Ústavní soud umožňuje domácí porody pod vedením porodních asistentek
Porodní asistentky mohou vést domácí porody, rozhodl Ústavní soud (ÚS) v průlomovém nálezu. Doplnil však, že to nelze z hlediska právní úpravy považovat za poskytování zdravotní péče, na rozdíl od porodu, který asistentka vede ve zdravotnickém zařízení. Na domácí porod s asistentkou se tak nevztahují garance, které se pojí s běžnou zdravotní péčí, a rizika nese matka, případně ženy, které jí pomáhají. Soud apeloval na ministerstvo zdravotnictví, aby zákonnou úpravu porodů vyjasnilo. Ministerstvo na dotaz ČTK uvedlo, že nález ÚS respektuje, podrobněji se ale nevyjádřilo.
Ministerstvo zdravotnictví musí vyjasnit právní úpravu domácích porodů
„Nyní se s ním musíme podrobně seznámit, pak bude možné ho blíže komentovat,“ uvedl mluvčí MZd Ondřej Jakob. Podle ministerského výkladu zákona o zdravotních službách a vyhlášky, která stanoví požadavky pro zdravotnická zařízení, včetně místa, kde je veden porod, legislativa asistentkám vést samostatně porod neumožňuje. S tím ale soud nesouhlasil, podle něj není domácí porod definovaný mezi poskytovanou zdravotní péčí, na kterou se podmínky vztahují.
Advokátka Ligy lidských práv Zuzana Candigliota nález ÚS přivítala. „Cílem bylo, aby ženy nebyly kriminalizovány a aby porodní asistentky nebyly pokutovány,“ uvedla. Cíl se podle ní podařilo naplnit, porodní asistentky nyní mohou ženám pomáhat i v domácím prostředí, aniž by jim hrozila pokuta v souvislosti s neplněním vyhlášky.
Úřady i soudy v ČR dosud převážně rozhodovaly tak, že služby porodních asistentek v domácím prostředí se omezují na přípravu ženy k porodu a péči v šestinedělí, zatímco fyziologické porody mohou asistentky vést jen na vybavených pracovištích. Podle ÚS však dosavadní výklad právní úpravy vedl k absurdním důsledkům. Dovoloval totiž ženám rodit doma, ale o samotě, případně za přítomnosti někoho jiného než zdravotníka.
„Může-li se žena rozhodnout pro domácí porod a využít k tomu asistenci např. duly či jiných osob, aniž by to právní úprava jakkoliv zakazovala, neexistuje rozumný důvod, aby nemohla využít služeb osoby odborně vzdělané v oblasti porodnictví (např. porodní asistentky), byť nepůjde o zdravotní péči,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Jana Wintra.
Soud se konkrétně zabýval stížností porodní asistentky a její potenciální klientky. Asistentka neúspěšně usilovala o rozšíření svého oprávnění i na vedení domácího porodu. ÚS sice stížnost zamítl, současně ale rozhodl o novém výkladu problematiky.
Soud také kriticky poukázal na to, že právní úprava činnosti porodních asistentek je „velmi spletitá až nepřehledná, pro adresáty obtížně srozumitelná, a zejména co se týče potenciálních sankcí také poměrně nepředvídatelná“. „Taková situace je v právním státě nežádoucí,“ konstatoval soud v nálezu. Proto apeloval na státní orgány, aby nepřehlížely problémy, které současná právní úprava domácích porodů přináší a aby do budoucna reflektovaly vývoj v oblasti porodnictví a reprodukčních práv.
„Nález ÚS končí apelem, aby zákonodárce právní úpravu vyjasnil. My jsme se to pokusili co nejlépe vyložit, ale je to velmi komplikované, a tudíž by jistě stálo za to, aby se zákonodárce jasně postavil k vedení domácích porodů a aby bylo pro všechny zúčastněné jasnější, co se smí, a co se nesmí,“ řekl soudce Wintr.
Jednou z možností je podle Wintra třeba přímá regulace domácích porodů po vzoru některých západních zemí, včetně definice nároků na vybavení nebo dojezdové vzdálenosti do porodnice pro případ komplikací. „Ale tohle všechno je na zákonodárci, jeho roli nemůže ÚS suplovat, protože by byl nepřiměřeně aktivistický,“ uvedl Wintr.
Plánované domácí porody v Evropě
Plánované domácí porody jsou v některých evropských zemích poměrně běžné, v Česku ale představují ožehavé téma. Část matek si je přeje jako alternativu k porodnicím, větší část lékařské obce je odmítá jako hazard. Nemocnic, které dávají porodním asistentkám větší autonomii, postupně přibývá.
