Rozhodnutí organizace Lékaři bez hranic zastavit své záchranné operace v centrální části Středozemního moře poukazuje na zpřísnění migrační politiky v Itálii a EU. Hrozí, že nové zákony a tresty postihnou nejen pašeráky lidí, ale také pracovníky humanitární pomoci.
Rozhodnutí humanitární organizace Lékaři bez hranic pozastavit záchranné operace pro uprchlíky v centrálním Středomoří nemusí souviset jen s přísnějšími předpisy v Itálii. Zdá se, že i celá EU zpřísňuje svůj přístup k nelegální migraci po moři způsobem, který zpochybňuje i takzvanou námořní záchranu. Jak informovala agentura AP, členské státy se na dalším zpřísnění dohodly v pátek 13. prosince.
Konkrétně se jednalo o návrh zákona o prevenci a potírání převaděčství a o zvýšení trestů za tento trestný čin. Dohoda má být základem pro nadcházející jednání s Parlamentem EU. Kromě zpřísnění trestů návrh zahrnuje také rozšíření definice pašování lidí.
Itálie v posledních letech již výrazně zpřísnila své zákony
Od roku 2022 hraje zejména Itálie průkopnickou roli při zpřísňování vstupu uprchlíků do Evropy. Legislativa například ukládá záchranným lodím povinnost zastavit v přiděleném přístavu ihned po každé misi. Do té doby nesmějí zúčastněné osoby provádět žádné další záchranné akce. Podle Lékařů bez hranic Itálie často přiděluje záchranáře do vzdálených přístavů, což vede ke značným časovým ztrátám.
Lékaři bez hranic si stěžovali, že jedna z jejich lodí byla zadržena, protože cestou do přiděleného přístavu vyzvedla i další migranty v nouzi. V jiném případě došlo k zadržení, protože na lodi bylo „příliš mnoho cestujících“. Průzkumné letadlo patřící nevládní organizaci bylo odstaveno. Strávilo „příliš mnoho hodin na moři“.
Porušení předpisů o vplutí do přístavu dříve vedlo k zadržení lodi na nejméně 20 dní a k pokutě až 10 000 eur. Vláda v Římě tak ještě více zpřísnila již zavedené sankce. Kromě toho se odpovědnost za přestupky v Itálii již nevztahuje pouze na kapitána, ale také na majitele lodí. Mezi ně patří i Evangelická církev v Německu (EKD).
CEAS EU povoluje státům zřizovat na vnějších hranicích tábory „podobné vězení“
Zatímco se zdá, že EU si z tvrdšího přístupu Itálie k migrační politice stále více bere příklad, Rada Evropy jej ostře kritizuje. Výbor této organizace proti mučení (CPT) zveřejnil zprávu – rovněž v pátek –, která hovoří o nepřijatelném zacházení s uprchlíky.
„Centra pro zadržení a repatriaci“ v Miláně, Gradisce, Potenze a Římě slouží k umístění osob, které vstoupily do země nelegálně. Jedná se o osoby, které se pokusily vstoupit do země bez platného víza, nemají oprávnění požádat o azyl nebo jsou klasifikovány jako „společensky nebezpečné“.
Zpráva dokumentuje různé případy, od fyzického týrání a nadměrného násilí až po používání nepředepsaných psychotropních léků proti zadrženým osobám. Zpráva zároveň hovoří o nedostatečné dokumentaci těchto incidentů a nedostatečném monitorování zacházení s postiženými.
Pokusy o sebevraždu a sebepoškozování v zadržovacích centrech
Zpráva CPT vychází z vlastních pozorování čtyř středisek, která měla být hodnocena delegací Výboru. Rada Evropy kritizovala dlouhodobé spoutávání uprchlíků, prvky „karceru“ a špatné podmínky v hygienických zařízeních.
Bezpečnostní koncepce je nepřiměřená a zároveň se nedostatečně usiluje o zajištění volnočasových aktivit pro zadržené. Výbor CPT rovněž kritizuje nedostatečnou transparentnost při řízení středisek soukromými dodavateli.
Podle humanitárních organizací zemřelo v letech 2019 až 2024 v detenčních centrech nejméně 13 lidí, z toho pět spáchalo sebevraždu. Zaznamenán byl také trojciferný počet případů pokusu o sebevraždu nebo sebepoškození.
Tábory existují od roku 1999 a vláda je popisuje jako nezbytné, aby lidé neriskovali své životy při cestě přes Středozemní moře. Podle Říma jsou některé „vězeňské prvky“ nezbytné, aby se zabránilo útěkům z těchto zařízení.
Společný evropský azylový systém (CEAS), na němž se členské státy EU dohodly před rokem, Řím podporuje. Výslovně se v něm zmiňuje zřízení záchytných center pro uprchlíky, jejichž žádosti jsou považovány za málo úspěšné. V souladu s CEAS vláda také prodloužila maximální povolenou dobu zadržení z 90 na 180 dní.
Vláda Meloniové rovněž uzavřela dohodu s Albánií o provozování dvou táborů tohoto typu na albánském území. Soudy však následně prohlásily toto opatření za nezákonné.
–etg–
