Muž v černém dosáhl nových uměleckých výšin svým debutovým gospelovým albem.
V polovině 50. let se country fenomén Johnny Cash prosadil jako jedna z nejrychleji stoupajících hvězd americké hudební scény díky hitům jako „I Walk the Line“. Svou kariéru odstartoval pod hlavičkou vydavatelství Sun Records. Toto legendární studio, vedené producentem Samem Phillipsem, strhlo Ameriku rockabilly zvukem a průkopnickými interprety, jako byl například Carl Perkins.
Ačkoli měl Cash u Sun Records značný úspěch, toužil po něčem jiném. Už během prvních konkurzů u Phillipse zpíval gospelové písně. I když jeho první dvě alba měla spíše divočejší styl, stále se producenta ptal, kdy konečně dostane příležitost nahrát gospelovou desku.
Nakonec s ním Phillips upřímně promluvil a řekl mu, že o gospel nemá zájem – ne proto, že by se mu nelíbil, ale protože si nemyslel, že se bude prodávat.
Cash tak stál na profesní křižovatce. V roce 1958, pouhé čtyři roky po podpisu smlouvy se Sun Records, opustil tennesseeské vydavatelství a zamířil do New Yorku, kde podepsal smlouvu s Columbia Records.
Label Columbia mu nabídl to, po čem toužil nejvíc: uměleckou svobodu. Když se k nim přidal, vedení mu slíbilo, že si bude moci splnit dávný sen – nahrát gospelové album, po kterém toužil už od začátků své hudební kariéry.
Jak praví staré rčení: „Čím větší riziko, tím větší odměna.“ Přechod od svižného country ke klidnějšímu gospelu s nádechem bluegrassu byl pro Cashe tvůrčím rizikem – bez ohledu na to, zda se vyplatí.
Inspirace z dětství
V roce 1959 vyšlo album Hymns by Johnny Cash a prodalo se ho 500 000 kopií. Jeho první gospelové album pod hlavičkou Columbia Records zaznamenalo úspěch. Od té doby začal Cash prvky gospelu začleňovat do svých desek i koncertních vystoupení.
Nebyl to žádný rozmar – Cash byl oddaným gospelovým zpěvákem ještě dřív, než se stal známou osobností country scény. Jeho matka Carrie v něm prostřednictvím hudby rozvíjela vztah k víře a právě gospelové písně byly jeho největším hudebním vlivem z dětství.
Gospel ho inspiroval natolik, že bez něj nechtěl zakončit žádné vystoupení.
„Gospel mám v kostech tak hluboko, že si neumím představit koncert bez gospelové písně. Na tom jsem vyrostl. Bylo to to, co mě jako dítě inspirovalo,“ řekl.
S vydáním alba Hymns by Johnny Cash se posluchačům dostalo jednoho z nejsilnějších umělcových děl. Síla nahrávky spočívala mimo jiné v její upřímnosti. Na seznamu skladeb se objevily písně, které poslouchal už jako dítě, i duchovní skladby pečlivě vybrané speciálně pro tento projekt.
Úvodní píseň „It Was Jesus“ je radostnou oslavou Ježíšova uzdravujícího a zázračného působení. V dojemné, pomalé baladě „Lead Me Gently Home“ vyniká Cashův hluboký baryton. Zařadil také interpretace některých z nejtrvalejších gospelových skladeb, jako je například „Swing Low, Sweet Chariot“.
Ačkoliv je nejvíce proslulý hity jako „Folsom Prison Blues“ a „Ring of Fire“, cítil, že jeho hudební dráha má hlubší smysl než jen slávu – chtěl skrze hudbu přivádět lidi k Božímu slovu.
Hudební služba
Cash vyrůstal v duchovně založené rodině, ale roky strávené v hudebním průmyslu si vybraly svou daň – brzy mu nebyly cizí ani neřesti. Přesto – nebo možná právě kvůli těmto zápasům – jeho víra s přibývajícím věkem sílila.
V roce 1972 dostal devatenáctiletý Ken Myers, dnes moderátor a producent pořadu Mars Hill Audio, výjimečnou příležitost: mohl pro univerzitní rozhlasový kanál udělat rozhovor s Johnnym Cashem. Byl to jeho vůbec první rozhovor – a Cash nezklamal.
Na otázku, jak vnímá své hudební působení jako šíření evangelia, odpověděl Cash upřímně a pokorně: „Prošel jsem si v životě mnohým a vždycky jsem cítil, že mě Bůh zachraňuje pro něco výjimečného. Věřím, že právě teď tu práci konáme.“
A dodal: „Opravdu tomu silně věřím: jsou mezi námi tací, kteří jsou povoláni ke službě prostřednictvím hudby.“
V roce 2011 byl country legenda Johnny Cash posmrtně uveden do Dvorany slávy gospelové hudby. Gospelová asociace ocenila jeho přínos žánru s tím, že „během své kariéry nahrál řadu gospelových alb“. Pokud jde o vliv gospelu na něj samotného, uvedla asociace, že „gospelová hudba se stala přirozenou součástí Cashových televizních vystoupení, koncertních turné i samotného středu jeho života“.
Až do své smrti v roce 2003 vydával Cash během let celou řadu gospelových klasik i osobních favoritů, včetně různých verzí písní jako „I’ll Fly Away“ a „The Old Rugged Cross“. Jeho původní gospelové skladby jsou oproti převzatým písním výrazně závažnější a zahrnují i slavné, mrazivě působivé písně, jako například „The Man Comes Around“.
Při poslechu jeho gospelového repertoáru jako celku lze vysledovat vývoj od bezelstného mladého věřícího a začínající hvězdy k mnohem hloubavějšímu a ukotvenému následovníkovi Boha. Víra se pro něj stala kotvou – stěžejním prvkem jeho tvorby i umělecké cesty.
V rozhovoru s Myersem Cash poznamenal: „Nejsem doopravdy naživu, dokud nestojím na jevišti. A nejlépe vystupuji, když zpívám gospel.“
Jeho první gospelové album, Hymns by Johnny Cash, se stalo nedílnou součástí jeho koncertního repertoáru. Inspirovalo bohatou diskografii plnou vizionářských, do duše pronikajících duchovních skladeb, které byly natolik osobité – natolik „johnnycashovské“ –, že je nikdo nikdy nedokázal napodobit.
A možná ani nikdy nedokáže.
–ete
