Upozornění: Tento článek byl publikován v roce 2023. Některé informace již nemusí být aktuální.
Na ptáka pojmenovaného po hrůzostrašné bytosti z řecké mytologie je tento dravec s nezměrnou silou a majestátností naprosto ohromující. Harpyje pralesní dostala své jméno díky podobnosti s chimérickou harpyjí – bouřnými duchy s tváří ženy a tělem ptáka, kteří podle legend odnášeli duše zemřelých do podsvětí k Hádovi.
Harpyje pralesní je nejsilnější pták na Zemi. Poprvé byla zdokumentována v 10. vydání Systema Naturae Carla Linného v roce 1758, který ji pojmenoval vultur harpyja po mytologické bytosti. Jak uvidíme, toto jméno si opravdu zaslouží.
Tento pták je opravdu velký. Jeho svrchní část těla pokrývají břidlicově černé peří, zatímco spodní část je téměř celá bílá. Harpyje pralesní dosahuje délky těla od 86 cm do 107 cm, s rozpětím křídel v rozmezí 175 cm až 224 cm. Dravec má tak silný stisk, že dokáže rozdrtit kosti a okamžitě zabít svou kořist. Nebojí se lidí a bezpochyby vzbuzuje náš respekt.
Životní prostředí harpyje
Harpyje pralesní, jeden ze dvou druhů harpyjí (druhým je harpyje novoguinejská), obývá oblast od severního Mexika přes Střední a Jižní Ameriku až po jižní Argentinu. Ve Střední Americe je dnes téměř vyhubená a nejčastěji ji lze nalézt v Brazílii, kde se vyskytuje napříč celým územím této země.
Tito impozantní orli obývají tropické nížinné deštné pralesy v nadmořských výškách pod 900 metrů, ale byli zaznamenáni i ve výškách kolem 2 000 metrů nad mořem. Hnízdí ve vrcholcích stromů, v takzvané emergentní vrstvě džungle. Obvykle nelétají vysoko nad korunami stromů při hledání potravy, ale nacházejí ji spíše pod nimi. Ačkoli občas loví zvířata na zemi, většinu jejich kořisti tvoří stromoví savci, kteří jsou hlavní složkou stravy tohoto obávaného dravce.
Způsoby lovu
Harpyje obvykle loví pod korunami lesa, kde hustá vegetace vrhá stíny a vytváří překážky pro manévrování. Tito orli jsou mistři v šetření energií a při lovu projevují značnou trpělivost. Z vyvýšených míst obvykle sledují průhledy v porostu a pravidelně prozkoumávají okolí během krátkých přeletů mezi stromy. Příležitostně prolétají lesem, aby našli kořist.
Foto: Elmer Martinez/AFP via Getty Images
Harpyje pralesní mají na svou velikost výrazně větší oči než ostatní ptáci, což jim umožňuje spatřit kořist na velké vzdálenosti. Dokážou rozeznat detaily velké pouhých 2–3 centimetry ze vzdálenosti téměř 200 metrů. Při lovu také využívají své charakteristické uspořádání peří na hlavě vytvářející jakýsi disk, který soustřeďuje zvukové vlny k uším – podobně jako si lidé přikládají ruku k uchu, aby lépe slyšeli. Tito trpěliví lovci obvykle čekají, až kořist přijde k nim, než zaútočí střemhlavým letem, při němž dosahují rychlosti až 80 kilometrů za hodinu.
Co se týče kořisti, harpyje pralesní si nejraději pochutnávají na lenochodech, ale významnou část jejich jídelníčku tvoří také malí primáti, jako jsou vřešťani, malpy kapucínské nebo sakiové. Tito obří orli dokážou odnést kořist o stejné hmotnosti, jako je jejich vlastní tělesná váha, a někdy dokonce uloví zvířata vážící až 8 kilogramů.
Často se střemhlav vrhnou na lenochoda nebo vřešťana a zasáhnou je shora s obrovskou silou. Jejich letové svaly jsou natolik silné, že jsou schopni uchvátit kořist za letu a odnést ji bez nutnosti přistát. Navíc jejich krátká, široká křídla umožňují akrobatické manévry, jako je téměř kolmý let vzhůru, díky němuž dokážou udeřit na kořist nejen shora, ale i zdola.
Velikost hraje roli
Samice harpyje pralesní jsou mnohem větší než samci a podle toho si vybírají i větší kořist. Dospělé samice váží přibližně 7,3 až 8,3 kilogramu, zatímco dospělí samci dosahují zhruba poloviny této hmotnosti, tedy 4,4 až 4,8 kilogramu.
Silné nohy harpyjí pralesních jsou mohutné, s obvodem srovnatelným s dětským zápěstím, a jejich zahnuté černé drápy jsou dlouhé a smrtící. Samci mají drápy dlouhé až 8,6 cm, zatímco drápy samic dosahují neuvěřitelných 12,3 cm – což je více než drápy medvěda grizzlyho. Jejich drtivý stisk je tak silný, že dokáže vyvinout tlak o síle několika set liber, čímž svou kořist zabijí téměř okamžitě.
Tito dravci jsou možná největšími žijícími orly na světě. Avšak s relativně užším rozpětím křídel nejsou největšími dravými ptáky – tento titul drží kondor andský. Kratší a širší rozpětí křídel harpyjí má však specifický účel: zvyšuje jejich manévrovatelnost v omezeném prostoru tropických pralesů. To, co „postrádají“ ve velikosti, plně nahrazují svou ohromnou silou.
Hnízdění a páření
Harpyje pralesní často hnízdí vysoko na stromech, obvykle v hlavním rozvětvení, ve výšce mezi 43 až 60 metry nad zemí. Mezi oblíbené stromy pro stavbu hnízd patří kapok, jeden z nejvyšších stromů Jižní Ameriky, a strom para ořechu.
Tito orli si staví obrovská hnízda, která jsou tak velká, že by se do nich mohl natáhnout člověk. Hnízda se skládají z rámu z velkých větví a výstelky z měkkého organického materiálu. Obvykle měří až 1,2 metru na hloubku a 1,5 metru na šířku. Harpyje mohou jedno hnízdo využívat i několik let a pravidelně přinášejí čerstvé větvičky, aby udržovaly hnízdo čisté a zbavené hmyzu a parazitů.
Páry harpyjí pralesních spolu zůstávají celý život a mívají mládě jednou za dva až tři roky. Samice obvykle klade dvě vejce, ale péči věnují primárně jednomu z nich. Druhé vejce slouží jako „pojistka“ – v případě, že by se první vejce nevylíhlo nebo mládě nepřežilo, zaměří se rodiče na druhé vejce. Samice vejce inkubuje, ale samec ji střídá – zatímco jeden zůstává u hnízda, druhý vyráží na lov. Samice obvykle přináší větší kořist, zatímco samec nosí menší úlovky, ale s větší frekvencí.
Tito tiší lovci jsou v hnízdě o něco hlasitější – ozývají se jakýmsi „slabým výkřikem“. Po vylíhnutí mláděte rodiče při návratu do hnízda vydávají rychlé štěbetavé zvuky. Mládě postupně získává hlasitější a zřetelnější zvuk, jak roste. Ve věku zhruba šesti měsíců je již schopné létat, avšak rodiče ho nadále krmí dalších 6 až 10 měsíců. Postupně se od něj začnou vzdalovat, dokud si mládě neuvědomí, že se musí naučit samo lovit. Harpyje dosahují pohlavní dospělosti ve věku 4 až 6 let.
Co se skrývá za jménem?
Harpyje pralesní získala své mytologické jméno pravděpodobně díky svému charakteristickému „obličejovému disku“ – kruhu drobných šedých peříček obklopujících hlavu, který údajně připomíná ženskou tvář. Odtud také odkaz na mytologické harpyje s ženskými rysy. Tento impozantní orel má navíc výraznou chocholku na hlavě, kterou může při hrozbě rozevřít. Tato vlastnost mu v Brazílii vysloužila příhodné jméno: královský jestřáb.
Harpyje je známá svým charakteristickým opeřením na hlavě, které tvoří vztyčitelnou dvojitou chocholku. Toto opeření může hrát roli při komunikaci a vyjadřování nálady ptáka, například při pocitu ohrožení nebo vzrušení.
Přestože nejsou známé tím, že by lovily lidi – ačkoli z lidí ani nemají strach – harpyje pralesní si prý občas troufnou na hospodářská zvířata. Takové případy jsou však vzácné. I tak je vhodné k nim přistupovat s respektem, neboť jedna harpyje prý při natáčení málem omráčila kameramana BBC.
Populace harpyjí pralesních však kvůli lovu a odlesňování stále klesají. V Mexiku a Střední Americe jsou považovány za kriticky ohrožený druh, což jejich význam a potřebu ochrany ještě více zdůrazňuje.
Ať už vyvolávají vzpomínky na bytosti z řecké mytologie, inspirují mayskou civilizaci, nebo se dokonce objevují jako předloha postavy ve světě Harryho Pottera, jsou harpyje pralesní skutečným zázrakem naší planety. Jejich úchvatná krása nás i nadále inspiruje a fascinuje.
–ete–
