Lukáš Rytina

13. 12. 2025

Od koní k motoru

Od 20. let 19. století se po Praze pohybovaly omnibusy – vozy tažené koňmi, určené pro hromadnou dopravu. Většinou se řídily jízdním řádem a držely se stejné trati. Ty byly postupně nahrazovány koněspřežnou tramvají, tzv. koňkou – vozem, který byl usazen na kolejnici a který byl tažen koňmi. 

Výhodou koňky byl nižší odpor vozu po kolejnici v porovnání s vozovkou. Koně tak mohli táhnout rozměrnější a těžší vozy – a tím pádem přesunout více cestujících a materiálu zároveň. Nevýhodou byla cena výstavby takových drah a proces získávání povolení k takovým stavbám. 

Symbolickým počátkem městské tramvajové dopravy v Praze je zahájení provozu koněspřežné linky 23. září 1875 na trase Karlín – Národní divadlo, kterou zprovoznil belgický podnikatel Eduard Otlet prostřednictvím své firmy Akciové společnosti Pražské tramwaye. Trať byla dlouhá 3,4 km. O 22 let později trať odkoupily Elektrické podniky královského hlavního města Prahy, které ji následně elektrifikovaly.

Koněspřežka z roku 1876, kresba Františka Štraybla. (Volné dílo)

Koněspřežky tvořily jádro městské dopravy v posledních dekádách 19. století, dokud se neprosadila novinka v podobě elektrického pohonu. Od 80. let 19. století se dokonce diskutovalo, zdali do Prahy nenasadit tramvaje parní. Nakonec výběrová komise ale zvolila elektrický pohon.

První pokus s elektrickou tramvají v Praze realizoval renomovaný vynálezce František Křižík: 766 metrů dlouhá elektrická trať na Letné byla spuštěna v roce 1891 jako demonstrační projekt v rámci Jubilejní výstavy v Praze. 

Kresba Křižíkovy letenské tramvaje otištěná v časopise Zlatá Praha z roku 1890. Kresbu zhotovil Ferdinand Herčík. (Volné dílo)

V následujících letech vznikaly další elektrické linky, např. v roce 1896 trať Florenc–Libeň–Vysočany společnosti Křižíka, které již byly plnohodnotnými komerčními linkami. 

Vznik pražského dopravního podniku

Nerovnoměrnost soukromých provozů a potřeba koordinovaného rozvoje vedla k postupné převzetí sítě městem. V roce 1897 začaly fungovat již zmíněné Elektrické podniky královského hlavního města Prahy, které postupně vykupovaly soukromé koncese a sjednotily správu tramvají a elektrické energie pro trakci. 

K roku 1907 byla většina tratí převedena pod městskou správu a došlo ke standardizaci provozních parametrů a tarifu. V tomto roce došlo i k zavedení číslování linek, doposud totiž byly linky rozlišovány barevnými terči. Zároveň došlo k rozšíření technického zázemí – vzniku vozoven Střešovice a Strašnice.

Výzvy první světové války

První světová válka zasáhla i pražskou tramvajovou síť. Hlavní vliv války se projevoval nedostatkem materiálu i personálu; mnoho řidičů a technických pracovníků bylo mobilizováno, což vedlo k omezení běžného provozu. Podle potřeby byly některé tramvajové vozy využívány pro zdravotnické a logistické úkoly, například pro přepravu raněných či zásob.

Vůz série 708–767 Ringhofferovy výroby, dodán roku 1920. (ŠJů / Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0) 

Po skončení války a vzniku Československé republiky zaznamenala tramvajová doprava další růst, byť byl zpočátku pomalý, kvůli poválečné finanční situaci. Elektrické podniky pokračovaly v budování tratí, které se soustředily nejen na jádro města, ale i na nové části Velké Prahy – Dejvice, Nusle, Vokovice, Modřany, Hrdlořezy, Bohnice, Hloubětín a mnohé další. Na přelomu let 1921 a 1922 došlo totiž k administrativní restrukturalizaci hlavního města – dřív Prahu tvořily jen 4 části; Hradčany, Staré Město, Nové Město a Malá Strana. Proto byly původní tramvajové linky považovány za meziměstské.

Síť se v období první republiky rozrostla na téměř 130 kilometrů a obsahovala většinu hlavních radiálních i okružních tratí, které spojovaly centrum s rozšiřujícími se čtvrtěmi metropole.

V roce 1920 byla provedena zásadní tarifní reforma, která zavedla jednotné jízdné v celé tramvajové síti, což zlepšilo přístup k dopravě a zpřehlednilo tarifní systém pro cestující. V meziválečném období byla také zahájena první pravidelná autobusová doprava (od roku 1925), ale tramvaje zůstaly páteří městského systému.

Technicky docházelo k inovacím vozidel i vozového parku: v 30. letech byly do provozu zařazeny nové typy tramvajových vozů, tzv. krasiny – vlečné vozy se středním vstupem a nižší nástupní platformou, které lze považovat za nositele myšlenky nízkopodlažních vozů.

Tzv. Krasin – Vůz série 1301–1580 Ringhofferovy výroby. (ŠJů / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0)

Zásadní změna

Poválečná výstavba a následný plánovaný rozvoj dopravy v Československu učinily z pražské tramvaje centrální investiční prioritu. Hlavním výrobcem byl po válce znárodněný podnik Českomoravská-Kolben-Daněk (ČKD), resp. její tramvajová divize (závod Tatra Smíchov, který vznikl po znárodnění předchozího podniku Ringhoffer-Tatra). 

Nejvýznamnějším produktem této éry se stal typ Tatra T3, jehož sériová výroba započala na počátku 60. let a první vozy T3 vstoupily do provozu v Praze v roce 1962. Celosvětová výroba typu T3 dosáhla přibližně 14 000 dodaných kusů a samotná Praha obdržela více než tisíc vozů v rámci sjednocení vozového parku. Jedná se o druhý nejvyráběnější typ tramvaje na světě vůbec.

Tatra T3. (ŠJů / Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0)

V 60. a 70. letech probíhal rozvoj vozoven a úprav staničních zařízení. Zároveň zanikaly i některé tratě v centru, které byly postupně nahrazovány nově vybudovaným metrem. V roce 1972 došlo i k zániku poslední trolejbusové linky.

V 80. letech začaly být zkoušeny a později zaváděny artikulované a vysokokapacitní soupravy – vozy Tatra KT8D5. Jednalo se tak o první nový vůz od roku 1962. Sériová výroba probíhala od roku 1986. Do Prahy byly dodány první kusy v roce 1986 a dodávky pokračovaly až do začátku 90. let; některé vozy v Praze byly později modernizovány na verze KT8D5R.N2P.

Tatra KT8D5, přezdívaná „Kačena“. (Tomáš Máca / Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0)

Současnost

Po sametové revoluci začal Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) postupně obnovovat vozový park a reagovat na požadavky na modernější a přístupnější městskou dopravu. Základem provozu zůstávaly vysokopodlažní tramvaje Tatra T3, které byly v následujících letech modernizovány. 

Modernizační program označený jako T3R.P zahrnoval instalaci nových trakčních výzbrojí, vylepšení interiéru a zavedení informačních systémů pro cestující. Současně se hledala náhrada v podobě nízkopodlažních vozidel. 

První pokus představovala tramvaj RT6N1 z roku 1996, která byla testována v běžném provozu, avšak její technická nespolehlivost a problémy s homologací vedly k definitivnímu ukončení projektu a k pozdějšímu odprodeji těchto vozů. V období 1996–1998 se vyrobilo pouhých 19 kusů a jejich provoz skončil v Praze po necelých 2 letech.

Tatra RT6N1 v Brně. (Radek Havlík / Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0)

Prvním úspěšně zavedeným typem nové generace se stala Škoda 14T, která se objevila v provozu v roce 2006. Pětičlánkové řešení s částečně sníženou podlahou přineslo zásadní změnu v komfortu cestování. Podobu vozu navrhlo studio Porsche Design, proto bychom se někdy setkali i s označením „Porschetra“.

Škoda 14T. (Vojta Jelínek 888 / Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0)

Následující série Škoda 15T, dodávaná od roku 2010, přinesla konstrukční posun k plně nízkopodlažnímu řešení bez jediného schodu v interiéru. V reakci na kritiku typu 14T byly využity otočné podvozky, jelikož u předchozího typu bylo zjištěno nadměrné opotřebování kolejnic kvůli pevnému podvozku. Konstrukce byla přepracována tak, aby byl vůz průchozí po celé délce a měl lepší manévrovací dovednosti v pražských ulicích.

V rámci rozšiřování tramvajové sítě a obnovy vozového parku vyhlásil Dopravní podnik hl. m. Prahy v roce 2022 soutěž na dodávku až 200 nízkopodlažních tramvají. Vítězem soutěže se v listopadu 2023 stala společnost Škoda Transportation, přičemž do finální části soutěže se kromě ní přihlásila pouze firma Stadler Rail. 

Škoda 52T na Barrandově. (Ventura35 / Vlastní dílo, CC0)

DPP závazně objednal 40 tramvají v ceně 82,5 milionu korun za kus, přičemž prvních 20 vozů mělo být dodáno do začátku prosince 2025 a dalších 20 v průběhu roku 2026. V případě uplatnění opce na zbývajících 160 vozidel by poslední tramvaj měla být do Prahy dodána v roce 2032.

Související témata

Související články

Přečtěte si také

Írán opět uzavřel Hormuzský průliv, důvodem má být americká námořní blokáda

Teherán opět uzavřel Hormuzský průliv, důvodem je pokračující americká námořní blokáda Íránu, uvedlo dnes podle tiskových agentur velitelství íránských ozbrojených sil.

Tejc podá trestní oznámení kvůli bitcoinové kauze na ministerstvu spravedlnosti

Ministr Tejc má v bitcoinové kauze podezření na trestné činy porušení povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomoci úřední osoby.

„Myslím, že by odešel v trenkách“. Havlíček se obul do Hřiba za zpackaný stavební zákon

„No, kdybych to řekl kulantně, nevzpomínají na ně úplně v dobrém – na Piráty," řekl Havlíček s odvoláním se na zástupce stavebního sektoru.

Daimler Truck chce v Chebu vyrábět dieselové, později bezemisní vozy

Daimler Truck chce v Chebu vyrábět převážně dieselové nákladní vozy, později očekává růst výroby bezemisních aut.

Čína si buduje výhodu v podmořské válce prostřednictvím globálního mapování mořského dna

Čína mapuje světové oceány ve velkém měřítku, aby získala rozhodující výhodu v ponorkové válce a narušila dlouhodobou dominanci Spojených států pod hladinou.

Půl miliardy chroustů: Očekává se masové rojení

V Německu se očekává masové rojení chroustů. Sucho a zásahy člověka v regionu Hessisches Ried vytvořily ideální podmínky pro jejich přemnožení.

Izraelská armáda vytvořila v jižním Libanonu žlutou linii příměří, po vzoru Gazy

Izraelská armáda vytvořila v jižním Libanonu žlutou linii příměří. A to po vzoru obdobné linie, kterou po vyhlášení příměří v Pásmu Gazy vyznačila území, jež má pod kontrolou.

Proč jsme závislí na telefonech a jak se z toho dostat

Nadměrný čas u obrazovek souvisí se změnami v mozku, zvyšuje riziko kognitivního úpadku a vede k nutkavému používání telefonu.

„Nedokážu to popsat, je to jako holistický zážitek,“ říká neurovědkyně o představení Shen Yun

Na dnešním odpoledním vystoupení souboru Shen Yun Performing Arts mezi diváky v hledišti pražského Kongresového centra pozorovali návrat tradiční čínské kultury neurovědkyně, majitel účetní firmy, který na představení přijel až z Polska nebo oceňovaný architekt.