Děti žijící v blízkosti stromů a parků vykazují měřitelné změny v oblastech mozku spojených s pozorností, jazykem a motivací.
Možná netušíte, že sousedský park dává dětem víc než jen prostor pro hru. Nedávná analýza z Velké Británie, vycházející z amerických dat mozkových skenů, naznačuje, že i krátká expozice zeleni může formovat, jak se dětský mozek vyvíjí – zejména v oblastech souvisejících s učením, soustředěním a regulací emocí.
Výsledky, publikované v časopise Biological Psychiatry, pocházejí od vědců z King’s College v Londýně, kteří zkoumali data více než 7 000 dětí zapojených do studie Adolescent Brain Cognitive Development (ABCD), největší dlouhodobé studie vývoje mozku ve Spojených státech.
Vědci už dlouho pozorují, že děti vyrůstající v blízkosti parků a přírodních ploch mívají lepší výsledky ve škole a hlásí méně problémů s duševním zdravím.
„Naše studie ukazuje, že vystavení se zelenému prostoru souvisí s neurovývojovými výsledky dětí nad rámec ostatních faktorů na úrovni rodiny a sousedství,“ uvedla e-mailem pro Epoch Times Divyangana Rakeshová, spoluvedoucí výzkumu na Institutu psychiatrie King’s College v Londýně a odborná asistentka psychologie a neurověd.
To znamená, že ve srovnání s příjmem domácnosti, vzděláním rodičů či podmínkami v sousedství měl pobyt v přírodě silnější vliv na vývoj dětského mozku.
Příroda není jen luxus – může být zásadní součástí zdravého dětského vývoje.
Ochranný vliv přírody na vyvíjející se mozek
Aby vědci pochopili vliv přírody na dětský mozek, analyzovali data ze studie ABCD. Tato analýza se zaměřila na děti ve věku 9 až 12 let.
Pomocí satelitních snímků odhadli množství zeleně v okolí domova každého dítěte ve věku 9 až 10 let. O dva roky později děti podstoupily magnetickou rezonanci mozku.
Výsledky ukázaly, že děti s větším přístupem k zeleným plochám měly větší rozsah povrchu a objem v několika klíčových oblastech mozku. Patřily mezi ně oblasti související se zpracováním smyslových vjemů, motivací, jazykem a kontrolou emocí – například spánkové laloky a insulární kůra.
Nejsilnější účinky se projevily na povrchové ploše prefrontální kůry, která je klíčová pro pozornost a plánování, a ve striatu, oblasti zapojené do motivace, odměn a stanovování cílů.
Děti žijící v zelenějších oblastech také vykazovaly větší tloušťku kůry v jazykových centrech a rozsáhlejší povrch v oblastech, jako je insula, která pomáhá regulovat emoce a pozornost.
Příroda se navíc ukázala jako ochranný faktor v období, kdy je vývoj mozku nejzranitelnější. V adolescenci některé oblasti mozku přirozeně procházejí ztenčováním šedé hmoty jako součástí procesu prořezávání a reorganizace. Děti v zelenějších oblastech však vykazovaly menší míru tohoto typického ztenčování.
V oblastech mozku, které v tomto období obvykle rostou, zeleň tento růst podporovala, uvádějí vědci. A v oblastech, které se obvykle zmenšují, byla zeleň spojena s pomalejším úbytkem.
Předchozí výzkumy spojovaly život v prostředích s vyššími příjmy s rychlejším ztenčováním kůry – což možná odráží stárnutí mozku.
Naopak tato studie zjistila, že zeleň měla opačný efekt. Vědci se domnívají, že prostředí s vyššími příjmy často zahrnuje více strukturované životní styly a je kognitivně náročnější, zatímco přírodní prostředí může působit více obnovujícím způsobem.
Navíc byla expozice zeleným plochám spojena s lepším duševním zdravím a akademickými výsledky dětí.
„I malé, pravidelné interakce se zeleným prostorem – například procházka v parku – mohou mít významný vliv na vývoj mozku,“ poznamenává Rakeshová.
Jak může příroda obnovovat mozek
Vědci se domnívají, že čas strávený v přírodě může podporovat vývoj mozku tím, že pomáhá dětem zvládat stres. Jedna z teorií se soustředí na tělesný stresový systém, nazývaný hypotalamo-hypofyzárně-adrenální osa.
Když jsou děti pod chronickým stresem, jejich tělo produkuje více kortizolu, hormonu, který může v dlouhodobém horizontu narušovat zdravý růst mozku, zejména v oblastech spojených s pozorností, emocemi a pamětí.
Vědci naznačují, že pobyt v přírodním prostředí může pomáhat snižovat hladinu kortizolu a omezovat zánět. To vytváří zdravější prostředí pro růst a změny mozku. To může také částečně vysvětlovat, proč děti vystavené většímu množství zeleně vykazovaly pomalejší ztenčování kůry a větší rozvoj povrchu mozku – známku pružnějšího a delšího vývoje.
Vědci také navrhli, že příroda poskytuje lidem jiný druh stimulace mozku, který umožňuje ochrannější vývoj.
Jiné výzkumy navrhly, že příroda poskytuje mozku odpočinek od mentální únavy – teorii známou jako teorie obnovy pozornosti.
Městské prostředí je plné podnětů – sirény, značky, obrazovky – které vyžadují soustředěnou pozornost. Příroda funguje jinak. Věci jako zpěv ptáků a šumění listí jemně přitahují dětskou pozornost, aniž by mozek přetěžovaly, což mu pomáhá znovu se nabít.
Psycholožka Gloria Marková, profesorka informatiky na Kalifornské univerzitě v Irvine, uvedla pro Epoch Times, že její výzkum ukázal, že i dvacet minut v přírodě může lidem pomoci cítit se méně vystresovaní a přemýšlet kreativněji.
Ve starším experimentu lidé, kteří se vydali na padesátiminutovou procházku lesoparkem, dosáhli lepších výsledků v úkolech zaměřených na paměť a pozornost než ti, kteří šli po rušné městské ulici.
„Pomáhá to lidem lépe se soustředit,“ řekla Marková. „Vrátíte se psychicky osvěžení.“
Trávit více času venku
Nejnovější zjištění nabízejí vodítko pro oblast veřejného zdraví, které může být zásadní pro vývoj dětského mozku.
Dnešní děti však tráví méně času v přírodě než předchozí generace, přičemž velká část tohoto času se přesouvá k obrazovkám a aktivitám uvnitř. Otočení tohoto trendu, byť i v malém měřítku, by mohlo mít dlouhodobé přínosy.
Školní dvory lze například přetvořit tak, aby obsahovaly více stromů, zahrad a přírodních herních zón, říká Rakeshová. Městští plánovači by mohli upřednostnit ulice lemované stromy, zelené střechy a komunitní přírodní akce – zejména v čtvrtích s omezeným přístupem k parkům.
„To nejsou jen výdaje, ale dlouhodobá investice do pohody dětí,“ uzavírá Rakeshová.
–ete–
