Blahodárně chladných 10 stupňů Celsia je ideální teplota pro energické sestupování do staré dolové šachty a následné sjíždění nejdelší podzemní zipline (lanové skluzavky) na světě – jak říká Mike Morris, manažer provozu Go Below Underground Adventures z Walesu.
Několikrát týdně se připevní na bezpečnostní lano a absolvuje 419 metrů dlouhý sestup do opuštěného dolu na břidlici poblíž jezera Level, kde přivádí hosty do nejhlubších podzemních hotelových apartmánů na světě – všechny jsou příjemně vyhřáté.
„I během velmi chladného dne je dole stále kolem 10 stupňů Celsia,“ sdílí Morris (33 let), pro Epoch Times, když mluví o podzemní vlastnosti – termální setrvačnosti. „A když je venku vedro, dole je stále 10 až 12 stupňů – což je poměrně příjemná teplota, možná trochu chladnější.“
Důl se nachází v maličké velšské vesnici Tanygrisiau, poblíž tichého, rustikálního městečka Blaenau Ffestiniog, známého také jako břidlicové hlavní město světa. Pokud tabule na vaší staré základní škole nepocházely právě odsud, pak je dost dobře možné, že střecha vašeho souseda ano.
První těžké stroje tu začaly pracovat kolem roku 1860. Od té doby byl důl, známý jako Cwmorthin, těžen řadou různých břidlicových společností až do počátku 90. let, kdy se těžba definitivně zastavila. Poté prostor převzala dobrodružná agentura, která si ho pronajala.
Dodnes lze v dole najít starožitné plechovky a kousky porcelánu – velšští horníci totiž pili čaj ve velkém – rozeseté po celém prostoru. Jeskyňářští nadšenci jako Morris a jeho kolegové dnes s vášní objevují tuto historii – a chtějí ji sdílet i s návštěvníky.
Za posledních 14 let prováděli klienty břidlicovými šachtami, a právě z těchto expedic vzešel v roce 2018 nápad na Deep Sleep – nejhlubší ubytování na světě. Právě v nejnižším bodě dolu totiž průvodci často slýchali od hostů: „Nebylo by skvělé přespat přímo tady?“
„To nás přimělo k myšlence: víte co, možná by o to mohl být zájem,“ říká pan Morris se smíchem a dodává, že šlo o „docela velkou sázku“. „Bylo by nepříjemné, kdyby se to nevyplatilo.“
Uskutečnit plán na „vylepšené kempování“ na dně dolu byl ovšem obrovský logistický úkol. Dostat dolů jednu kabinu byl výkon sám o sobě – nakonec ale postavili rovnou čtyři útulné kabiny, plně vybavené elektřinou, vodou a dokonce i Wi-Fi.
Člověk si může jen těžko představit, jak při strmých výstupech tahali dolů vybavení – jak spouštěli dřevo, ledničky, toalety a kuchyňské dřezy po kývajících se lanových skluzavkách z povrchu až na dno.
„Všechno muselo projít stejnou cestou, jakou bereme i návštěvníky, a to byla pravděpodobně ta nejnáročnější část,“ vysvětluje Morris.
Nešlo totiž o pár pater. Úrovně dolu jsou označeny písmeny – „A“ značí vstupní úroveň, a „G“, tedy nejnižší bod, je místo, kde se dnes nachází hotel. Ve skutečnosti byly v minulosti pod touto úrovní ještě hlubší části. Cwmorthin sahal až na úroveň „S“, ale kvůli sesuvům nestabilních tunelů a opakovanému zatopení byly nejhlubší části dolu dávno uzavřeny.
Další výzvou bylo udržet celý projekt v tajnosti, zatímco stavba probíhala a hosté se v okolí dolu pohybovali. Pak přišla globální pandemie, která Deep Sleep na několik let „uspala“, ale jakmile se opět rozběhl provoz, vše se obrátilo k lepšímu.
„Oficiálně jsme se otevřeli ke konci loňského roku,“ poznamenává Morris. „Od té doby je to obrovský úspěch – telefon nám nepřestává zvonit.“
Zájem je dokonce tak velký, že společnost Go Below rozšířila nabídku pobytů – místo sobotních nocí teď nabízí přenocování v dole i většinu pátků. „Zeptali jsme se hostů na zpětnou vazbu a všichni řekli, že to bylo naprosto skvělé,“ dodává Morris.
Pokud byste chtěli sami zažít, jaké to je, cesta do Deep Sleep by mohla vypadat takto:
Dorazíte do Tanygrisiau nad zemí kolem páté odpoledne a setkáte se s vedoucím výpravy, protože, jak říká Morris: „Nemůžeme nechat lidi pohybovat se po dole na vlastní pěst. Není to zrovna bezpečné prostředí – což je součást zábavy – ale znamená to, že s nimi musí jít někdo z personálu.“
Cesta do dolu rozhodně není pro slabé povahy, ujišťuje. Očekává se alespoň základní fyzická zdatnost.
Nasadíte si helmu, postroj a – jak se zde říká – wellingtonky. A pak začne sestup.
Na trase je několik překážek, které budete muset překonat – například starý rozpadlý most s černočernou propastí pod ním, kterou Morris popisuje jako „docela děsivou“.
Pod vámi je přes 30 metrů hluboký pád, ale jak Morris ujišťuje: „Po celou dobu jste připojeni k bezpečnostnímu systému, takže nehrozí, že byste mohli spadnout nebo se zranit.“
Každodenní kontroly trasy a týdenní profesionální revize zajišťují, že lana a karabiny splňují všechny bezpečnostní normy. Celá trasa prošla odbornou důlní inspekcí.
Na jednom úseku je třeba balancovat při přechodu přes instalované trubky nad zatopenou částí, než sestoupíte „vodopádovým korytem“.
Náročná, ale odměňující cesta k ubytování trvá obvykle kolem 2,5 hodiny. Až dorazíte na dno, přivítá vás milý personál a dostanete šálek čaje na uklidnění.
„Uvítá je jeden z našich kolegů, který tam bude dříve, aby zajistil, že je vše pěkně vyhřáté, protože celé místo má vytápění,“ podotýká Morris. „Všechny pokoje jsou vytápěné.“
Pokud vám výprava do břidlicového dolu Cwmorthin zní lákavě, Morris má jednu radu pro potenciální hosty: „Ujistěte se, že víte, do čeho jdete,“ říká. „Je to rozhodně trochu netradiční.“
Příběhy o tom, jak horníci kdysi žili v těchto hlubinách, zanechávají v mnoha návštěvnících zasněný výraz. Průvodci se snaží o to, aby jim alespoň část svého nadšení pro starý břidlicový důl předali.
A co si vzít s sebou?
„Určitě si vezměte smysl pro humor, protože to bude zábavný výlet,“ tvrdí průvodce. „A samozřejmě i dobrodružného ducha – a pak už si to prostě jen užijte.“
–ete–
