicházejí děti z různých rodinných prostředí, z různých zázemí, přibývá dětí s problémy s výukou i s výchovou,“ dodává.
Tyto rozdílnosti dle ní komplikují práci učitelů, a tak v náročné situaci učitelé naopak potřebují podporu rodičů.
Podle psycholožky se dají situace zvládat, pokud se obě strany budou chtít domluvit. Když si ale obě strany budou stát za svým, problémů bude přibývat.
Podle výzkumu Národního institutu SYRI přesahují nároky na učitele v mnoha ohledech profesní sféru a zasahují do jejich osobního života i po práci. Stejným způsobem takto ovlivňuje zaměstnance i práce v jiných profesích.
Nedávno se objevily kvůli odlišnosti pohledů na výuku mezi rodiči, pedagogy a státními úřady i názorové konflikty poté, co Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zveřejnilo k připomínkám nové rámcové vzdělávací programy, které obsahují kontroverze vyvolávající části týkající se sexuální, genderové výuky a nové pohledy na rodinu v historii a původ tradičních hodnot.
Zpráva čerpá z informací ČTK
