Zájem o zahrádkaření v Česku roste, přibývá zejména mladých zahrádkářů s rodinami. Zájemci na uvolnění pozemků v zahrádkářských osadách ale čekají často i několik let. Počet zahrádkářských osad a kolonií se sice po dřívějším úbytku poměrně stabilizoval, nových ale mnoho nepřibývá. Vznik nové plnohodnotné zahrádkářské osady je totiž v současnosti poměrně administrativně a finančně náročný. Vyplývá to z vyjádření Českého zahrádkářského svazu a odborníků, které ČTK oslovila.
Podle Barbory Duží z Ústavu geoniky Akademie věd ČR zahrádkaří v současnosti zhruba polovina obyvatel Česka, ještě v roce 2020 se podíl pohyboval kolem 40 procent. „Nejvíc se zahrádkaří u domů, bytových domů a na chatách. Zahrádkářské osady využívá přibližně osm až deset procent pěstitelů,“ uvedla Duží.
Také Český zahrádkářský svaz potvrzuje zájem o zahrádkaření. „Je jen málo míst ČR, kde by nebyly zahrádky využívány. V nájmu se čeká na uvolnění pozemků i několik let, možná nízkých desítek let,“ uvedl Stanislav Kozlík, předseda svazu.
V minulosti byl velkým problémem úbytek zahrádkářských osad. Podle dat svazu zaniklo mezi lety 2009 až 2019 na 2000 zahrádkářských osad, což představuje zhruba 3500 hektarů zemědělské půdy. Podle Kozlíka už se stav stabilizoval a ubývají spíše z důvodu změn v územních plánech. Stejně tak Duží si myslí, že největší úbytek osad už je u konce. „Nejzásadnější developerské a jiné proměny měst, které s sebou nesly rušení zahrádkářských osad, již proběhly,“ podotkla.
Podle Anny Vinklárkové, odbornice z ekologické organizace Arnika, ale mnohé zahrádkářské osady v Praze v současnosti čelí ohrožení. Města by podle ní proto měly zmapovat, jak stávající zahrádky fungují a kde jsou potenciální místa pro jejich nový vznik. Zároveň by měly aktivně pozemky vykupovat namísto toho, aby je prodávaly, a území regulovat.
Duží tvrdí, že vzniku nových osad brání zejména administrativní a finanční náročnost. „Může s tím být spojen výkup pozemků, vydání územní rozhodnutí, shánění nejrůznějších povolení. Také již není tolik volného prostoru, který by byl zároveň dobře dostupný pro obyvatele MHD,“ uvedla. Například Metropolitní plán Prahy ale podle mluvčího Institutu plánování a rozvoje Marka Váchy funkční zahrádkové osady navrhuje zachovat a vnímá je jako jeden z pražských fenoménů. Plán pak také navrhuje na základě projednání i vznik nových osad.
Osady podle Kozlíka i Duží někde nahrazují takzvané komunitní zahrady, které jsou menší a k založení stačí založit spolek a pronajmout si pozemek poblíž bytového domu či ve vnitrobloku. Ze souhrnné výzkumné zprávy o komunitních zahradách vyplývá, že vznik zahrady podporuje 84 až 95 procent obyvatel ve městech. „Podle většiny zástupců měst by zakládání zahrad mělo zůstat aktivitou vedenou takzvaně zdola. Nicméně někteří zástupci by chtěli rozhodovat o tom, kde by zahrádky měly být zřízeny, a v některých případech i o pravidlech jejich provozu,“ napsali výzkumníci.
Rostoucí zájem o zahrádkaření Kozlík vysvětluje tím, že lidé si cení toho, když vědí, co sklízí a jedí. Duží ale upozorňuje na to, že mnohé zahrádky se mění k rekreačnímu využití. „Doporučujeme obcím udržet kontrolu nad veřejnými pozemky a podporovat dlouhodobé pronájmy, aby byl zachován původní účel zahrádek,“ dodala.
Cena za pronájem osad či kolonie závisí na lokalitě i vybavenosti. Obecně podle Kozlíka stojí pozemek podobně jako stavební parcela.
