Vysoká nezaměstnanost mladých a negativní sociální trendy odhalují rostoucí rozpor mezi vojenskými mobilizačními cíli Pekingu a jeho ekonomickými ambicemi.
Komentář
Nezaměstnanost mladých lidí v Číně a únik do trendů, jako je „ležení na zádech“, „krysí lidé“ či „vnoučata na plný úvazek“, odhalují rostoucí rozpor mezi výzvami čínského vůdce Si Ťin-pchinga k národnímu znovuzrození a generací, která stále více není ochotna nebo schopna pracovat.
Když se hovoří o „ztracené mládeži“ či „ztracené generaci“ v Číně, obvykle se tím míní demografický úpadek a stárnutí populace. Tyto problémy mají kořeny v desetiletích politiky jednoho dítěte a prudkém růstu životních nákladů. Jak se trh práce stává čím dál konkurenceschopnějším a ceny bydlení neustále stoupají, mnoho mladých lidí oddaluje sňatek a tráví více let studiem, než vstoupí do pracovního procesu.
Zatímco tyto demografické trendy se nadále zhoršují, rozvíjí se ještě znepokojivější trend „ztracené generace“: mladých lidí, kteří se buď zcela odpojili od společnosti a trhu práce, nebo chtějí pracovat, ale v ochabující čínské ekonomice nemohou najít zaměstnání.
Tento fenomén „ztracené mládeže“ zahrnuje skupinu mladých lidí, kteří předstírají zaměstnání, hnutí „ležení na zádech“, „krysí lidi“ a „vnoučata na plný úvazek“. Společně tvoří významnou část populace a představují skrytou nezaměstnanost, což znamená, že skutečná míra nezaměstnanosti mladých ve věku 16 až 24 let je pravděpodobně mnohem vyšší než 14 až 16,5 procenta, jež často uvádějí hlavní média.
Tlak najít práci na upadajícím trhu vedl ke vzniku trendu, kdy nezaměstnaní mladí lidé platí za to, že mohou „předstírat“ zaměstnání v kanceláři. Namísto přiznání, že nemohou sehnat práci, si někteří platí 30–50 jüanů (80–200 korun) denně ve sdílených prostorech, jako je tzv. Pretend To Work Company, která poskytuje stoly, počítače, internet a někdy i jídlo. Účastníci tam hledají práci, pracují na osobních projektech nebo si jednoduše užívají strukturu a sociální kontakt kancelářského prostředí.
Pro některé mladé Číňany je placení za falešná zaměstnání způsobem, jak si zachovat důstojnost, zmírnit tlak rodiny nebo splnit univerzitní požadavky na praxi. Trend podtrhuje frustraci z omezených pracovních příležitostí a nesouladu mezi vzděláním a trhem práce. Zatímco mnozí z této skupiny stále doufají v zaměstnání, jiní se zcela stáhli a přidali se k hnutí „Bai Lan“ („nech to vyhnít“).
Bai Lan, které vyrostlo z dřívějšího trendu „Tang Ping“ („ležení na zádech“) z roku 2021, odmítá vyčerpávající pracovní kulturu „996“, rostoucí životní náklady a nedostatek sociální mobility, jež činí kariérní postup zdánlivě nemožným, zejména pro mládež ze středních a nižších vrstev. Je to zároveň strategie ke zvládání problémů i forma tichého odporu – preferuje se minimální práce pro základní potřeby před stresujícími a lukrativními zaměstnáními.
Ještě extrémnější odnoží kontrakultury „ležení na zádech“ jsou „krysí lidé“ (老鼠人, lao shu ren), kteří odmítají neúprosnou společenskou soutěživost, tlak ve vzdělávání a hyper-efektivní životní styl vnucovaný školstvím a pracovním trhem. Trend nabírá na síle ve chvíli, kdy v roce 2025 vstoupí na přesycený pracovní trh rekordních 12,2 milionu absolventů, z nichž mnozí mají pocit, že profesní růst je čím dál nedosažitelnější.
Tento styl života, oblíbený mezi nezaměstnanými či nedostatečně zaměstnanými mileniály a příslušníky generace Z, vychází z nočního, nízkoenergetického a uzavřeného způsobu života připomínajícího krysy – lidé se vyhýbají světlu, setrvávají doma a jen tiše přežívají na okraji společnosti. Účastníci tráví dny v posteli, brouzdají po internetu, objednávají si jídlo a sdílejí humorné či sebekritické „denní rozvrhy“ na platformách jako Xiaohongshu, Douyin či RedNote.
Na rozdíl od „ležení na zádech“, které alespoň zahrnovalo rozvoj osobních zájmů, „krysí lidé“ záměrně odmítají sebekontrolu i společenská očekávání a prezentují se jako opak uhlazených influencerů – místo videí z ranních cvičení ve čtyři hodiny ráno zveřejňují záběry z postele ve čtyři odpoledne.
Tento trend je částečně umožněn generací rodičů, kteří profitovali z dřívějšího ekonomického boomu Číny a mohou své děti finančně podporovat, což jim umožňuje dlouhodobou nezaměstnanost. Přestože některé z příspěvků tento životní styl přehánějí kvůli pozornosti, odborníci tvrdí, že jde o projev hlubokého rozčarování.
Dalším příkladem odklonu mladých od tradičních zaměstnání je vzestup fenoménu „dětí na plný úvazek“, kdy mladí dospělí dostávají zaplaceno od své rodiny za to, že zůstávají doma, starají se o domácnost a o příbuzné. Mnozí opustili stresující práci či studium, aby unikli tvrdé konkurenci, jiní se vrátili domů poté, co si neúspěšně hledali práci.
Podobným trendem jsou „vnoučata na plný úvazek“, kdy nezaměstnaní mladí lidé žijí zpět u prarodičů a pečují o ně. Poskytují jim společnost, emocionální podporu i každodenní pomoc a tento model je často vnímán jako ještě více „synovský“ než ten s „dětmi na plný úvazek“. Často jsou finančně podporováni z penzí prarodičů, což jim umožňuje se plně soustředit na péči o ně.
Komunistická strana Číny vnímá tento rostoucí nezájem mládeže jako hrozbu pro hospodářský růst, což ji staví do rozporu se Si Ťin-pchingovými výzvami, aby mladí přispívali k „národnímu znovuzrození“. Si oživuje válečnou rétoriku a vyzývá občany, aby přijali „ducha Dlouhého pochodu“ a „ducha z Čchingsanského jezera“ v přípravě na možný konflikt se Spojenými státy, zejména kvůli Tchaj-wanu.
Avšak vysoká nezaměstnanost mladých v kombinaci s těmito negativními sociálními trendy ukazuje na rostoucí nesoulad mezi vojenskými mobilizačními cíli čínského režimu a Siho ekonomickými ambicemi překonat Spojené státy během příští dekády. Přestože strana nikdy nepřizná vinu za „ztracenou generaci“, její utužující se kontrola nad ekonomikou a společností přispěla k prudkému zpomalení, které vyvolalo vlnu rozčarovaných mladých lidí, kteří buď nemohou, nebo nechtějí vstoupit na trh práce. To by naopak mohlo zastavit dynamiku komunistické Číny a podkopat její ambice týkající se globální dominance.
Názory vyjádřené v článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
