Komentář
Práci ekonoma Roberta Reicha sleduji už desítky let. Dlouho předtím, než se stal ministrem práce za Clintonovy administrativy, psal fascinující knihy o průmyslové organizaci a životní úrovni v USA. Ať už jsem s ním souhlasil nebo ne, vždy jsem se od něj něco naučil a těšil se na výzvu vypořádat se s myšlenkami, které zpochybňovaly mé předpoklady o světě. Vždy jsem ho považoval za čestného pozorovatele.
Tento víkend napsal Reich článek pro britské noviny The Guardian, ve kterém vyzval k zákazu sociální platformy X a k zatčení jejího vlastníka Elona Muska za to, že na této platformě povoluje šíření „dezinformací“ a „misinformací“.
„Regulační orgány po celém světě by měly hrozit Muskovým zatčením, pokud neukončí šíření lží a nenávisti na X,“ napsal.
Reich patří mezi mnohé příznivce cenzury, kteří označili určité názory za nebezpečné pro veřejný pořádek, a tudíž za hodné trestního stíhání.
Reichova výzva k zatčení Muska přichází právě ve chvíli, kdy se v Brazílii stalo zdánlivě nepředstavitelné. Soudce Nejvyššího soudu Alexandre de Moraes, který zřejmě vykonává autonomní autokratickou moc, přímo zakázal celou platformu v zemi. Je to nejpopulárnější zpravodajská aplikace v zemi. Soudce dále uvalil trestní sankce na každého, kdo používá aplikaci prostřednictvím virtuální privátní sítě (VPN), a to ve výši téměř 10 000 dolarů za den.
Samozřejmě je to nevymahatelné, ale otevírá to možnost vyšetřování každého politického odpůrce v zemi. Již nyní existují vážné otázky ohledně legitimity voleb v roce 2022, které odstranily prezidenta Jaira Messias Bolsonara a přivedly k moci prezidenta Luize Inácia Lulu da Silvu. Výsledky hlasování vyvolaly největší veřejné protesty v historii země a zformovaly odpor, který závisí na alternativních zpravodajských zdrojích, jednoduše proto, že se zdá, že hlavní média v zemi jsou do značné míry ovládána vládou.
Není ani kontroverzní to říci otevřeně: Tato cenzura není o blokování lží a dezinformací. Je to o upevňování určitého politického pohledu, a to pohledu Luly a jeho strany. Na pozadí zákazu platformy X vláda silně tlačila na všechny ostatní sociální platformy, aby zablokovaly mnoho účtů a potlačily alternativní hlasy. Příkazy byly vydány jako tajné, a všechny platformy je poslušně splnily.
Společnost X se domnívala, že takové žádosti jsou v rozporu s brazilskými zákony, které se Musk zavázal dodržovat tak, jak mu to povinnost ukládá, a odmítla zablokovat účty jen na základě příkazu soudce. Koneckonců brazilská ústava říká následující:
„Čl. 5 IX – projev intelektuální, umělecké, vědecké a komunikační činnosti je svobodný, bez ohledu na cenzuru nebo licenci; Čl. 220: Projev myšlenek, tvorby, vyjadřování a informací, jakoukoli formou, procesem nebo prostředkem, nesmí být nijak omezen, v souladu s ustanoveními této ústavy. [Oddíl] 2: Jakákoli cenzura politické, ideologické a umělecké povahy je zakázána.“
Předpokládaje, že tato slova jsou zákonem, Elon odmítl zakázat účty a přivolal na sebe hněv Lulovy strany. Elon rozhodně není sám, kdo této situaci ve světě komunikačních technologií čelí. Každá platforma má hlubokou historii kontaktů s vládními agenty, prakticky v každé zemi. Většina z nich se poddá, a právě proto je internet ve všeobecnosti dnes jiným místem než před pěti lety. To, co se nazývá „cenzurní průmyslový komplex“, je široce rozvinuté, globální a velmi efektivní.
Elon zaplatil 44 miliard dolarů za Twitter právě proto, že si přál, aby sloužil jako ochranná hráz proti zásahům na svobodu slova. To ho stálo obrovské sumy v reklamních příjmech. Reklamní konsorcia platformu bojkotovala. A nezapomeňme proč. Není to proto, že by jeho přejmenovaná platforma byla politicky nakloněna doprava. Je to proto, že umožňuje svobodu projevu v rámci zákona. A to dnes vlivné síly rozhodně nechtějí.
Všimněte si, že americké ministerstvo zahraničí neprojevilo žádný skutečný odpor vůči tomu, co se v Brazílii děje, což je hluboce znepokojující. Před deseti nebo patnácti lety byly Spojené státy vedoucím šampiónem svobody slova po celém světě. Trvaly na tom, že sociální sítě mají být otevřené a bez vládního vlivu, až do té míry, že kritizovaly Rusko za to, že požadovalo přístup do Telegramu, a dokonce blahopřály jeho generálnímu řediteli Pavlu Durovovi k tomu, že zemi opustil.
Ty časy se zdají být pryč, protože mnoho amerických elit – včetně Roberta Reicha – mlčky to, co se v Brazílii děje, schvaluje. Demokratická kandidátka k tomu rozhodně neřekla nic, zatímco republikáni z toho alespoň udělali téma.
Byl jsem v úzkém kontaktu s Brazilci během této krize. Jsou vyděšení. Mají pocit, že jsou další na řadě, a to ne proto, že podporovali „povstání“ v roce 2022, které bylo ve skutečnosti masovým protestem. Moji přátelé nikdy veřejně nezpochybnili výsledek voleb. A přesto se jako odpůrci Lulova druhu socialismu cítí být terčem útoků. Varují, že Spojené státy by mohly být další na řadě.
Zdá se, že svoboda slova dnes visí na velmi tenkém vlákně. Je užitečné si představit, jak by věci vypadaly, kdyby Elon nevystoupil a neřekl ne. Všechny ostatní platformy se plně podřídily bez veřejného odporu, i když jim šikana v soukromí vadila. Elon se svým X jsou cílem právě proto, že se vzepřel a otevřeně řekl, že jednání vlády je v rozporu se zákony země, které se zavázal dodržovat.
V době psaní tohoto článku je platforma X zakázána v Číně, Severní Koreji, Rusku, Turkmenistánu, Myanmaru, Venezuele, Íránu a nyní v Brazílii. Ve všech těchto zemích je zakázána z jediného důvodu: umožňuje lidem být vystaveni různým názorům. Zde jde o jednoduchou věc. Jde o politiku. Ve všech těchto zemích můžete mít různé názory na jídlo, hudbu či technologie, ale otázce politiky se musíte vyhnout, a v některých případech i náboženství, protože to je často také spojené s politikou.
Svoboda a demokracie zásadně závisí na informované veřejnosti, která má následně vliv na režim, v němž lidé žijí. To je základní myšlenka postfeudálních systémů vládnutí. Pokud toto chybí, máme autokracii nebo totalitarismus. Některé země s tím nemají problém. Západní země však pravděpodobně preferují jiný směr, což je důvod, proč má svoboda slova v právu tak výsadní postavení.
Nyní je tento závazek podroben zkoušce, zejména u komunikačních nástrojů, které otevřely prostor pro názory lidí jako nikdy předtím. Věříme, že lidé mají právo mluvit a právo slyšet. Je to výstižný obraz naší doby, když k tomu, aby se to stalo skutečností pro ostatní, byla zapotřebí odvaha a odhodlání jednoho muže, multimilionáře.
Díky svým četným cestám do Brazílie a skutečnosti, že několik mých knih bylo přeloženo do portugalštiny, jsem si k tomuto případu vytvořil zvláštní vztah. Šokovalo a zarmoutilo mě, že i pokrytí deníku The New York Times se naklání ve prospěch restrikcí. Skutečně jsem si nikdy nepomyslel, že se dožiji dne, kdy bude tak základní postulát civilizovaného života zpochybněn a v naší době tak ohrožen.
Chci mít svobodu číst a komentovat práce Roberta Reicha. Ale podle jeho vlastních slov nechce, abychom my, ani vy, měli právo číst názory, které odporují jeho pohledu. Z tohoto konfliktu nikdo nevyjde vítězně. Vynucený konsensus není stabilní. Pokud cenzoři zvítězí, převezmou kontrolu nad nedůvěřivou a rozhněvanou populací. Z toho nikdo nemá prospěch.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory Epoch Times.
–ete–
