Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) pořádala ve dnech výročí listopadové revoluce první ročník Udělování cen za svobodu projevu a také její anticenu. Sedm ocenění získali jednotlivci i organizace.
„Co pak by nás napadlo před 35 lety, že budeme někde mluvit o něčem tak samozřejmém jako je svoboda slova?“ zeptal se hned na úvod Marek Vašut Martiny Kociánové, se kterou vkusným humorem provázeli přítomné večerem ve vinohradském divadle Royal. Mimochodem, oba dva byli členové hodnotící poroty.
Před vyhlašováním cen oznámil ředitel SOSP Vlastimil Veselý, že obdrželi celkem přes šest tisíc platných nominací, které se týkaly 400 jednotlivců a více než 300 projektů či organizací, z nichž většina je českého původu. Ze zahraničních zmínil nominaci pro Elona Muska za akvizici Twitteru a za odpor proti eurokomisaři Brettonovi a legislativě DSA či Michaela Schellenbergera za jeho investigativu a Twitter Files, které dle Veselého odhalily kořeny cenzury sahající až k vládě USA a jejích zpravodajských služeb.
Nicméně sedm ocenění a jedno zvláštní poděkování zůstalo v českém rybníku.
Před samotným vyhlašováním si vzal ještě slovo Vadim Petrov, předseda poroty, která z nominací vybírala vítěze.
„Pro mě je to cena za normálnost,“ sdělil Petrov s tím, že když dnes někdo řekne něco, co nechce slyšet část společnosti, je ostrakizován, což způsobí, že se raději stáhne. „Ta cena je pro ty všechny, kteří se nebojí říkat svůj názor, zdůvodňovat jej, stát si za ním… Je to za to, že se někdo nebojí zůstat sám sebou,“ rozvinul dále. Ocenil také různorodost poroty.
První tři ceny šly organizacím. Porotkyně a členka Rady ČTK Angelika Bazalová předala první z nich sdružení SMIS, kterou přebírali imunoložka Zuzana Krátká, viroložka Hana Zelená a matematik Tomáš Fürst.
„Mockrát děkujeme a slibujeme, že pokoj nedáme!“ sdělil přítomným Fürst.
Politická komentátorka Karolína Stonjeková předávala jako porotkyně další cenu pro Echo 24, kterou přebírali šéfredaktor Dalibor Balšínek a novinář Daniel Kaiser. Třetí cenu, kterou získal Institut Václava Klause, předával zvláštní host – maďarsko-americký novinář Rod Dreher.
Spolu s Vašutem před vyhlášením vítěze krátce probrali budoucí americkou administrativu a její naladění pro větší svobodu projevu. „Jestli ne teď, tak kdy?“ naznačil nejvyšší čas pro změnu Dreher a později dodal: „Will is there, brains will come together.“ (Vůle tam je, hlavy se dají dohromady.)
Než začali další porotci předávat ocenění jednotlivcům, Eva Filipi předala zvláštní poděkování Oldřichu „stošetkovi“ Kužílkovi za jeho úsilí k svobodnému přístupu k informacím, díky kterému se povedlo do českého právního řádu prosadit §106/1999 Sb.
Poznamenal, že novináři mu za tento zákon děkují, protože má „gigantický dopad“ na možnost získávání informací. Pokud jde o pohled na svobodu slova, upozornil na „napětí“ a „dva tábory, které se přestřelují přes jakousi středovou hranici, nálepkují se“, přičemž naznačil, že na jedné straně je SOSP a na druhé straně vládní kruhy s plk. Foltýnem. „Pokouším se hledat mosty… a přeji si, aby i téma svobody projevu relativně brzy dospělo do té polohy neutrální,“ dodal.
Porotce a politický komentátor Miroslav Korecký poté předal první cenu pro jednotlivce konkrétně epidemiologovi prof. Jiřímu Beranovi, za kterého přebral cenu jeho kolega Karel Drbal.
Novinář a další člen poroty Marek Stoniš předal další cenu Cecílii Jílkové. Michal Tykač pak Lukáši Pollertovi a poslední ocenění předal porotce a člen Rady ČT Pavel Matocha profesoru Petru Drulákovi.
Na závěr se měla vyhlásit „anticena“.
„A nad tou anticenou jsme si lámali hlavy nejvíce, protože konkurence byla obrovská,“ uvedl Vašut a dodal, že v nominacích „samozřejmě nechyběla SOSP jako celek ani jako jednotlivci“.
„Rozhodli jsme se, že to bude cena kolektivní, široce inkluzivní, všeobjímající,“ pokračovali moderátoři, kteří situaci ilustrovali na Sedmi statečných a padouchovi Calverovi. A právě jemu a jeho bandě udělili fiktivní cenu, a „zaslouženost“ ilustrovali na několika výrocích z řad českých osobností.
Na závěr dostal slovo spoluzakladatel SOSP Daniel Vávra.
„Mě už dlouhodobě naprosto fascinuje, v jaké alternativní realitě se ocitáme, kdy naprosto blatantní lži společnost nebo minimálně ti, kteří je šíří a ovládají tu společnost, považují za naprosto přirozenou věc,“ uvedl Vávra s tím, že ony lži pak opakují tak dlouho, dokud jim příjemci neuvěří.
„Tohle sledujeme dlouhodobě. A začíná to trošku praskat, protože ty lži jsou systematicky neudržitelné. Společnost se začne tímto hroutit,“ míní Vávra.
Nakonec navázal na úvodní proslov Petrova o tom, že jde o ceny za normálnost. Posteskl si, že jeho lichou obavou je, že příští rok už takovýchto cen nebude potřeba, protože být normální bude normální.
Na což zareagoval Vašut: „Já se obávám, že se tady za rok uvidíme.“
