Ve věku 86 let zemřela po dlouhé nemoci legendární herečka Jana Brejchová. Uvedla to její dcera Tereza Brodská. Brejchová účinkovala ve více než stovce celovečerních a televizních filmů, za něž získala i řadu cen. K těm nejvýznamnějším patří Vlčí jáma, Vyšší princip, Každý den odvahu, Mladý muž a bílá velryba, Zánik samoty Berhof či Kráska v nesnázích.
Už ve 20 letech obdržela prestižní cenu na mezinárodním festivalu v Locarnu za roli v Krejčíkově dramatu Vyšší princip. A za vedlejší roli v jejím posledním filmu, Hřebejkově Krásce v nesnázích, k ní v roce 2007 putoval Český lev. O tři roky později získala dalšího Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. V roce 2004 jí tehdejší prezident Václav Klaus udělil vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.
Brejchová se narodila v Praze 20. ledna 1940 jako druhá nejstarší z osmi dětí. Ve třinácti letech ji objevil režisér Ladislav Helge, když hledal dívku do filmu Olověný chléb. Rychle se stala jednou z nejobsazovanějších hereček, vyhledávali ji režiséři filmoví a později i divadelní.
Točila v Německu, Rakousku a Maďarsku a objevovala se na titulních stránkách zahraničních magazínů. Zásadní byla i spolupráce s režisérem Evaldem Schormem na snímcích Návrat ztraceného syna (1966) nebo Vlastně se nic nestalo (1988). Zdeněk Podskalský v ní zase objevil komediální talent.
„Jana Brejchová je naší jedinou skutečnou filmovou hvězdou,“ říkal o ní Jan Werich. V 60. letech z ní média udělala sex-symbol, Brejchová se ale dokázala přehrát do charakterních úloh a nesplnila se jí tak obava, že skončí jako „stárnoucí diblík“. V dobách největší slávy točila i šest filmů ročně. Hrála mimo jiné v muzikálech Kdyby tisíc klarinetů (1964) a Noc na Karlštejně (1973) i v komediích 60. a 70. let, například Zabil jsem Einsteina, pánové… či Hodíme se k sobě, miláčku…?
Řadu úloh měla také v televizi, byla třeba královnou v pohádkové sérii o princezně Arabele. Z jejích vážnějších snímků v pozdější době vynikají Citlivá místa z roku 1987 o vztahu mezi matkou a dcerou, kde si zahrála s vlastní dcerou Terezou, či drama Skalpel, prosím (1985) podle knihy Valji Stýblové s Miroslavem Macháčkem v hlavní roli.
Od poloviny 90. let ale Brejchová dávala stále větší přednost divadlu. Na jevišti si navíc procvičovala paměť a bojovala tak s neurologickými potížemi. Postup nemoci se ale zastavit nepodařilo.
Oslnivá kariéra jí přinesla i řadu slavných partnerů. Už v sedmnácti si vzala začínajícího Miloše Formana; vydrželi spolu tři roky. Poté byla rok provdána za německého herce Ulricha Theina. Potřetí se provdala za kolegu Vlastimila Brodského a manželství, ve kterém se narodila dcera Tereza, vydrželo 18 let. Poté žila Brejchová přes deset let s Jaromírem Hanzlíkem a začátkem 90. let se sblížila s Jiřím Zahajským, žili spolu až do jeho smrti v roce 2007.
