Rostoucí dominance Pekingu v Hongkongu vytlačuje zbytek světa a snižuje globální význam města.
Komentář
Peking se den ode dne více podobá komunistické Číně. V jednom ohledu to musí vůdce Komunistické strany Číny (KS Číny) Si Ťin-pchinga těšit. Tím, že vytlačuje Američany a zbytek světa, však tento trend zároveň snižuje globální význam Hongkongu a následně působí proti ambicím KS Číny stát se finančně, ekonomicky a diplomaticky dominantní.
V současné době si město stále udržuje pozici globálního finančního centra. Podle žebříčku Global Financial Centers Index zůstává spolu s Londýnem a New Yorkem v první trojici měst. Jiné důkazy však ukazují, že jeho postavení upadá. S tím, jak se v životě a podnikání města prosazuje Peking, velké zahraniční finanční instituce a korporace, díky nimž byl Hongkong skutečně globální, ho opouštějí. Před dvěma lety čínské firmy ve městě poprvé předstihly zahraniční zastoupení a od té doby se rozdíl stále zvětšuje. V loňském roce zahraniční firmy upsaly pouze 20 % prvotních veřejných nabídek akcií ve městě, což je výrazně méně než před pouhými dvěma lety, kdy zahraniční firmy upsaly polovinu těchto emisí.
Tato dominance čínských hráčů se může zdát jako svého druhu vítězství Pekingu, ale je doprovázena sníženou orientací na globální trh. A tyto trendy nabírají na síle. Z velké části kvůli odchodu zahraničních investorů z Hongkongu se aktivita a příjmy investičního bankovnictví v Asii (s výjimkou Japonska) propadly na nejnižší úroveň od roku 2010, tedy od roku, který byl ještě poznamenán finanční krizí z let 2008–2009 a následnou globální recesí. Počet nových kotací na hongkongské burze klesl na nejnižší úroveň za posledních 20 let. Společnosti Goldman Sachs, Morgan Stanley a UBS oznámily několik kol propouštění v Asii, z nichž velká část se odehrává v Hongkongu. Mezinárodní právnické firmy je následují.
Tuto všeobecnou ztrátu obchodního, a tedy i globálního postavení doprovází jasná změna orientace od mezinárodního obchodu a praxe směrem k výhradně čínskému zaměření. V tomto ohledu je příznačné, že náboráři v Hongkongu stále více trvají na tom, aby uchazeči o zaměstnání hovořili plynně mandarínskou čínštinou. Vzhledem k větší orientaci bankovnictví na podniky se sídlem v Číně je město fakticky stále více svázáno s politickými směrnicemi vycházejícími z centralizovaného hospodářského plánování Pekingu.
Pevninská praxe také začala přebírat velkou část hongkongského investičního bankovnictví. V minulosti upisovatelé nových emisí řadili investory do fronty, jak je to běžné v Londýně, New Yorku a jinde ve světě. V Hongkongu však kótované společnosti stále častěji shánějí investory ještě předtím, než dojde k úpisu. Tento zvyk, který američtí a evropští investiční bankéři posměšně nazývají „rodina a přátelé“, způsobil, že se tito kdysi velcí zahraniční hráči v hongkongské finanční komunitě stáhli.
Všechny tyto změny v Hongkongu, které se odklonily od celosvětové praxe ve prospěch přístupu zaměřeného na Čínu, svědčí o snaze čínského režimu dosáhnout svého, přinejmenším v Hongkongu. Nicméně, i kdyby neúmyslně, podkopává to ambice Pekingu hrát významnou roli v globálních financích a nakonec dokonce dosáhnout toho, aby jüan nahradil americký dolar jako hlavní mezinárodní měnu. O této velké ambici svědčí ochota Pekingu nést náklady na svou iniciativu Pásmo a cesta, stejně jako aktivní účast Pekingu na měnových iniciativách takzvaných zemí BRICS – Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jihoafrické republiky. V těchto a dalších snahách o finanční a diplomatickou dominanci Číny by byl živý, globálně orientovaný Hongkong velkým přínosem, ale tímto směrem KS Číny v současnosti město nevede.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
