Komentář
V New York Times vyšel velmi konvenční cestopis, jaké se na podobných místech objevují už mnoho let, dokonce desetiletí. Je o malém letovisku v Itálii, konkrétně o Boloni, které je devastováno turismem a korporacemi, jež se sem stěhují, aby ho propagovaly a využívaly, čímž zásadně mění charakter místa.
Víte, o jaký typ článku se jedná. Léta jsem je ignoroval a podobné cestopisy jsem odmítal jako pouhé tlachání elitních zbohatlíků vůči obyčejným lidem a jejich touze poznat svět. Není nic konvenčnějšího než novináři žvanící o zlu „komercionalizace“.
Nicméně z nějakého důvodu jsem si ho přečetl celý. V článku bylo uvedeno následující:
„Pomalé pohlcování našeho města obchody s mortadelou [masem] začalo ještě před covidem-19, ale zrychlilo se, když během pandemie, stejně jako v mnoha jiných městech, zkrachovala spousta nezávislých boloňských obchodů, kaváren a restaurací. Mnohé z nich v centru města koupily řetězce, které mají hluboko do kapsy a jedinou vizí je prodávat mortadelu cizincům.“
Článek to sice nepřiznal, ale každý marketingový pracovník okamžitě vidí souvislost mezi mortadelou a boloňskou salámovou omáčkou; tušíte správně, americké obědové menu. Je to tak, mezinárodní korporace se chopily názvu města a vymyslely falešnou tradici, kterou prodávají turistům. Je to cynické, dokonce temné, ale zcela očekávané.
Článek pokračuje.
„Centrum města se zcela změnilo. V ulicích kolem historického hlavního náměstí bývalo mnoho starých obchodů s psacími potřebami. Oblíbená byla prodejna plnicích per, inkoustů všech barev a všech ručně vázaných zápisníků, o kterých si můžete nechat zdát. Byla tam, co si pamatuji, ale nedávno se změnila na ‚starobylé uzenářství‘. Je součástí řetězce. Hned naproti ní, v místě, kde podle mě bývalo klenotnictvím, je druhé samozvané starobylé řeznictví z téhož řetězce. Když jsem se prodavačky zeptal, jak moc jsou starobylí, odpověděla, že mají otevřeno už tři měsíce.“
Zachytili jste tu letmou zmínku o „zkrachoval během pandemie“? Ano, a pokud jste poslední čtyři roky dávali pozor, víte přesně, co to znamená. Nejde o těžkou chřipku. Jde o reakci na chřipku, konkrétně o brutální výluky, které zničily malé podniky, i když velké podniky po celém světě mohly normálně fungovat, pokud byli zákazníci maskovaní a očkovaní.
Takže každý čtenář ví, o co jde, i když novinář pohřbil pointu. Tyto malé podniky zničila vláda. To se dělo nejen v Boloni, ale po celém světě. Nemáme k tomu žádná pevná čísla, protože neexistují. Ale určitě máte své vlastní příběhy ze svého města. Místní obchody byly zničeny. Stimulační opatření je nemohla zachránit. Nakonec se vzdaly a rozdrtily sny všech kolem. Není to jen ve Spojených státech, nejen ve vašem rodném městě, ale po celém světě.
Nahradily je silně kapitalizované nadnárodní společnosti, které byly schopny přečkat bouři. To vše se odehrálo během pouhých dvou let. Všichni jsme to cítili a viděli.
Vzpomínám si, jak jsem dostal zprávu od přítele, který si splnil svůj sen o výrobě a prodeji zubní pasty s živočišným uhlím a pracoval 18 hodin denně na rozvoji dodavatelských řetězců. Měl 150 zaměstnanců a žilo se mu dobře, měl robustní dodavatelské řetězce a zářnou budoucnost. Pak přišly výluky. Po osmnácti měsících musel všem oznámit, že společnost krachuje a že všichni přijdou o práci. Konec.
Hluboce se rozplakal a ze zničujícího zážitku se nikdy nevzpamatoval. Také jsem pro něj plakal, ale v jeho situaci jsou miliony lidí. Výluky změnily život miliardám lidí na celém světě, zmařily sny, zničily podniky s dlouhou tradicí, zlikvidovaly intelektuální a fyzický kapitál a změnily malá města s organickou strukturou podnikání v centra nadnárodních prodejců braku.
Tento příběh je šokující a zdrcující, ale z velké části se o něm nepíše. Politická reakce na pandemii mohla být stejně dobře vymyšlena velkými podniky a velkými bankami, aby navždy zničily svou konkurenci, protože přesně to se stalo. Je přitažené za vlasy tvrdit, že to byl záměr, ale plně chápu ty, kteří říkají, že to byl od začátku plán. Je to normální a přirozená reakce, věřit, že to všechno byl záměr.
V týdnech následujících po pandemické politice a výlukách vydalo Světové ekonomické fórum knihu s názvem Velký reset. Byla o tom, jak by krize v rámci covidu-19 mohla a měla být využita k tomu, aby vyřadila jednu formu podnikání a pozvala novou formu. Měli bychom se zbavit svých vazeb na fyzický svět a majetek a místo toho přijmout digitální svět, zelenou energii (větrnou a solární) a model ziskovosti založený na předplatném.
Není známo, zda byl tento plán inspirací, nebo jen oportunistickým odrazem toho, co se dělo, ale nebylo pochyb o tom, že se odehrává něco obrovského, nahrazení jedné formy obchodu jinou. Vidíme to dnes všude kolem sebe, od našich rodných měst až po globální obchodní toky. Starý svět je rozmetáván ne z vlastní vůle, ale násilím. Situace v Boloni je typická pro to, co se děje po celém světě.
Bude to fungovat? Z dlouhodobého hlediska ne. V zemi se rozpoutal určitý druh nátlakových utopistů, kteří věří, že staré hranice už neexistují. Ani smrtelnost by nás neměla trápit. Nedostatek můžeme odstranit správnou formou centrálního plánování. Národy celého světa se nechaly přemluvit, aby to vyzkoušely. Nový systém není socialismus ani komunismus. Je to forma korporativismu, která zvýhodňuje nové elity proti elitám stávajícím. My ostatní jsme pouze diváci.
Existují všechny důvody se domnívat, že „velký reset“ však není pro tento svět nadlouho. Zárodky neúspěchu jsou stále zřejmější, protože zadlužené vlády se potýkají s bující inflací, rostoucím bankrotem, fiskálními omezeními a zvýšenou nespokojeností voličů. Evropa již sklouzla do recese a Spojené státy směřují k přiznání, že jsme se z výluk nikdy pořádně nevzpamatovali. Nejvýmluvnější je, že samotná Čína – světové centrum velké hospodářské strategie – narazila na limity a čelí vlnám bankrotu, inflace a zadlužení.
Celkově lze říci, že lidská pýcha opět dostala na frak, ale tento experiment přinesl obrovskou bolest. Stejně bolestivé bude i hledání cesty ven. Mezitím máme všechny důvody k pláči nad malými podniky, neboť právě ony na této cestě zaplatily nejvyšší cenu. Jejich příběhy nebudou nikdy úplně vyprávěny, protože je jich příliš mnoho a jejich vyprávění je příliš bolestivé. Ale nezapomínejme na ně.
Různé existující návrhy na zastavení zdanění spropitného jsou sice vítané, ale ve srovnání s tím, co skutečně potřebujeme, jsou nepatrné. Deregulace, rozpočtové škrty a ukončení změti soudních sporů musí být dramatické a dalekosáhlé, abychom zachránili malé podniky. Ať už je to Boloňa nebo vaše rodné město, jsou to právě drobní obchodníci, kteří vybudovali to nejlepší z moderního světa. Zasloužili by si mnohem víc.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory Epoch Times.
–ete–
