Komentář
Minulý týden statistici zveřejnili předběžný odhad, jak se české ekonomice dařilo ve čtvrtém kvartálu loňského roku. V posledním čtvrtletí loňského roku vzrostl HDP mezičtvrtletně o 0,5 %. Meziročně vzrostl HDP o 1,6 %. Pro srovnání: Ve třetím čtvrtletí loňského roku ekonomika meziročně rostla o 1,4 %, ve druhém čtvrtletí přidala 0,6 %. Růst české ekonomiky tedy zrychluje, ačkoliv je tempo tohoto zrychlování velmi malé. Když se sečte celý rok 2024, hrubý domácí produkt loni narostl o rovné 1 %.
Je zjevné, že politici a mnozí novináři se z toho radují. Buďme ale velmi opatrní. Víc než kdy jindy totiž platí, že není všechno bohatství, co statistika tak prezentuje. Takzvaný efekt rozbitého okna je ekonomický omyl popsaný francouzským ekonomem Frédéricem Bastiatem už v roce 1850 a dnes je velmi aktuální. Tento koncept ilustruje mylné vnímání ekonomických dopadů destrukce a oprav.
Podstatou efektu je viditelný přínos, že pokud vandal rozbije okno, jeho oprava přinese práci sklenáři, který si vydělá peníze, což se může zdát jako stimul pro ekonomiku. A vedle toho je tu neviditelná ztráta: Peníze, které majitel okna utratí za opravu, mohl investovat do jiných produktivnějších věcí, například mohl koupit nový stroj do dílny. Místo růstu bohatství se jen napravuje škoda. Tento efekt rozbitého okna ukazuje, že destrukce není cestou k bohatství. I když může zvýšit krátkodobou ekonomickou aktivitu a HDP, ve skutečnosti odvádí zdroje od produktivních investic. Skutečný růst ekonomiky přichází z inovací, zlepšování efektivity a tvorby nových hodnot, nikoli z obnovování již existujícího majetku. A to je přesně to, co se aktuálně děje.
Možná to lépe pochopíme na historickém příkladu: Během socialistických pětiletek naše centrálně plánovaná ekonomika soustavně rostla a „plnila plán“ – a přesto jí Západ neustále ujížděl, i když mnohdy podle statistiků rostl pomaleji. A dnes Evropa mění uhelné elektrárny na větrníky. Spalovací auta mění na elektroauta. Plynové kotle mění za tepelná čerpadla a soláry. A průmysl mění za byrokracii. Růst HDP je zkrátka jen výkazem ekonomické aktivity, ale tato ekonomická aktivita nemusí být užitečná, může klidně být i škodlivá. A proto chci velmi varovat před představou, že HDP nám roste, proto se nemůže přihodit, že by se dál propouštělo, případně že by bankrotovaly podniky. Ve skutečnosti se přesně to za určitých okolností stát paradoxně může.
Statistici prozatím nedodali konkrétní čísla k tomu, jaké hlavní části ekonomiky táhly růst HDP, abychom mohli lépe rozklíčovat hlavní trendy a více určit, jak velký může být onen „efekt rozbitého okna“. I tak je zřejmé, že k růstu přispěly výdaje na konečnou spotřebu domácností. Domácnosti totiž meziročně navyšovaly své útraty po celý rok 2024, takže maloobchodní tržby měsíc po měsíci stabilně rostly. Vedle toho zde nejspíš velkou roli hrály i vládní výdaje, které nejspíš byly tím hlavním, co efekt rozbitého okna nafouklo.
Do dalších měsíců náš růst HDP notně přibrzdí zahraničí. Německá ekonomika může v letošním roce přidat už třetí celoroční pokles ekonomiky v řadě. Dokonce maloobchodní tržby v Německu se v prosinci ve srovnání s předchozím měsícem reálně snížily o 1,6 %, což je opravdu velký propad. Kvůli slabosti Německa mělo saldo českého zahraničního obchodu v závěru roku negativní vliv na vývoj HDP. Průmysl se proto bude dál trápit. Pokud budou redukovat počty zaměstnanců a omezovat výrobu německé matky českých společností, nakonec dojde také na závody v Česku. Zelené požadavky se budou dál zpřísňovat. A třešničkou na dortu mohou být americká cla. Pokud budou tvrdá, průmysl to uzemní ještě výrazněji.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.