Noburu Nimaida vzpomíná na dobu, kdy třináct metrů sněhu pokrylo malou japonskou vesnici Ozuchi a on jako desetiletý stavěl sněhuláky. Zatímco dospělým přinesla sněhová bouře stres, pro něj znamenala zábavu při stavění sněhuláků – jednu z nejradostnějších vzpomínek na dětství. Ale tato radost se stejně jako jeho vesnice stala součástí jeho minulosti, když Nimaida v patnácti letech odešel hledat práci do velkoměsta.
Nebyl jediný.
Podobně jako v mnoha malých vesnicích na jihozápadě prefektury Ishikawa ve středovýchodní části Japonska se většina z 300 obyvatel Ozuchi živila výrobou dřevěného uhlí. Když Japonsko přešlo na používání převážně zemního plynu, mnoho rodin z vesnice muselo odejít za prací. Osada nakonec zůstala jen se stárnoucí populací a bez nových obyvatel.
Záchrana vesnice
Po odchodu z Ozuchi si dnes již jednasedmdesátiletý Nimaida zvykl na život ve městě a na návrat do své vesnice z dětství pomýšlel jen zřídka. Na přelomu století však zavítal do této oblasti s cílem navštívit svého přítele a změnil názor. V rozhovoru pro Epoch Times popsal, jak se dozvěděl, že obyvatelé zcela opustili vesnici jeho kamaráda.
„V té době jsem si uvědomil, že chci zachránit svou rodnou vesnici, a rozhodl jsem se udělat pro to všechno,“ řekl.
Rozhodl se zachovat jedinečnou atmosféru a dědictví své vesnice.
Nimaida nyní přehodnotil svůj život a žije v Ozuchi, kde mu dělá společnost pouze jeho kočka Casa. Říká, že jde o největší dobrodružství jeho života. Přineslo mu to v neposlední řadě i spoustu výzev, od pěstování vlastních potravin až po ochranu úrody před zvířaty, jako jsou divočáci a medvědi.
Od návratu do Ozuchi věnuje Nimaida většinu svého času výrobě dřevěného uhlí a pěstování rýže a spolupracuje s dobrovolníky, kteří mu nyní pomáhají s revitalizací vesnice. Nimaida říká, že celkem každý rok vypěstují asi 220 kilogramů rýže, čímž uživí sebe i dobrovolníky.
Pěstování rýže a výroba dřevěného uhlí jsou více než jen způsobem, jak se vrátit ke kořenům své vesnice – jsou pokračováním starobylé praxe.
Tradiční výroba dřevěného uhlí
„Výroba dřevěného uhlí je důležitou technikou, která se na japonském venkově praktikuje od pradávna,“ řekl. „Tento proces přesahuje pouhou výrobu dřevěného uhlí a je hluboce spojen se soužitím s přírodou a předáváním tradic.“
Nimaida popsal, jak se vyrábí dřevěné uhlí.
„Proces začíná štípáním dřeva a následným vypalováním,“ řekl. „Je to vyčerpávající tří- až čtyřdenní až týdenní proces. Po dokončení výpalu se pec nechá [několik dní] vychladnout. Tento proces vychladnutí je nesmírně důležitý a musí být pečlivě kontrolován, protože náhlé změny teploty mohou ohrozit kvalitu dřevěného uhlí.“
Nový účel vesnice
Nimaida žije rušným životem, ať už vyrábí dřevěné uhlí, pracuje na rýžových polích nebo se stará o domácnost ve vesnici.
Velká část práce spočívá v údržbě rýžových polí, aby plevel neblokoval přítok vody k plodinám. Udržuje také zbývajících 10 domů ve vesnici. Když dobrovolníci přijdou pomáhat, věnuje Nimaida hodně času plánování nadcházejících projektů.
Příchod dobrovolníků v roce 2013 přinesl zásadní změnu. Interakce s mladými lidmi mu poskytla nový pohled na věc. Vytvořili například mapu vesnice, která ukazuje, co může vesnice nabídnout „jiným způsobem“, řekl Nimaida.
A toto poznávání funguje oběma směry. Nimaida si nyní představuje Ozuchi – a více než 10 000 podobných vylidněných vesnic po celém Japonsku – jako nová centra vzdělávání pro mladé lidi.
„Pro mladé generace na celém světě je důležité vystudovat vysokou školu, mít jasný cíl a nastoupit do velké společnosti,“ řekl. „Ale pokud ještě nemáte představu o svých cílech, může být skvělou zkušeností odjet do málo obydlené oblasti a vyzkoušet si, jaké to je.“
Dodává, že život ve vylidněných oblastech poskytuje cennou příležitost k zamyšlení nad sebou samým a zároveň k poznávání přírody a tradic, zejména bez rozptylování moderními technologiemi a hektickým městským životem.
„V dnešním světě, kde média často vyzdvihují pouze okázalé a efektní aspekty života, je snadné cítit se nedostatečně nebo frustrovaně. Přestože je důležité se snažit a usilovat o dokonalost, skutečné štěstí pramení ze sebeuvědomění a stanovení realistických, dosažitelných cílů,“ dodal.
To je odkaz, který chce, aby jeho vesnice z dětství zanechala „pro příštích 100 let“.
–ete–
