Komentář
Když evropské banky slaví nejúspěšnější pololetí od roku 1997 a americké akciové indexy lámou jeden rekord za druhým, měla by ekonomická veřejnost zbystřit. Bohužel opojení růstem nahrazuje zdravou skepsi a tržní realita se nadále rozchází s fundamenty. Pokud si někdo myslel, že se po pandemickém tisku peněz a fiskálním rozhazování vracíme k normálu, byl to jen přechodný sen.
Index evropských bank STOXX Europe 600 Banks vyrostl v prvním pololetí o závratných 29 %, což je nejlepší výsledek za téměř tři dekády. Je to ovšem výsledek sázky – ne na dlouhodobou hodnotu či důvěru v bankovní model, ale spíše na dočasné faktory: robustní výnosy, přetlak peněz ve fúzích a akvizicích a víra, že centrální banky „něco“ udělají. V Itálii se banky prakticky překřikují, kdo spolkne koho dřív. To není stabilita, to je nákupní horečka.
Na druhém břehu Atlantiku slaví americké indexy ještě hlasitěji. S&P 500 je na rekordech, přidal skoro 6 % od začátku roku, Nasdaq 100 se vymanil z dubnového poklesu a vystřelil o třetinu vzhůru. Zní to jako zdravý býčí trh? Možná na papíře. Ale ptejme se: co dnes dává těmto oceněním smysl? Co je pohání? Fed, Trump a iluze bezpečí.
Zdrojem tohoto růstu totiž není reálná produktivita ani expanze kapitálu, ale jakási úleva, že se nenaplnily ty nejhorší katastrofické scénáře. Konflikt Izrael–Írán zmizel stejně rychle, jako se objevil. Ropa spadla z dočasných maxim, investoři si oddechli. Fed naznačil, že úrokové sazby možná letos klesnou, i když inflace je pořád jako doutnající oheň. A Donald Trump mírní celní rétoriku. Tohle všechno ale nejsou fundamenty. To jsou náplasti na systémovou nemoc. A tou je nesoulad mezi cenou a hodnotou.
Už dlouhou dobu, v podstatě od roku 2008, jsou akciové trhy jako divadlo stínů a jsou jím stále víc: Na jevišti vidíme růst, ale v zákulisí se hromadí problémy. Inflace v eurozóně sice „plní cíl“ ECB – 2 % meziročně – ale za touto kosmetickou rovnováhou se skrývá reálné zdražování služeb (3,3 %) a potravin (3,1 %). To je realita běžného spotřebitele, nikoliv statistika či investora z Wall Street.
Ještě varovnější je fakt, že americké trhy vděčí za své výšiny úzké skupině technologických gigantů. Pokud odečteme tzv. „Magnificent Seven“ (Apple, Microsoft, Nvidia, Amazon, Alphabet, Meta, Tesla), zbytek indexu se sotva drží nad vodou. To není diverzifikovaný růst – to je kasino sázející vše na jednu kartu. Bez této velké sedmičky by obraz akciových trhů byl naprosto odlišný.
A pak je tu rozpočtová realita. Vezměme si jako příklad Česko. Český státní rozpočet sice „zlepšil“ deficit na 152,4 miliardy korun, ale stále jde o šestý nejhlubší půlroční schodek v historii ČR. A to za období, kdy inflace už sama o sobě „pomáhá“ rozpočtu vyšším výběrem DPH. Je to úspěch? Pouze v relativním smyslu. Absolutně jsme dál v mínusu a fiskálně podkopáváme dlouhodobou stabilitu. Toto je jen ilustrativní příklad, protože Česko není výjimkou. Také USA i eurozóna pokračují v politikách „utrácet teď, řešit později“. Státní dluhy rostou, ale úroky ještě zůstávají na hranici udržitelnosti. Trhy se totiž dosud nerozhodly opravdu ocenit riziko.
Proto už delší čas a dnes ještě více než jindy trhy připomínají přetopený kotel. Každá dobrá zpráva se přehání, každá špatná se ignoruje. Ale takzvaná vnitřní hodnota akcií není věc názoru. Je to reálné cash flow, produktivita, zisková marže očištěná o účetní triky. A ta je hluboko pod aktuálním oceněním indexů. Nejde jen o přehřáté akcie bank a technologických firem. Celkový Price / Earnings poměr (P/E) amerického trhu je vyšší než v době těsně před splasknutím neslavné dotcom bubliny!
Evropští investoři zase sází na růst v prostředí, kde ECB lavíruje mezi inflací a recesí. Ekonomická gravitace funguje vždy – jen občas zpožděně. Trhy, které ignorují fundamenty, se dříve či později probudí do studené sprchy. A čím déle bude tato euforie trvat, tím tvrdší bude návrat k realitě. A současná ignorance je extrémně dlouhodobá. Dnešní optimismus není důkaz síly, ale výstražné znamení, že systém je nebezpečně přepálený. A že opravdové příležitosti se často skrývají tam, kde je trh ještě nechce vidět – v podhodnocených či alternativních aktivech.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska The Epoch Times.
