Slunce zapadalo, když John Andersen popadl fotoaparát, skočil do auta a vyrazil západně za hranice města hledat svůj rozmarný noční objekt. Pro astrofotografy, jako je Andersen, je focení galaxie Mléčné dráhy tradičně noční práce – daří se v dokonalé tmě, bez jediné městské lampy v dohledu.
Andersen z Calgary Epoch Times říká, že je ochoten cestovat hodně daleko, aby zachytil centrální jádro naší galaxie, které se podle vědců stáčí kolem neviditelné černé díry přibližně čtyřmilionkrát hmotnější než Slunce. Nejjasněji se prý ukazuje na podzim. Fotograf se pouští na nebezpečný úsek silnice do odlehlých a drsných hor, kde se v noci zvěř často pohybuje po dálnicích a velké šelmy číhají na opatrné návštěvníky.
S nervózním pohledem na stáda jelenů a krav, která se potulují u krajnice, a při jízdě roji hmyzu, jenž buší do auta jako déšť, dorazí Andersen v pořádku k vodopádům Sheep River Falls v oblasti Kananaskis v Albertě, právě v momentě, kdy přichází soumrak. Obloha je jasná. Se svou zrcadlovkou s manuálním nastavením by neměl mít problém zamířit na superhmotnou centrální hvězdokupu naší galaxie.
„Byla to jedna z nejjasnějších nocí, které jsme tu měli,“ říká Andersen, jenž ve dne pracuje v ropném průmyslu. „Byl to cyklus novoluní, takže máte okno, kdy můžete fotit Mléčnou dráhu, aniž by do toho zasahoval Měsíc.“
Když si ve tmě chystal stativ, pohyboval se Andersen po strmých a nebezpečných svazích kolem vodopádu s nejvyšší opatrností. Na některých místech musel počítat i s dalším „nebezpečím“, které jeho práci pravidelně komplikuje: s davy dalších fotografů. Tahle noc ale byla klidná – u vodopádů byli jen dva další chlapi, kteří se přišli podívat, a Andersen jim ochotně ukázal své vybavení a vyprávěl o nádherné obloze, kterou právě pozorovali.
Je to temná obloha třídy Bortle 3, vysvětloval jim – ve směru k Mléčné dráze tu nesvítí světelné znečištění, takže můžete vidět její jemnou strukturu a dokonce i vzdálenější galaxie. Objevují se i mlhavé kosmické mlhoviny a kulové hvězdokupy jsou viditelné pouhým okem.
Jenže i když mu hrálo do karet všechno – tma, novoluní, počasí i absence davů – neunikl nakonec největšímu kosmickému „rušiteli“: Elonu Muskovi.
„Za posledních deset let, co vyrážím ven, se z toho stal Starlink,“ říká o globálním satelitním programu SpaceX. „Elon posílá mraky Starlinků všemi směry.“
„Mám časosběry, kde to vypadá jako kulky z kulometu letící po obloze, je tam tolik satelitů – nekecám,“ dodává se smíchem. „Vypadá to jak z filmu.“
Nově vypuštěné satelity jsou dost vysoko na to, aby se nad nimi stále drželo sluneční světlo, a proto se shora jasně třpytí. Dokud se ještě nerozptýlí, připomínají řetízky UFO nebo náhrdelníky z perel, které přejíždějí přes hvězdy.
Andersen, který s amatérským focením začal před pěti desítkami let, patřil k prvním nočním fotografům, kteří se prosadili s nástupem digitálních fotoaparátů – ty dokázaly zachytit věci, které film nezvládl. Tehdy s místním fotoklubem projížděli venkov a hledali místa s tmavou oblohou, aby mohli fotit komety, polární záři a samozřejmě Mléčnou dráhu.
Do snímků rád přidává vodní plochy s odrazem hvězd, a tak vyhledával venkovská jezírka a nádrže – například Forgetmenot Pond, také v oblasti Kananaskis, severně od Sheep River Falls. Cesta tam je rovněž nebezpečná. „Jsou tam divocí koně,“ říká, „často v noci.“
Když se na svých cestách potýká s hlášeními o pumách a s tlupami tlustorohých ovcí, Andersen se často domlouvá na setkání s jedním či dvěma fotografickými kamarády a také dává přednost lehkému cestování. Podle něj je to bezpečnější. Výbava může být v divočině pořádně těžká – zvlášť když s sebou nesete vybavení, jako jsou hvězdné trackery, které byly standardem v dobách filmové astrofotografie.
I když dnes frčí přenosné a výkonné „AI“ fotoaparáty v chytrých telefonech, Andersen zůstává u základů fotografie a dává přednost manuálnímu nastavení před automatikou. Mléčnou dráhu vytváří skládáním více fotografií na sebe: tím snižuje šum, co nejvíc odstraňuje nechtěné satelity a zostřuje detaily.
Temná místa po celé Albertě navštěvuje každý týden. Říká, že se právě vrátil z focení výrazně zelené polární záře, která nad prériemi okresu Wheatland County vytvořila „duny“. Když se ho zeptali, kam vyrazí příště za hvězdami, odpověď byla jednoduchá: „Kamkoli, kde je jasná obloha.“
Další fotografie Mléčné dráhy od Johna Andersena
