Pro pozůstalé by měl stát vytvořit službu, která by je truchlením provedla. Shodli se na tom dnes v Senátu odborníci při diskusi za účasti vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové a senátora Lumíra Kantora (KDU-ČSL), jenž předsedá sociálnímu výboru. Tak by se podle ředitele Institutu Pallium Jiřího Krejčího zajistila dostupnost podobných služeb ve všech regionech a jejich financování. V České republice ročně umře 110.000 lidí, toto číslo se bude do budoucna podle Krejčího zvětšovat.
„Zhruba čtvrt milionu lidí ročně v ČR někoho ztratí. Velká část lidí je schopná se se ztrátou vyrovnat sama, pro některé to ale představuje překážku, která jim brání vrátit se zpět do běžného života,“ řekl ČTK Krejčí.
Odborníci proto navrhují systém ve tvaru pyramidy, který by dokázal každému pozůstalému nabídnout pomoc, kterou potřebuje. V nejspodnější hranici jsou lidé, kteří se dokáží se ztrátou vyrovnat sami a často jim stačí pouze základní péče v podobě informací, jak po smrti blízkého postupovat. Patří sem asi 80 procent populace.
Odbornou péči, která dokáže pozůstalé adaptovat se na nově vzniklou životní situaci a vykonávat nadále každodenní úkony, vyžaduje 12 procent lidí. Zbývajících osm procent potřebuje specializovanou péči od psychoterapeutů, psychologů či psychiatrů.
Pomoc pozůstalým v současné chvíli poskytují specializované neziskové organizace nebo některé nemocnice. Jejich služby zahrnují přímé financování pozůstalých, psychosociální a administrativní pomoc, krizové intervence na školách, kde se děti setkaly s úmrtím svého spolužáka, nebo osvětu. Každá z nich se také zaměřuje na určitý úsek lidí, od těch, kterým zemřel blízký člověk ve vyšším věku, po ty, jimž umřelo dítě či partner.
Častým problémem pro ně však představuje nejistota financování, jelikož stát jejich služby nehradí, a nedostatek profesionálů.
Podle Laurenčíkové je proto potřeba vytvořit zvláštní dokument, který by zahrnoval všechna nutná opatření pro rozvoj pozůstalostní péče. Mezi hlavní priority patří financování poskytovatelů této péče a pozůstalých, omezení administrativní zátěže po smrti blízkého člověka, začlenění do systému vzdělávání práci se ztrátou ve školách, zdravotnictví a sociální práci a zvýšení povědomí o potřebách pozůstalých u laické veřejnosti, dodal Krejčí.
